NICELAND BLOGUJE: Morava Madness

S kapelou jsme už čtvrtý den zavření v letním kině v Sezimově Ústí, kde právě natáčíme druhou desku, a tak vjemů a podnětů je víc než dost, a já úplně nezvládám všechny zpracovávat. To všechno ještě v koktejlu se spánkovou deprivací a levným bílým vínem z místního Tesca trochu zpomaluje můj tok myšlenek. Ale jdeme na to... Ostrava-Olomouc-Opava...

Zastávka první, den druhý. Ostrava, klub Garage. Vjíždíme do Ostravy a koukáme na online mapy na geniálním telefonu našeho mistra bubeníka. Ten naviguje stylem: "pořád rovně, pořád rovně". Kouknu na mapu a on má ten kudrnatej parchant pravdu. Zmíněný klub se náchází na opačné straně města.

Po pár minutách to vypadá, že už ani nejsme v Ostravě. Po dalších pár minutách to vypadá, že už nejsme ani na silnici. Světla příbytku mizí a my vjíždíme do lesa. Zmateně na sebe koukáme, ale navigace je neúprosná. Vjíždíme do nějaké vesničky, všude je tma a uzounké silnice. Nikde žádná značka, podle navigace jsme stále ve třetím největším městě republiky. Konečně dorážíme na určené místo. Hned před klubem je zastávka tramvaje, což nás trochu uklidnilo. Vypadá to, že opravdu nejsme na vesnici, takže by někdo mohl na koncert i dorazit.

Seznamujeme se s kapelou Caledonia, která nám bude po zbytek tour dělat společnost. Milí kluci, je jich jak psů, jsou z Havířova a maj super přízvuk. Sám jsem z Moravy, tak jsem se cítil jako doma. Po včerejším koncertě v Brně a hlavně po tom, co se po něm dělo, jsme trochu unavený. Pár piv a nějaký ten panák to spraví. V klubu zatím moc lidí není. Vlastně je to víc bar s pódiem než klub, ale vypadá to hezky. Růžový cadillac uprostřed místnosti dává prostoru svůj charakter. Jen jsme se ještě neshodli na tom, jestli je to cool nebo ne. Ale vyfotit se v něm musíme, to je jasný. Caledonie dohrála a my jdem pomalu zvučit. Přestavba i zvukovka trvá trochu déle, než obvykle. Stage je malá a hudebníků je moc, tak si místy šlapeme na kuří oka a dloubáme se nechtě lokty do žeber. Koncert probíhá kapku nevzrušivě, oproti včerejšku značně ubyla atmosféra. Ale pár věrných fanynek pod pódiem se snaží a tak se snažíme i my. V půlce setu předá bubeník svou košili do publika jako cenu pro vítězku soutěže, kterou kdysi (hodně, hodně dávno) vyhlásil. Dohrajeme a mizíme na bar. Standardní výkon nikoho neurazil ani nenadchnul (alespoň nikoho z nás). Na baru strávíme tak dvě hodinky a když už nám nechtějí nalít, balíme a míříme směr Havířov, kde bychom u Caledonie měli spát. Cesta to není dlouhá, ale půlnoční zastávka v Supermarketu nás trochu zdrží. Jsme stále docela rozjaření a tak nezbývá, než nakoupit další alkohol. Zbytek večera mám už rozmazaný, což mluví za vše.

Den třetí: Olomouc
Na třetí den byl původně naplánován koncert v Havířově, rodném to městě spřátelené kapely. Leč vinou úřadů se jaksi opomnělo, že se v prostorách klubu koná jiná akce a nás bez pardonu vyšoupli. Vracet se nám do Prahy nechtělo a byli jsme už smířeni s tím, že jeden den na Moravě prozevlujeme. Respektive, že si dáme alespoň zkoušku, jelikož se nám krátí čas do nahrávání alba. Naštěstí vše dopadlo jinak. Při koncertě v Brně jsme se zeptali jiné naší spřátelené kapely No Distance Paradise, zda u nich na domácí půdě, tedy v Olomouci, není nějaké místo, kde by se dalo takhle narychlo zahrát. Neměli jsme žádné finanční nároky a hudba tedy na všech frontách vítězila nad naší leností. Štěstí nám přálo a už cestou do Ostravy jsme měli potvrzený koncert v Jazz klubu v Olomouci. Skoro zadara. Vstup zadara. Žádné promo. No prostě ideální situace. Bez jakýchkoliv očekávání jsme dorazili na místo. Všechno vypadalo nadmíru dobře, zvuk na pódiu excelentní. Do žil se nám vracela dobrá nálada. Ale výsledek předčil naše představy. Během chvilky se klub hodně zaplnil, celá naše olomoucká základna se jala povzbuzovat a fandit. A kdyby jen to. Sborově odzpívané refrény, pogování, tanečky, přídavky. Pot se z nás jen lil, všichni jsme hráli jako o život. Přetáhli jsme o 45 minut, všichni byli nadšení, včetně kapely, která se shodla, že to byl jeden z našich nejlepších koncertů. Tohle by fakt nikoho z nás ještě ráno nenapadlo. Zbytek večera probíhal podobně, jako den předchozí. Nákup, oslavy a kóma. Na vině zřejmě bude meruňkovice, kterou někdo omylem koupil. Každopádně velmi podařený den. Jen to ráno pak...

Den čtvrtý: Opava
Poslední koncert turné. Bubeník mě momentálně ve studiu uhání, ať už jdu hrát, takže ve zkratce :)
Odjezd s mírnou kocovinou. Rozloučení s hostitelkou, maminkou Caledonia. Hledání klubu MC 13 v Opavě. Zjištění po příjezdu, že v tomhle klubu už jsme jednou hráli. Čekání. Hodně dlouhé čekání. Hodně piva, hodně vína. Málo lidí, ale o to větší atmosféra. Celá kapela paří. Kytarista dokonce tak, že utrhne šroub na kytaře. Kytara oblepená modrou izolepou už nevypadá tak cool. Kytaristovi to nevadí. Opět hrozný vedro na pódiu. Před námi cesta do Prahy, jeden den volna a nahrávání. V autě všichni vytuhnou. Řidič naštěstí ne. Nad ránem se pomalu rozcházíme do svých domovů a postelí. Po čtyřech dnech už se nemůžeme dočkat. Kapela odmítá zkoušku. Někteří přemýšlejí, že už ty ostatní ani nemusí nikdy vidět. Mají smůlu.

Příště konečně už nějaké veselé historky z natáčení. Zatím nejsme ve skluzu a dokonce ani nikdo nevyšiluje a nehrozí nervovým kolapsem. Ale pro jistotu začnu psát co nejdřív. Dobrou noc děti, jdeme tvořit historii.