Na Pet Shop Boys přišly Vánoce i kočkopes
Pet Shop Boys v české metropoli s přehledem dostáli pověsti syntezátorových mágů, pilných studentů češtiny (lekce první: ahoi a ďkuji), přeborníků tetrisu a tvůrců osobité popkultury (Warholovy plechovky hadr) s hořko-ironickým smyslem pro humor...
Poprvé se u nás chlapci zastavili před dlouhými osmnácti lety - jak se ale ukázalo - vrásky inteligentnímu popu rozhodně krásu neubírají.
Naopak obdivuhodně působí fakt, jak mistrovsky dokáže ostrovské duo poskládat setlist. Vedle sebe tak vegetují pecky z let osmdesátých, devadesátých i současnosti - a to všechno jakoby se nechumelilo...
Středobodem koncertu byl jak jinak než zpěvák Neil Tennant. Neskutečný sympaťák a ke všemu charizmatický až za roh... A jako obvykle, s nápaditými modely, tentokrát především těmi „hlavními"... Chvíli s buřinkou vypůjčenou od pana Tau, pak zas s královskou korunou, beranicí a ve finále i s obřím černým ananasem do čela...
Role introvertního hromosvodu se tradičně zhostil Chris Lowe. K nadšení publika pak stačilo, aby u songu Why Don't We Live Together? z desky Please opustil bezpečí svého laptopu a zapochodoval si spolu se čtyřmi oživlými mrakodrapy.
Svou pražskou jízdu Pet Shop Boys načali peckou Heart, jedním ze čtyř songů, které dobyly vrchol americké hitparády. Na úspěšnou „druhotinu" Actually se ostatně vzpomínalo ještě dvakrát. Chybět nemohl jak korunovaný song King's Cross tak jeden z největších hitů a druhé No. 1 It's A Sin. Ten se pak bezesporu zařadil mezi největší okamžiky večera...
Maximální pozornost se podle předpokladů upnula k aktuální a v pořadí už desáté studiovce Yes. Z té zazněla hned šestice písní - tedy víc než půlka alba. Vedle pilotního Amorova singlu Love Etc. například příjemná podupávačka Did You See Me Coming?, floydovka Building A Wall nebo jeden z nejvydařenejších kousků chutné novinky v podobě melodické a už na první poslech panovačné pecky All Over The World.
Co se omšelého klišé „dokonalý průřez bohatou kariérou" týče, udělali Pet Shop Boys z většiny svých kolegů naprosté břídily. Zašátrali opravdu všude, kde to šlo. Svých deset minut slávy si tak užily všechny placky kromě nepříliš vydařené Release (2002).
Devadesátá léta připomněly dobře vychované hity Jealousy a Being Boring (Behavior, 1990), bilinguální desku (Bilingual, 1996) zase oživily kousky Discoteca a rozverný Se a vida é (That's The Way Life Is), který dokonce Neila Tennanta představil v roli trochu topornějšího, o to však roztomilejšího tanečníka... Oproti tomu v nočním disku New York City Boy zavzpomínala čtveřice krabicáků na taneční kreace Johna Travolty a Horečku sobotní noci (Nightlife, 1999).
Jeden z nejúspěšnějších počinů Pet Shop Boys Very z roku 1993 zastoupil silný dvojblok Can You Forgive Her? a Go West. Právě u „výchoďácké" písně je vystajlovaná image (nutno podotknout vystajlovaná do poslední mrtě!) cítit opravdu fest. A o tom, že si na ní pánové Tennant - Lowe zakládají, není pochyb. Ono to není jen o nápadité koncertní scéně nebo nezapomenutelných videoklipech... I takové drobnosti jako jsou jednoslovné názvy alb nebo naopak mnohonásobně rozvitá písňová souvětí dělají z Pet Shop Boys ty pravé hudební jistoty... kterých v tom světovém rybníku zrovna moc nenajdete.
Ale zpátky k pražskému vystoupení - téměř polovina koncertu burácela v duchu osmdesátek. Debut a husarský PSB kousek v jednom Please (1986) připomněly hitovky Why Don't We Live Together?, Suburbia nebo přídavkový speciál s londýnským akcentem (No. 1 potřetí) West End Girls. Není zač...
Bouřlivý aplaus pak provázel introspektivní songy (1988) Left To My Own Devices, Domino Dancing a písňového vítěze večera... tam ta da dá... čtvrtá No 1. v USA a vydařená předělávka amerického country... Always On My Mind.
O jejích ambicích vypovídá i hodnocení britského The Daily Telegraph, který jí v roce 2004 přiklepl druhé místo v žebříku nejlepších coverů všech dob...
Mimo soutěž a v úplně jiné kategorii pak v Holešovicích zabodovala obdivuhodně nadupaná čumkarta Viva la Vida od Coldplay a závěrečná óda na kýč alias It Doesn't Often Snow At Christmas. Ta se samozřejmě neobešla bez tančících vánočních stromečků a umělých vloček... Aneb jak s Pet Shop Boys přišly Vánoce. Chyběli už jen sobi... U kohokoliv jiného by tahle pestrobarevná show působila lacině, v případě Pet Shop Boys ale získává punc originality, sarkasmu a kouzelné sebeironie.
Byl to milý předčasný dárek pod pražským hudebním stromečkem... Co naplat, Pet Shop kluci prostě kluky zůstanou. A za sebe můžu říct, že jestli se tady tihle trochu zverimexáři ukážou znova, nenechám si je ani se svým věrným kočkopsem ujít. Ale obojky necháme doma...
Fotogalerie: Iva Marešová
