Negative: Ukradli jsme to Floydům
Nenudí vás už někdy, jak vám všichni předhazují vaše známější kolegy HIM?
Jonne: Ani ne.
Larry: Mohlo by to být horší... (smích) Navíc HIM jsou dobrá kapela.
Takže je máte rádi.
Jonne: Jsou skvělí.
Necítíte vůči nim žádné konkurenční boje?
Jonne: Ne, navíc si myslím, že hudebně si nejsme až tak blízko.
Co vy a Rasmus?
Jonne: Mám rád některé z jejich písní, ale... jak to říct...
Jsou na vás moc popoví?
Jonne: To ne, mám rád pop music. Mají hodně chytlavé melodie... Ale asi upřednostňuju něco víc překvapivého a neuchopitelného... oni jdou v poslední době hodně do diska. Nic to ale nemění na tom, že si jich vážím - a toho, co dělají.
Zdá se, že HIM jsou vám bližší.
Jonne: Kdybys mi dala vybrat mezi Rasmus a HIM, vyberu si HIM. Líbí se mi ta jejich melancholie.
Vaše hudba je především o emocích, které hodně vyzařujete v průběhu svých koncertů. Jsou tím proslulé a přivedly vám asi hodně fanoušků.
Jonne: To je právě ono. Až lidé, kteří nás vidí naživo, pochopí, že nemáme co do činění s HIM a tou proslulou skandinávskou melancholií. My jsme ve své podstatě daleko bouřlivější, dravější... HIM jsou skvělí muzikanti, ale jejich koncerty jsou hlavně o show. My se to zase snažíme nakopnout, spíš ve stylu Aerosmith nebo Guns N' Roses...
Jaký song si naživo užíváte nejvíc?
Jonne: To je různé, ale v současnosti mě nejvíc baví asi Motherfucker (Just Like You). To je opravdu silný live-track, něco jako Rocket Queen od Guns N' Roses. Vždycky mě neskutečně nakopne.
Vypadá to, že máš Guns N' Roses hodně rád.
Jonne: Jasně.
A co jejich poslední deska (pozn. red Chinese Democracy)?
Jonne: Líbí se mi. Je hodně jiná než ty předešlé.
Lehce řečeno...
Jonne: Dost jsou z ní cítit změny v sestavě, což je škoda... Já jsem ale ani neočekával, že bude znít jako Use Your Illusion nebo Appetite For Destruction - většina lidí tuhle desku žrala... Ale jsem z té generace, která kapelu následuje... I na nové desce je hodně dobrého materiálu. (recenzi GN'R najdete zde)
Přejděme k vaší aktuální desce Karma Killer. Myslíte si, že její podobu hodně ovlivnil odchod kytaristy Sira Christuse?
Jonne: Myslím, že určitě, bylo by nepřirozené, kdyby to tak nebylo... Takže teď píšeme první kapitolu nové éry...
Desku jste natáčeli pod producentem Mikka Karmilou, který už v minulosti spolupracoval například s Nightwish nebo Children Of Bodom. Zdá se, že dost ovlivnil povahu alba...
Jonne: Ano.
Larry: Jsou tam hodně silné melodie a celkově má deska trochu tvrdší ráz. Mikka dělá skvěle kytarový sound.
Proč Karma Killer? Co si pod tímhle pojmem představujete?
Jonne: Především je to proud vědomí... Něco, co je usazené hluboko uvnitř každého z nás... Ke všemu je to píseň Robbieho Williamse, jsem jeho velký fanoušek a tenhle song jsem si zamiloval. Je i kapela Bad Karma... Nevím, jestli něco takového existuje... Ale vždycky jsem se z věcí snažil spíš vytáhnout to pozitivní. V neposlední řadě to je hodně výrazné spojení, které zaujme.
Stejně tak jako samotný obal desky.
Jonne: Jo, je hodně troufalý a dost pravděpodobně ti zhypnotizuje oči. (smích)
Máte nějakou hodně oblíbenou karma-killeráckou písničku? Vím, že záleží na situaci, ale když to vezmete aktuálně...
Jonne: Aktuálně... Líbí se mi nálada Giving Up! Je jiná, než v našich ostatních písních, nikdy jsme nic v tomhle stylu neměli. Jako by to byla jiná kapela.
Larry: Pink Floyd...
Jonne: Přesně, mohli by to být Floydi... Ukradli jsme to od nich. (smích)
1. část rozhovoru najdete zde
