NICELAND BLOGUJE: Pohled odjinud 3 - Plzeň
Marta: Po delší odmlce způsobené nižší frekvencí koncertů a také - ač je velká část blízkého i vzdálenějšího okolí přesvědčená, že nežiju pro nic jiného, než pro ten náš boyband – vlivem jiných aktivit, kterým jsem se věnovala, se opět hlásím do služeb vrchní prudičky a stalkerky kapely NiceLand. Pánové neuváženě povolili moji přítomnost na mimopražském koncertě, a tak jsem se po několika měsících opět ocitla na místě činu, a to v klubu Buena Vista v Plzni, městě to piva a bordelů. Proti domům lásky se sice u minulého blogu někteří čtenáři ohradili, leč tentokrát jsem měla tu čest zahlédnout neonové nápisy Pamela či Steffi v ještě hojnějším počtu, než minule, takže si i nadále stojím za svým. Ale zpátky k tomu, proč jsme se tu „sešli“… I tentokrát jsem vyrazila v doprovodu dvou profi fanynek, kamarádek, přítelkyň a strážných andělů kapely. Dívčí četu ale tentokrát doplnil i jeden fanoušek amatér mužského pohlaví, který byl navíc té dobroty a poskytl nám nocleh, tudíž jsme smířeni s faktem, že kocovina bude krutá, vyrazili do víru nočního života.
A jak jinak, to by nebyli Najsíčci, aby se nevyskytly komplikace. Ve chvíli, kdy jsme si to přihasili do Buena Visty, zjistili jsme, že stejně jako minule je guestlist prost našich jmen. A co hůř, klub byl prost naší kapely. Následoval nějaký ten telefonát, načež jsme se dozvěděli, že banda je teprve kousek za Prahou a naše problémy ji nijak nevyvádějí z míry. Rozhodli jsme se proto zajít do nedaleké hospůdky U Zacha, kde jsme za popíjení dvojitých vodek a debatování o hovně (doslova) vyčkávali příjezdu kapely.
Michal: Mé (zdá se, že už permanentně) podlomené zdraví začalo vystrkovat svoje růžky nebo spíš rohy ještě pár hodin před odjezdem. Nebo to možná byla jen tréma, ale to by byla chabá výmluva. Každopádně po náležité přípravě na odjezd a po posledních úpravách zevnějšku to už můj žaludek nevydržel a zatoužil svůj obsah ukázat světu. To člověka probere, hned mi bylo líp, tak jsem se vydal o pár ulic níž a jal se čekat na příjezd basáka, se kterým jsem vyrazil ke zkušebně. Celý odjezd se opět trochu logisticky nevyvedl, což se nám stává samozřejmě výjimečně. Náš bubeník se tentokrát vracel až z Bratislavy a po několika hodinách v autě s hudebním vkusem svého nadřízeného konečně naplno pochopil, co znamená termín „chorvatská diskotéka“. Bylo nám ho kolektivně líto. Vyjíždíme tedy o hodinu a půl později proti původnímu plánu a kousek za Prahou už nás smskami bombarduje předvojová výprava našich fanynek o zapsání na guestlist. Problém byl zdánlivě po pár dalších textových zprávách vyřešen, ale jak výše Marta nastínila, opravdu jen zdánlivě. Některé věci nám prostě nevychází. Ale docela dobře jsem předpokládal, že si holky nějak poradí. Dvojité vodky mi na mysl nepřišly, ale budiž.
Marta: Trochu mě překvapuje, že mému alkoholovému guru vodka nepřišla na mysl, když jsem čerpala z jeho učení, a navíc jsem druhý den byla svědkem toho, jak si ji dává k obědu, ale budiž. Na druhý pokus už jsme se setkali jak s kapelou, tak se vstupy, takže party mohla začít. Mistra Motyčku jsme potkali ještě před vchodem, kde po vzoru velkých hvězd poskytoval rozhovor jakési místní televizi. Netrvalo však dlouho a poctil nás svojí přítomností, vyslechl si chválu na nový sestřih made in Joshua a jal se dodržovat pitný režim. Po předkapelách Coldfeet a Pillow Fight nastoupili na pódium již očekávaní NiceLand. Navzdory skutečnosti, že v jiném místním klubu Pod Lampou hráli kámoši Sunflower Caravan, byl klub příjemně zaplněný, leč i přesto tentokrát nepatřil koncert mezi ty nejlepší, kterých jsou kluci schopni. Jak se říká, nemůže být pořád posvícení… Nutno dodat, že na vině byl především místní zvukař, který má zřejmě nějaký osobní problém s Michalovým hlasem nebo špunty v uších, protože ač se náš veselý emo přeřvával, seč mohl, slyšet ho moc nebylo… I tak se ale show setkala s nadšením, takže v závěru mohla zavládnout spokojenost a party pokračovala.
Michal: V klubu Buena Vista jsme hráli už po několikáté, takže s navigací naštěstí problém výjimečně nebyl. Odtáhli jsme nástroje přes již obstojně zaplněný klub, hned poté si mě odchytla místní internetová televize na (třeskutě vtipný) rozhovor a já se vrhnul na svůj klasický předkoncertní rituál vyměňování strun. Po obou kapelách, které předvedly slušný výkon (Pillow Fight jsou lepší a lepší, Coldfeet příjemně překvapili) jsme nastoupili na zvukovku. Ta proběhla poměrně rychle a já si na zvuk na pódiu nemohl stěžovat. Jinak už na tom byl basák, což jsem se dozvěděl až po koncertě. Pravda. Nejlepší výkon to nebyl, zvuk ven člověk neovlivní. Někdy ani s vlastním zvukařem, natož s místním. Ale šli jsme do toho s takovou vervou, že jedna z nových písní se nedostala dál, než za první sloku (mou vinou a vinou horšího odposlechu). Nevadí, to se stává i v lepších rodinách. Novinku jsme utnuli a jeli dál. I když ke konci jsme pár songů museli vynechat, jelikož se čas všedního dne blížil skoro k půlnoci, měl jsem veskrze pocit dobře odvedené práce.
Marta: Zbytek večera už mi poněkud splývá. Jak se stalo naším dobrým zvykem, klub jsme s Míšou klasicky v pozdních nočních hodinách zavírali. Čerstvý vzduch v kombinaci s tvrdým pádem na zem (díky, Míšo! :)) způsobily mé částečné vystřízlivění, tudíž jsme se bez bloudění vydali na cestu ke kamarádovi Havlíkovi (jeho novou knihu Tranzit si můžete objednat na www.rudolfhavlik.cz), který nás v dámské společnosti již očekával na bytě. Cestou jsme ještě absolvovali náročnou návštěvu místní herny, jejíž vietnamští zaměstnanci měli problém porozumět naší opilecké češtině, dokoupili jsme zásoby a pokračovali v private after party. Takhle jsme se veselili až do časných ranních hodin, když však došlo po vzoru pořadu Fear Factor na pojídání korkových špuntů s hořčicí, uznali jsme, že je nejvyšší čas to zabalit a odporoučeli jsme se ke spánku raději dříve, než nás napadlo požívat kočičí granule…
Michal: No, tak já mám zbytek večera kupodivu v docela živé paměti, jen si doteď nejsem jistý, jestli je to dobře nebo ne. Martička upadla skoro sama, malé přátelské pošťouchnutí bylo zakončeno její piruetou kolem dopravní značky a posazením se na asfalt, ale tak hrozivě to nevypadalo (Marta: ta modřina na koleni teda docela hrozivě vypadala!). I když v té hodině by tak asi nevypadalo nic. Rudolf si naštěstí našel bydliště v centru, takže pro nás jako pro správné pilsenofiliky jej nebylo těžké najít. Zastávku ve vietnamském nonstopu vtipněji, než Marta si nepopíšu, jen mě doteď mrzí, že nás nenapadlo koupit alespoň chipsy. Jinak by na řadu nepřišel korek s hořčicí, který mě doteď tlačí v žaludku. V tom žaludku, který o pár hodin dříve ještě odmítal pozřít cokoliv. Tohle město má asi nějaké blahodárné léčivé účinky.
Marta: Nestává se sice příliš často, že by si Michal pamatoval víc než já, ale v zájmu zachování duševní rovnováhy se pro jistotu nepídím po detailech. Nicméně ráno bylo jako vždy kruté. Poté, co nás náš milý hostitel poněkud neurvale vzbudil, ohledali jsme svoje ostatky, usoudili, že cestu do Prahy jen tak nedáme, obsadili jsme gauč a několik dalších hodin jsme strávili oblíbenou činností – sledováním seriálu HIMYM. Tu nám ještě svými vtipnými smskami zpestřoval budoucí spoluproducent chystané platinové desky Kay ze Sunz svými návrhy, aby se nové album kapely NiceLand neslo v duchu doom metalu šmrnclého balkánským punkem. Takže, milí fanoušci, jestli vše půjde podle plánu, máte se na co těšit! A já se zase budu těšit na další adrenalinovou akci s Najsíčkama – tentokrát bude na programu Brno! :)
Michal: Nevím sice, jestli naše nové album dopadne dle zmíněné viza mistra Buriánka, ale jedno se s jeho výroky určitě potvrdilo. A to, že o legraci nebude nouze. A tudíž snad ani o blogy (tímto se za minulé i budoucí výpadky věrným čtenářům, všem deseti, omlouvám). A Brna se trochu děsím... Jediné, co mě drží psychicky nad vodou, je fakt, že mám právě tak trochu chřipku a je to už zítra, takže se budu držet. Snad. A druhý den Ostrava. A pak volno v Havířově. Zakončí to Opava. Plzeň je sice nebezpečná, ale podobných historek z Moravy máme taky spousty, takže se nebojím, že by nebylo o čem psát. Spíš, že to nepřežiju :).
