Osvěžující vodotrysk tónů: zn. fistule

Manners - móresy, chování, způsoby... Když zadáte „móresy" do Googlu, nevyjedou jen slovníková hesla, ale také odkazy na články „Viníci zanášejí do soutěží móresy z pralesní ligy" o korupci ve zlínském fotbale, „Firma Oresi, ta má vážně divné móresy" od naštvaného zákazníka nebo „Linkin Park chtějí odhodit nu-metalové móresy". Chudák slovo móresy. Nemá to lehké, když ho lidi většinou spojují s něčím negativním. Jenže móresy od Passion Pit jsou pěkně veselé, až euforické - frontman a také hlavní tvůrčí síla kapely Michael Angelakos zpívá stále fistulí a každý refrén je malou oslavou, čemuž přispívá i zbytek kapely, dodávající maximum energie - elektrického proudu. Pokud potřebujete dobít, jste na správném místě. Zkuste jednu píseň a jestli zafunguje, pak jste v jejich moci.

Skladbou Sleepyhead o sobě dali vědět. Na Manners se objevuje znovu, nově zmasterovaná. Chytře míchá vlivy abstraktního hip-hoperů jako Prefuse 73 nebo elektronického hipíka Caribou a přibližuje jejich muziku psychedelickému popu jak z pera MGMT.  Šuškandu mezi bloggery spustil také její rozdováděný sbor ospalých skřítků (uáááá!) a parádní klip, který ostatně visí o pár řádků níže.  Většina ostatních písní však spíše než na samply prohání syntezátory. Ty vytvářejí barevné stěny i lehké závoje, jako v singlu The Reeling.

Málokterá letošní deska se může srovnávat s Manners co se týče melodické rozpustilosti a svobodomyslnosti. Podobný efekt vyvolávají snad jen Grizzly Bear nebo Phoenix, což jsou již nyní kandidáti na výroční albové žebříčky, protože stvořili hudbu, která je líbivá, ale také emocionálně komplexní a trvanlivá, jako zrcadlo života. Passion Pit jsou jako děti, co si hrají, takže hledat u nich více než zábavu a banálně okleštěnou emoci je potěšilé. Na druhou stranu odmítají stylizaci do popových škatulí - neproducírují se v šamanských hábitech, ani nepředstírají, že jsou cestovatelé kosmem nebo časem. Stačí jim vodotrysk tónů a zbytek nechají vaší fantazii...