Obnažené hity Michaela Jacksona ukázaly jeho výjimečnost
Autoři výběrovky The Stripped Mixes chtěli ukázat genialitu Michaela Jacksona, který, i když v těchto letech byl dítě, zpíval lépe a s takovým drivem jako nikdo z dospělých před ním a v jeho současnosti. Díky tomu, že žijeme v jednadvacátém století, je možné si s muzikou, která vznikla před desítkami let, různě hrát.
Hudební inženýři v Universalu, který je současným majitelem bohatého katalogu Motownu, si vzali na paškál jedenáct písní, které Michael Jackson nazpíval sólo nebo v rámci sourozeneckých skupin The Jackson 5 nebo The Jacksons, a odebrali z nich některé nástroje a některé naopak přidali. Výsledkem je akustičtější podoba nahrávek, která nezní vůbec špatně a nesmyslně. V novém mixu mnohem více vyniknou vokály malého Michaela a jeho bratrů. Zejména zpěv nedávno zesnulé legendy je pozoruhodný. Tolik miloval svého idola Jamese Browna a jde to poznat i na jeho výkonu. Perfektně ho napodobuje nejrůznějšími skřeky a funkovým sekaným zpěvem. Absolutním vrcholem Jacksonova zpěvu je závěrečná skladba Never Can Say Goodbye. Jackson přes svůj věk soulově procítí skladbu a použitím vypjatého famózně zvládnutého chrapláku jí vrazí punc kvality.
The Stripped Mixes je hlavně soulová deska, kde dominují převážně pomalejší kousky, jako jsou I'll Be There, Ben, Got To Be There nebo Ain't No Sunshine. V nich vynikne zpěvákův právě již zmiňovaný vyspělý pěvecký výraz. Celkovou atmosféru zde často dokreslují smyčcové nástroje.
Upravené rychlejší groovové songy ABC a I Want You Back novým mixem naopak utrpěly. Ztratily svou energii. A i když přišly o kytarový doprovod a vokál doprovází klavír a zastřené bicí, pořád jsou to výjimečné klenoty černé muziky. Kdo ale zná originální verze, nikdy by neměnil. Někdy se žánru, v jakém jsou, říká úsměvně bubble funk, přesto čas ukázal, že je musíme brát naprosto vážně, i když je nazpíval puberťák.
The Stripped Mixes je spíše lahůdkou pro opravdové fanoušky Michaela Jacksona. Zejména pro ty, kteří už od něj mají všechno a nevadí jim utratit peníze za remixy písní, které už ve sbírce mají. Navíc v tomto případě nejde o naprostou změnu stylu, jako tomu bylo u remixů na albu Blood On The Dancefloor. Jedná se o vkusný pokus posunout původní verze k čistému písničkářství a zaroveň ke zvuku typickému pro oblíbené unplugged.
