Nick Jonas kňučí, ale kapele to šlape
Who I Am vyšlo pod hlavičkou Nick Jonas & the Administration. Chytrý Nick si do studia pozval výtečné muzikanty a ti z jeho písní vykouzlili lepší popovou desku, která kvalitou přesahuje všechna dosavadní alba zbožňovaných Jonas Brothers. John Fields a několik členů z legendární doprovodné kapely Prince (New Power Generation) ponechali zvuk syrovější, než bývá dnes zvykem u podobných projektů. Na výsledku je to znát, a i když placka má daleko k dokonalosti, říkáte si, že živě by to nemuselo být špatné.
Horší je to s Nickovým pěveckým výkonem. V pomalejších skladbách je šíleně jemný, což teda nevadi úplně vždy. K písni In the End se to docela hodí. A i když mladík často přesahuje hranici únosné vyměklosti, není to tak zlé, jako když kňučí do říznějších skladeb. V Conspiracy Theory opravdu více než rockera připomíná malé štěně.
Obdiv si Nick Jonas zaslouží za své hudební vzory. Sice je vnímán jako poprockový "umělec", ale je patrné, že ho ovlivnily i takové legendy jako jsou Prince nebo Michael Jackson (State of Emergency). Bohužel srovnání pro něj vychází zatím velmi záporně. Ale každý student může jednou přerůst své učitele.
Hlavní pozitivní přínos desky Who I Am je, že může Nickovi fanoušky posunout k další muzice. Nick jako opravdu znalý v hudbě se spojil s živoucími legendami a na jiné se snaží navázat. Who I Am je jeho vzkaz všem, kdo ho viděli jen jako hezouna z Disneyho programů. Mladík toho má před sebou ještě dost, ale je na dobré cestě. Zatím však platí, že pes, který štěká, nekouše.
7/10*
