NICELAND BLOGUJE: Digi Digi
V poklidu a ve zdraví jsem přežil první dny nového roku a jak se pomalu snažím dostat do rádobypracovního procesu, zjišťuju, že jen pár dní proleželých u televize dokáže člověku pěkně pomotat spánkový režim i míru pracovního či studijního nasazení. Právě ta televize pro mě byla dlouho docela vzácnost... Samotný přístroj sice vlastním už hodně let, ale s nástupem digitálního vysílání mi začal na obrazovce ubývat jeden program za druhým, až nastala ona příslovečná analogová tma (nevím, kdo vymyslel tohle spojení, ale lépe bych to neřekl). No a já se tedy ani nijak nehrnul, abych s touhle temnotou něco dělal. Až doteď.
Prostě jsem si řekl, že si udělám radost. Že si tedy pořídím tu krabičku (box), co se umístí (set) na (top?) televizní přístroj a budu zase moderní mladý muž, co se večer kouká na tři verze televizních novin od tří různých televizních stanic a usíná při záznamech z poslanecké sněmovny (doporučuju).
Sednu tedy k internetu a tak, jak jsem letos řešil nakupování většiny vánočních dárků, tedy přes internet, stejně tak jsem se jal hledat vhodný přístroj pro příjem digivizního signálu. Přístroj, jenž bude svým vzhledem vyjadřovat mou osobnost už od pohledu, zároveň nabídne dostatek funkcí a také určitou životnost a jistou spolehlivost. Ale jak to tak bývá, mé rozhodování, porovnávání nabídek a srovnávání kvalit výrobků různých firem a obchodů bylo udušeno hned v zárodku během několika prvních vteřin tím nejpodlejším a nejstarším obchodnickým trikem. "Cože, jo poslední kus a ve slevě? A když koupím tenhle, tak na anténu je taky sleva? Fakt jo??!" Pěkně mě vyškolili a během chvilky už byla objednávka vyřízena. No co, aspoň jsem to měl z krku. "Nějak po Novým roce by Vám to mělo přijít." Fajn.
Ten vytoužený den tedy nastal, chlapík ze zásilkové služby volal v 9 ráno. Optimista. Domluvili jsme se, že by se mohl stavit až v jednu odpoledne. Je tu. Předáno, zaplaceno i s tučným dýškem a šup domů a rozbalovat! Tuhle část mám nejraději. Krabice, kartóny, polystyrénové formy a bublinkové fólie, vůně čerstvě vylisovaného plastu, hromada kabelů, záruční listy a manuál. Tohle všechno já moc rád. Míša má novou hračku!
Zapojení trvalo déle, než jsem myslel, ne všechny potřebné kabely byly součástí dodávky, což se stává i v lepších rodinách, tedy i firem s lepšímy jmény. Ale to není problém. Po těch letech a po všech hračkách se mi kabelů nejrůznějších druhů nahromadilo v komoře hodně. Všechno tedy propojeno a zastrčeno, kam to patří (ehm), automatické ladění a...nic...ani ťuk. Hm, anténa se zesilovačem jede na plný výkon a obrazovka mi s vytrvalostí maratónního bežce oznamuje - NO SIGNAL -...
Nemám železný nervy a nerad si rozbíjím nové věci, tak vypnu anténu a jdu se raději uklidnit cigárem. Najednou se z vedlejšího pokoje ozve znělka z reklamy na čokoládu. Jsem přeci technicky založený chlap, takže tedy až teď kouknu do návodu..."Zesilovač antény může často signál zhoršit, používejte jen při velkých vzdálenostech od vysílače"....Aha...No dobře no. Hlavně, že to jede.
S nadšením se vrhám na televizní program, který jsem si v očekávání koupil už den předem, abych si mohl zaškrtat programy, které chci sledovat. Pár obvyklých porcí seriálů, jeden film o šíleném spisovateli a... no jo, ty televizní noviny. A to je všecko? Kruci. Ani jedna hudební stanice není dostupná, první dva kanály kostičkují, jako o život. Když zapnu zesilovač antény, zmizí úplně, jako na začátku. Začínám mít pocit, že jsme trochu předběhli dobu. Úplně vidím, jak se všichni ti lidi vztekají, když jim v tom nejlepším zamrzne obraz. Třeba při fotbale? Ještě, že naše liga stojí za houby a já na to nemusím koukat. Určitě bych se taky rozčiloval...
Moje kouzelná krabička má v sobě i DVD přehrávač a já čím dál tím víc chápu z jakého důvodu. Jako by tenhle výrobek byl šitý na míru postkomunistickým zemím. Skoro na nic se nedá koukat a pokud ano, tak to stejně nefunguje. Po dvou dnech jsem skončil u své sbírky filmů na stříbrných kotoučích a u internetu. Tam, i když často nelegálně a v různé kvalitě, je aspoň z čeho vybírat. A to přesto, že za internetovýma stránkama i programy stojí amatéři, kteří ani za svůj čas a energii nic nechtějí. A u státního projektu za milióny korun to dopadne takhle. To je legrace, vážně.
Zlatá digitální éra, fakt že jo...
