Peter Cmorík: Vrtulník si vážně nepřeju
Peter Cmorík na sebe širší hudební veřejnost upozornil v roce 2006 vítězstvím ve druhém pokračování Slovenské Superstar - na rozdíl od ostatních soupeřů však do soutěže nevstupoval jako začínající zpěvák, populární hudební klání mu spíš mělo pomoct ke zviditelnění - a to se taky povedlo. Ještě ten samý rok vydal debutovou desku Nádherný deň, které se prodalo přes třicet tisíc kusů, a shrábnul Zlaté sláviky v kategoriích Zpěvák, Objev a Hit roku (Dážď). Druhé album Žijem ako viem vyslal do světa v říjnu 2007, vedle toho si stačil zahrál i d´Artagnana v muzikálu Tři mušketýři a obhájil post Zpěváka roku... To mu ostatně vyšlo i dva následující roky - i proto je z něj v současnosti čtyřnásobný zlatý chovatel...
My jsme si se sympatickým zpěvákem povídali především o jeho aktuální placce Jedno si želám a chystaném dvojáku v pražském Lucerna Music Baru.
Všichni se tě ptají po vzoru tvé desky na to, "co si želáš", tak já se zeptám, co si neželáš?
Teda, to je ještě těžší otázka. (smích) Chtěl jsem říct, co jsem zvyklý odpovídat, když už jsem si na sebe ušil takovou boudu. Takže, co si nepřeju? (přemýšlí) Nevím, jsem takový dost spokojený člověk.
Může to být třeba nějaká prkotina. Někdo se raduje z maličkostí, někdo musí mít vrtulník...
Dobře... Takže vrtulník si vážně nepřeju. (smích)
Na YouTube jsem narazila na pořad, ve kterém jste mrzli Na střeše? To mi přišlo vážně vtipné - bylo to někdy před Vánocema, v prosinci...
Jo, byli jsme hrozně promrzlí... A to se tam naživo i hraje! Ale jaks viděla, jde to. (smích) Je to taková relace, která se za každého počasí točí venku, to je pointa i název. Jsou tam elektricky vyhřívané deky... Naštěstí jsou tam ale šikovní technici, takže se to nanejvýš nadvakrát vždycky natočí. Je potřeba to vydržet. Ale zase je to opravdu jedna z mála relací, kde se dá hrát naživo.
Na tvojí aktuální desce figuruje hodně textařů. Pobavil mě jeden příběh - kdy jste oslovili blogaře, který vaše texty kritizoval. A bum - byla z toho titulní písnička alba.
Máš pravdu, na desce spolupracujeme s mnoha textaři, protože na Slovensku je dost málo těch kvalitních, kteří umějí napsat slova na zakázku. Něco si dělám sám, ale nezvládám napsat tolik těxtů, aby byly všechny dobré. Tak jsem v nějakém televizním rozhovoru vyzval: Textaři pište, posílejte, však uvidíme. A vyšlo to. Třeba ten blogující pán, který nebyl spokojený, poslal text - píše hodně pěkné věci. A rázem je to druhý singl z alba. Potom se ozval například jeden farář, primář, vysokoškolský profesor... Samí inteligentní lidé. Z došlých textů jsme vybrali to nejlepší, ale nejdůležitější asi je, že s námi začal spolupracovat velmi výrazný autor Kamil Peteraj. Ten nám napsal tři písničky a já doufám, že s námi bude dělat i dál.
V bookletu je i poděkování Janě Kirschner...
Janka pomáhala hlavně v mých věcech. Má úžasnou poetiku slova, skvělý cit pro slovenštinu a my chceme, aby to bylo libozvučné, pěkné. Opravovala ještě i jiné texty a dávala to všechno nakonec dohromady.
Oproti tomu v hudbě máš jednoho svého dvorního skladatele...
Juraj Kupec, náš producent. Ten mě i objevil a stále spolupracujeme. První i druhé album jsme dělali autorsky asi tak napůl. Na tomhle třetím je to stejné a ještě máme dva autory - jednu písničku napsal Vašo Patejdl...
Jak ses k němu dostal?
Navrhl nám to Kamil Petraj - a písnička se nám zalíbila hned!
Jedno si želám je tvoje třetí deska. Jaký vidíš zásadní rozdíl mezi vznikem téhle nahrávky a debutu Nádherný deň, který jsi vydal záhy po Superstar?
Na albu Jedno si želám jsme pracovali nejdýl. Předchozí desky vyšly v letech 2006 a 2007. Pak jsme měli rok pauzu, takže tam byl dost velký prostor na skládání a sbírání. Složilo se mnoho písniček, vybíraly se texty, na to jsme kladli velký důraz. Myslím si, že Jedno si želám je asi i hudebně nejvyzrálejší právě proto, že jsme měli dost času. K písničkám jsme se vraceli, upravovali je. A samozřejmě všichni stoupáme i individuálně a to by se všechno mělo na desce odrazit.
Po vydání alba obvykle následuje turné...
Letos bych chtěl vyjet na, vloni jsme nebyli. Nevím, jestli se nám to podaří ještě na jaře nebo vyrazíme až na podzim. Ale aktuální informace budou na mé domovské stránce www.cmoro.sk nebo na facebooku.
Co říkáš téhle nové možnosti komunikace s fanoušky?
Je to velmi vážně zajímavé, i když jsem tomu napřed nevěřil. Když napíšu zprávu, že hraju sedmého tam a tam, následuje hromada komentů - lidé to vidí... A jsou to najednou dva tisíce lidí - kolik plakátů bych musel vyvěsit, aby jich to tolik vidělo... (smích) Ale určitě beru tuhle možnost jako zkratku k fanouškům.
Je tu naopak něco, co ti facebook bere?
Nevím. Když nechci, nemusím tam být. Chvíli jsem měl pocit, že bych chtěl mít to svoje soukromí, ale potom jsem zjistil, že soukromí je úplně jiná věc a je úplně jinde, ne na internetu.
Jak je to vypadá s duetem se Zuzkou Smatanovou?
Bude. Dlouho jsme se rozhodovali, ale bude.
Je reálné, že ho zahrajete už na společném koncertu?
Nahrávat ho určitě budeme až někdy později - záleží, jestli ho stihneme nazkoušet. (shodou okolností do místnosti vchází Zuzka Smatanová, zapomněla si šálu) Zuzko, akorát tu mám dotaz na náš duet - zahrajeme na společném koncertu v Praze?
Zuzka: No... Já nevím, záleží, jestli se ho zvládnem naučit. Co myslíš?
Peter: Nevím...
Zuzka: Tak to rozhodni! (směje se a mizí)
Peter: Dobře... (přemýšlí) Ale jo, v květnu ho zazpíváme! (smích)
Už máš představu, jak bude vystoupení vypadat?
Bude to klasický dvojkoncert k našemu novému albu. Ani Zuzka ani já nejsme na této scéně doma a velmi rádi bychom nabídli českým posluchačům naši hudbu. Takže půjde o jakousi prezentaci... Představíme průřez našimi nejlepšími písničkami, které na Slovensku fungují.
