Olga Lounová, toho času jednooká královna
Aby nedošlo k omylu, v Česku vystupuje a nahrává spousta vynikajících, originálních zpěvaček a autorek. Jenže v jazzu (Foukalová, Bayle, Sanchez...), šansonu & současném písničkářství (Palková, Kamberská, Kabelková...) atd. atd. Tedy v tzv. „menšinových" žánrech. Co „většinový" ženský pop, potažmo pop-rock? Neříkejte prosím Langerová. Několik normalizačních „celebrit", stejně neoriginálních jako nesestřelitelných. Pár nových objevů z reality show, krátkodechých nebo bez vlastního hudebního názoru. A jen minimum čestných výjimek. Skvělá Lenka Dusilová, která dokáže překračovat hranice žánrů a přitom zůstává posluchačsky přístupná. Anna K. ve svých silnějších chvílích. Jasně, Klára Vytisková. Pak dlouho nic...
Zkrátka, přes veškeré výhrady i hříchy minulosti jako účinkování v pokleslých muzikálových hříčkách (ale i v rockových kapelách jako Calathea), navzdory kvalitativní roztříštěnosti sólového debutu, nepředstavuje Olga Lounová na domácí popové scéně pohromu. To spíše vítané zpestření, možná snad i blýskání na lepší časy?
Ano, z desky trčí spousta klišé. Jak hudebních (nejen prostinký, podbízivý kolovrátek Inovace, potažmo Get Out v bonusové anglické verzi, ve které bohužel chybí i odzbrojující slovní vtipnosti verze české), tak textových („ó, ztrácím víru, pomalu na kolenou", nejen celý text písně Niť beznaděje je poskládán z frází, v písňových textech často používaných). Ale písně jsou aspoň o něčem, křížovkářské doplňovačky nepřevažují. A interpretka je schopna psát si repertoár z větší části sama.
Pravda, nejvtipnější písně, jejichž pointa vás osloví aspoň na první poslech (Gynekolog amatér, Šunt a samozřejmě Láska v housce - ač už trochu ohraná, vyšla i na loňském Xindlově albu Praxe relativity), napsal pro Lounovou, respektive pomáhal napsat Ondřej Ládek alias Xindl X. Nicméně na tom není nic špatného, i schopnost výběru vhodných spolupracovníků patří k dobrému kumštu.
Po čistě pěvecké stránce „zvládá" Lounová když ne nadprůměr, tak určitě velmi slušný průměr. Přestože v samotném zpěvu už konkurenci má, technicky dobrých popových interpretek je u nás dost (včetně Farne a různých Superstár, problém je spíš v onom vlastním názoru). Zpívá s přesvědčivým nasazením. Nesoustředí se na jedinou hlasovou polohu, zpestřuje sound různými výrazovými barvami. V tomhle byla určitě prospěšná i ona muzikálová průprava.
Jestli na albu Rotující nebe něco zásadně vadí, tak právě přeskakování od vtipných momentů k banalitám, od gradujícího pop-rocku k diskotékově povrchním aranžmá, příliš průhledné a rychle oposlouchatelné refrény. Ale na to by příště stačila jen trochu větší dávka autocenzury. Nezbývá než zopakovat - v rámci domácí popové scény je tahle deska stále ještě přínosná.
