NICELAND BLOGUJE: Masky a berličky
Zkusím se vyhnout přirovnáním k rašícím pupenům přeživších stromů a sněženkám, které si prorážejí svou cestu ke krátkému životu skrz zmrzlou hlínu. Dřív, než je pouliční prodejci nemilosrdně odstřihnou od přísunu živin, sváží do kytičky a prodají v průchodu metra radostným chlapcům, kteří zrovna běží na jedno ze svých prvních rande v životě. Nevím, co všechno se probouzí ve vás, u mě zatím nic, ale předpokládám, že bude hůř. Teploty stoupnou, zbytky sněhu roztají a odkryjí všechnu tu špínu, co se schovávala pod bílým závojem. A Slunce začne konečně posílat pořádné hodnoty záření do vybledlých obličejů, pod kůží se probudí melanin a do krve se nám dostane tak důležitý vitamin D, který pozitivně ovlivňuje náladu. Řekl jsem si, že tedy přípravu na nával hormonů vezmu zodpovědně. Včerejší 20-ti minutová procházka do večerky a zpátky mi dala docela zabrat. A ani mému vleklému nachlazení kouření asi dvakrát neprospívá. Nastolil jsem si tedy období mírného detoxu, s neřestmi přestávat nehodlám, jen se to tedy pokusím omezit. Popravdě netuším s jakým úspěchem. Doma mi nikdo kouřit nezakazuje, zákon zakazující kouření v restauracích u nás ještě neprošel a cigarety pořád ještě nestojí tolik, aby to byla dostatečná motivace. A u mé mého oblíbeného bílého vína to je podobně. Doma se vždycky něco najde. Spolubydlící sice moje rozhodnutí podporuje, ale nehodlá se omezovat. Pochopitelně. A pokud si vyrazím do společnosti, tak to bez sociálního lubrikantu alkoholu asi taky nebude taková zábava. Zřejmě se budu muset spolehnout na svou pevnou vůli. Tedy ve zkratce - jsem nahranej. Hlavně přemýšlím o důsledcích. Budu vůbec ještě někomu připadat zábavný, zvlášť v pozdních hodinách, když budu usrkávat minerálku a budu roztěkaný, protože si z nudy nebudu moct zapálit? A co hůř, budou mi ostatní připadat bez alkoholu zábavní? Za ty roky jsem si vytvořil hromadu berliček, které měly pomoct překonávat moje introvertní sklony. Že bych někdy, alespoň ze začátku, dokázal vylézt na jeviště bez toho, abych trému něčím spláchl? Nebo v klidu přečkal prostoje mezi zvukovou zkouškou a začátkem koncertu (někdy jsou to hodiny)? Že bych zvládal vést smysluplnou konverzaci s osobou druhého pohlaví, o kterou bych měl zájem? Nepředstavitelné! Když se nad tím zamyslím, od dob stydlivého středoškoláka jsem se zas tolik nezměnil. Jenom jsem trošku švindloval. Možná nad tím moc přemýšlím a možná se moc podceňuju. Možná taky nechci být ve společnosti za morouse, který bude všechny nudit. Možná ta maska navenek je až zbytečně moc teatrální a možná mě to divadlo baví. Každopádně to mám v plánu zjistit, jestli to nejde i jinak. Držte mi palce.
