Per Gessle: Zvládnul to i bez dinosaurů

Per Gessle - doporučuje šest z pěti sobů...

Per Gessle je korunovaným králem švédského popu. Svůj sólový debut vydal už v roce 1983, hned jeho první dvě nahrávky Per Gessle a Scener mu v rodné zemi vynesly pověst talentovaného skladatele se schopností napsat dlouho znějící hit s jednoduchou, ale o to údernější melodií a chytlavým refrénem. Největší úspěch umělci přinesla třetí švédská sólovka Mazarin. Chutný hudební dezert, který si v trochu jiné a o mnoho kaloričtější podobě vychutnávají i vyhladovělí zákazníci IKEY, vyvolal v roce 2003 v celé Skandinávii doslova mazarinovskou euforii. Deska se stala nejúspěšnějším počinem roku, sesbírala všechna možná ocenění a dosáhla prodeje úctyhodných 350 000 kopií.

Kromě toho se Gessle do historie švédské hudby zapsal i jako frontman kapely Gyllene Tider. Pětice hudebníků, která vtrhla na scénu už v roce 1979 s hitem Flickorna På TV2, si za pětadvacetiletou existenci vypracovala výsadní postavení na domácím hudebním poli. Své kralování stvrdila triumfálním narozeninovým turné GT 25 Tour (2004), které se s návštěvností bezmála 500 tisíc fanoušků stalo největším švédským turné všech dob, přičemž držiteli překonaného rekordu byli stejně tak Gyllene Tider se šňůrou Återtåget '96. K pochopení, jak jsou GT ve Skandinávii "velcí", stačí zhlédnutí následujícího videa...

Per Gessle - natupírovaná palma a blonďatý roxetťácký lev

Za hranicí rodného sobína se uznávaný muzikant proslavil jako zpěvák a skladatel dua Roxette, které v první polovině devadesátých let patřilo k nejúspěšnějším kapelám světové pop music. V Praze se spolu s kolegyní Marií Fredriksson naživo představili hned několikrát. Zatím poslední návštěvou byla zastávka turné ke studiovce Room Service v roce 2001. Poprvé u nás skupina koncertovala u příležitosti úspěšné šňůry Crash!Boom!Bang! World Tour 1994/95, kdy byla Praha jediným městem, ve kterém Roxette vystoupili dva dny po sobě. Dobám gesslovských natupírovaných Joyride palem a blonďatých C!B!B! hřív už ale odzvonilo, a tak se pan Gessle vrací na místo činu v trochu jiné podobě...

Per Gessle jako sedmdesátkový DJ ve druhém tisíciletí...

Po nepříliš úspěšných anglických sólovkách The World According To Gessle (1997) a Son Of A Plumber (2005) přichází na řadu třetí deska Party Crasher. Už pilotní singl Silly Really předznamenal, že nebude o překvapení nouze. Rozjetý song jakoby přicupital z hloubi sedmdesátkové a osmdesátkové diskofilie. Prvky synthpopu, funky a taneční hudby provází fanoušky při poslechu celého alba.

Per Gessle zřejmě rád riskuje... Málokterý autosalón by dnes vtrhl na trh s novou sadou Leninových saní a jen málokterý Bonnie by si s klidem troufnul na poplašně moderní banku... Ale švédský zpěvák se do toho vrhnul, a to s plnou vervou.

Album Party Crasher nabízí tucet písní, s tuctovostí se však nepotýká ani v nejmenším. Naopak jde o celek stylově pestrý a přitom kompaktní. Gesslův hudební experiment dokonale zafungoval hned u několika skladeb. Vedle pilotního Silly Really svůj kotoučák zavaříte i díky našlápnutým kouskům Party Pleaser, Thai With A Twist se skvělým saxíkem a k vůbec nejlepším písním patří taneční lekce francouzštiny Kissing Is The Key.

Skvělou práci na desce odvádí zpěvačka Helena Josefsson, kterou Gessle objevil už pro svůj švédský majstrštyk Mazarin. Talentovaná vokalistka původně z kapely Sandy Mouche má úžasně zabarvený hlas, který by snad i český Santa z Hradu mohl označit za křišťálově čistý.

Na albu se objevilo i pár průšvihů. Tím prvním je odrhovačka Stuck Here With Me, která je vzorovým příkladem dobrého nápadu ve špatném provedením. Zajímavý hudební motiv tu pohřbí jak stále se zvětšující ubíjející monotónnost, tak i Perův, ač obdivuhodný, stále však podprůměrný ženský pěvecký výkon... Bezkonkurenčně nejperfektnějším průšvihem je skladba Perfect Excuse, za kterou se Gessle pro jistotu omlouvá už v jejím názvu. Právě tady dovedl zpěvák svou novátorskou hlasovou techniku k dokonalosti. Menšinové publikum možná uspokojí, zbylých šestadevadesát procent však jeho vokální snažení s největší pravděpodobností neocení. Nic už nezachrání ani parádní refrén v podání Heleny Josefsson.

Seznam podařených skladeb je však daleko nabitější. Patří k nim i píseň Sing Along s příjemnými party klavíru. Jedna z mála balad na desce dokazuje, že právě v jejich skládaní je Mr. Gessle opravdovým mistrem. Příjemným zpestřením jsou songy I Didn't Mean To Turn You On a Breathe Life Into Me, které vás díky svěžím rytmům s prvky raggae vylodí i s houpací sítí a placatkou rumu na sluncem rozpálené Jamajce. Naopak tajemnou atmosféru navozuje Hey, I Died and Went To Heaven s úžasně gradujícím refrénem a zajímavými aranžemi.

A vítězem se stává... píseň s pořadovým číslem dvanáct - Doesn't Make Sense - podle pravidla to nejlepší nakonec. Za sebe musím podotknout, že i když to v některých pasážích trochu dřelo, prokousání se do finále bylo příjemnou čtyřicetiminutovou cestou do „hudebního pravěku". Co naplat, ač to trochu zavání hudebním přechodem, čerstvý padesátník to zvládl skvěle, a to i bez dinosaurů...

Tak uvidíme, jak si poradí s českými prvohorami v pražské Lucerně 23. dubna 2009...

Lekce švédštiny pro "opožděné" soby a linguálně nadané jedince zde: