Muse na rakouské Frequency bez porodu
Muse jsou na všech kontinentech a ve všech zemích - kromě České republiky - považování za jednu z nejzásadnějších kapel současnosti. Na prestižní Frequency si Bellamy a spol. zahráli podruhé - premiéru si odbyli, tehdy ještě v předchozím místě konání v Salzburku, před čtyřmi lety.
Důvodů k sympatiím servíruje kapela do ovzduší mnoho - jedním z těch zásadních je i její repertoárová "labilita". Zatímco jiné party mají svůj setlist zatavený na dva roky dopředu, Muse fanoušky rádi škádlí. Do Boba Dylana mají sice ještě daleko, i tak je ale jejich hudební flexibilita příjemným vybočením z dnešních zajetých trendů.
Přes koncertní konstanty s hlavičkou Muse ale nejede vlak - elektrizující show, Bellamyho kytarové exhibice, laserové vzdušné zámky, uhrančivá hysterie, hrátky s tajemnem, to vše za asistence silného hudebního rejstříku plného silných melodií a ještě silnějších refrénů. Když na straně skupiny stojí i další proměnná v podobě publika - hudební extáze je na dosah.
V Rakousku Muse chvíli trvalo, než sešlápli plyn. Úvod v podobě MK Ultra se totiž ani zdaleka nevyrovná nadupanému Uprising. O to větší melu však tahle pecka, která přišla na řadu jako třetí v pořadí, strhla.
Další výsadou rakouského obecenstva byla úžasná záležitost Map Of The Problematique, kterou kapela do hradeckého setlistu nezařadila. Stejně tak zazněl proslulý cover Feeling Good. Ten si čeští fanoušci pro změnu nevychutnali kvůli závadě na piáně.
A aby toho nebylo málo, šokoval hned po úvodním nášupu frontman Bellamy svým nečekaným proslovem, dostal ze sebe hned dvě věty najednou. V průběhu večera se ale Muse drželi svého a v celkovém součtu toho v porovnání s Rock for People nakecali přeci jen o něco míň. Milovníci frází we love you, you are the best audience nebo we're coming back soon si tak prostě budou muset zvyknout nebo přesedlat.
K nejlepším okamžikům podle předpokladů patřily pecky Time Is Running Out, Plug In Baby a Supermassive Black Hole, při které tahalo kočky za ocas spolu s Bellamym i celé publikum. Překvapivě však nezazněl jeden z koncertních majstrštyků New Born.
Největší aplaus pak tradičně schramstla hitovka Starlight. Není žádným tajemstvím, že je tahle popověji laděná záležitost trnem v oku skalního pamětnického jádra kapely. Těžko ale v repertoáru jakékoliv skupiny hledat píseň s tak úctyhodným tahem na branku, který naučí rytmu i mírně dementní jedince.
Pulzující prožitek na vlně hudební euforie pak Muse uzavřeli dvěma přídavky - jako první kapela z rukávu vysoukala nepříčetnou kytarovou vypalovačkou Hysteria. Závěr se pak odehrál jak jinak než v plné polní a s kordem v ruce. Knights Of Cydonia je jedním z nejlepších koncertních zavíráků všech dob. Bez diskuze.
Monumentální, nadpozemští, fascinující, intenzivní, oslňující, naléhaví, nekompromisní, démoničtí - je mnoho přívlastků, který jim říkají pane. Nezbývá než doufat, že se Muse ještě přijedou podívat i na nás, to už budou i čeští fanoušci připraveni. Snad.
- Muse: Opravdoví králové v Hradci neprohrávají
- Muse: Od U2 až po Queen - 1. část
- Muse: Od U2 až po Queen - 2. část
- Když se stmívá s Muse
- České políbení od múz/Muse
- Óda na Rock for People s britským přízvukem
- Editors: Muse jsou ohromná kapela
Fotogalerie: 1-3 Lienbacher Markus (Frequency), 4-18 Iva Marešová (Rock for People)
