NICELAND BLOGUJE: Shrnuto

Většinou mi dny v týdnu tak trochu splývají a víkendy rozeznávám jen podle toho, že někam s kapelou vyrazíme zahrát. Například koncert na Mighty Sounds jsem očekával trochu s obavami. Ono zařadit se mezi mezi ska a punkové bandy byla trochu výzva, ale klukům z kapely je tenhle styl o trochu víc bližší než mně a pustili se do toho s pořádnou vervou.

Plánovaný start několik minut před půlnocí a pro nás vymezených 50 minut hraní vybízely k tomu, abychom vybrali trochu říznější kousky (říznější v poměru k našemu dřívějšímu materiálu). K pokročilé hodině a taky ne úplně příznivému počasí se stan poměrně rychle naplnil, lidi posilnění alkoholem začali pogovat nebo tančit. Na tento jev si poslední dobou rádi zvykáme. A poprvé z našeho koncertu někoho vyvedli, když se snažil přelézt zábradlí před pódiem. Pro nás věc nevídaná a tak jsme ještě přitvrdili.

V zápalu boje trhám strunu, kluci ihned rozjedou indie kytarovou improvizaci a po (pravděpodobně) světovém rekordu v natažení basového áčka na kytaru rozjíždíme poslední dva songy. Možná by se vešel ještě jeden přídavek, ale po další struně, která odešla do věčných lovišť, už by to bylo zahrávání si se štěstím. Tak jsme v nejlepším zmizeli, dali si půlnoční sváču a za vydatného deště vyrážíme směr Praha. Kupodivu jsem to neodležel, i když jsem celej večer absolvoval jenom v tričku a promočenej na kost. Nějak mi to plánování poslední dobou nejde.

S trochou více smůly probíhal koncert v Hard Rock Café. Že tenhle podnik není akusticky úplně dobře vyřešenej už víme. Že se kvůli pravidelným návštěvníkům (pro neznalé - podnik funguje hlavně jako restaurace) začíná se zvukovou zkouškou v deset dopoledne víme sice taky, ale nebyli bychom NiceLand, kdyby všechno šlo podle plánu.

Kapelní zkoušku před koncertem jsme nestihli a zvukovou už vůbec ne. Všechno bylo proti nám, Praha ucpaná v kombinaci s rozbitým zámkem u zkušebny prodloužil příjezd zbytku kapely o dobrou hodinu a půl. Čímž nám tedy zbylo přesně nula minut na to si něco vyzkoušet. Postavili jsme tedy nástroje, všecko zapojili se slovy, že to holt večer budem muset nějak dát, se rozloučili a spěchali za svými povinnostmi.

Já utíkal do studia v Nuslích, kde Lety Mimo právě točí druhý disk ke své připravované bestofce. Ten je pojatý tak, že písničky předělají do akustické podoby, pozvou hromadu hostů a nakoupí plnou ledničku piva. O možném hostování se s Letama průběžně bavíme už přes půl roku a já si záměrně vybral song, jejich první singl, který mě před osmi lety hodně zaujal. Pamatuju si na to doteď, několikrát jsem ho na koncertě i vyžadoval (se střídavou úspěšností) a tak tedy moje volba byla jasná. A nejenom proto, že to bude tedy můj česky zpívající debut, ale hlavně je to prostě dobrej song a mám z toho skvělej pocit. Ostatně jako i ze všech ostatních songů, co jsem měl šanci ve studiu zaslechnout. No, hlavně, že se něco děje.

S Lety Mimo jsem vlastně nedávno taky odehrál docela bizarní koncert na minifestiválku v Brandýse nad Labem. Byl to jeden z těch prvních dnů, kdy tropická vedra na chvilku odstoupila a místo nich přišly tropické bouře. Což se projevilo na návštěvnosti, ale někdy to prostě nevadí, i v letním kině můžete zahrát koncert s docela intimní atmosférou a pro pár lidí, kteří, aby na ně nepršelo, vylezli až těsně před vás na pódium. Horší bylo, když jsem před vystoupením zjistil, že jsem si zapomněl kapodastr, takovej důležitej bazmek, bez kterýho půl repertoáru nejsem schopnej zahrát. Díky ochotě produkčních a taky místního majitele hudebnin, kterého jsme vytáhli z bytu a přišel mi obchod otevřít, dopadlo naštěstí všechno dobře. Takže jsem hrdým majitelem už třetího kapodastru. To by mi mohlo na chvilku vydržet.

Mno a zítra nás čeká Benátská noc, za týden Sázavafest, ale den předtím největší událost léta. Má milá matinka se rozhodla, že rčení "Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš" se přeceňuje a rozhodla se potřetí vdát. Malinký obřad v rodinném a kapelním kruhu (no to je taky nakonec tak trochu rodina) slibuje docela povedenou párty a možná si i pobrečím. A snad ten druhý den na Sázavě nebudeme mít moc velkou kocovinu. Ale jak často máte možnost jít vlastní mámě za svědka, že jo:)