JUGI z UDG BLOGUJE: Nejmenovaná ústecká kapela přijala honorář deset tisíc korun!

Když si takhle brouzdám ve vzpomínkách, často se mi úplně mimoděk objeví na tváři úsměv nebo jinej škleb. Naposledy jsem se takhle pousmál, když mi, už ani nevím proč, vytanul na mysli titulek článku v Ústeckých kulturních přehledech: „Nejmenovaná ústecká kapela přijala honorář deset tisíc korun“.

Dnes to asi těžko chápat, ale v roce 2002 to byla v Ústí, kde spolu tvrdě soupeřilo několik mladých kapel, velká událost. Dokonce tak velká, že pronikla do Ústeckých kulturních přehledů, plátku, který byl tribunou ústecké hudební scény a všichni jsme si ho každé pondělí kupovali a hltali recenze na koncert té či oné (hlavně té naší) kapely.

Velká událost to byla i pro nás, jelikož tato tajemně a bulvárně znějící zpráva byla pravdivá, a tou nejmenovanou kapelou jsme byli my:) Jak jsem psal v prvním blogu, náhoda je v mém životě všudypřítomná a bylo tomu tak i v tomto případě.

Jako téměř neznámá ústecká kapela pomalinku si hledající první fanoušky v řadách kamarádů jsme dostali možnost předskočit dnes už neexistujícím Walk Choc Ice. Akce se jmenovala „Papuč párty“, konala se na ústeckých kolejích a koncert se nám moc povedl:) Hned po něm se ke mně přitočil podivnej třicátník a něco huhňal. Mluvil z cesty, tvrdil, že si telefonoval s naší managerkou (žádnou jsme samozřejmě neměli) a nabízel mi 20.000 Kč za to, když zahrajem na nějaký jeho akci. Myslel jsem, že si ze mě prostě nějakej vožrala dělá prdel a protože všude bylo dost pěknejch studentek a já se chtěl věnovat spíš jim, vymluvil jsem se na čůrání a otrapovi uniknul.

Začali hrát Walk Choc Ice, byli boží a já na podivného vtipálka úplně zapomněl. O to víc mě rozladilo, když jsem zpozoroval, jak si to ke mně znovu šine. „Hele, vy nejste Walk Choc Ice?“ zubil se na mě. Začalo mi svítat... „Hele, za kolik hrajete?“ Byl jsem z nastalé situace dost překvapenej a jelikož nejsem nejlepší lhář, odpověděl jsem podle pravdy: „Benzín a pivo.“ „Hele, tak tady máš bůro zálohu a druhý bůro vám vytopim, až to u mě rozbalíte,“ nacpal mi do kapsy pět tisíc, dal mi svoji vizitku a zmizel.

Tak vznikl srandovní titulek, skvělé kamarádství s Milošem (Fík je od něj), tak jsme si s UDG vydělali první peníze a natočili za to demáč, se kterým jsme o rok a půl později vyhráli soutěž Coca Cola Popstar.