Petr Bende: Člověk se pořád někam posunuje
Petr Bende je jedním z mála „trvanlivých" talentů České Superstar - své kvality stihl potvrdit dvěma studiovými alby, koncertováním s No Name, bytím a nebytím s Hamletem, Velmi Křehkou Melodií nebo předskakováním Simply Red na jejich předposledním pražském koncertě (2005).
Simply Red 2009: Když odcházení bolí
My jsme si s usměvavým zpěvákem popovídali o jeho tatínkování, vánočním koncertování, duetovém pěstitelování, právoplatném vrzání... A chybět nemohly ani postřehy z první Česko-Slovenské Superstar...
Co se u tebe za ten rok, co jsme se neviděli, změnilo?
Nejzásadnější je asi to, že se nám, s mojí ženou, narodil syn. Je to úplně jiná dimenze...
Jak si to užíváš? Jsi hodnej tatínek?
Matyasovi je teď sedm měsíců, všechno se teprve rozbíhá. Reaguje, převaluje se, mává, vyrašil mu první zub, takže takové veselé věci... Jo a byl jsem s ním plavat, (smích)
Přebaluješ?
Jasně. Brácha má dvě holky - už jsou velký, ale když byly malý, tak jsem je přebaloval taky. Mám to nacvičené.
Jak se ti to daří skloubit rodinu s prací?
Je to čím dál tím těžší, chtěl bych být víc doma a nejde to. Někdy mě to mrzí, spoustu věcí propásnu.
Pojďme k tvojí nové písničce Tráva - jak tě tohle napadlo?
Myslíš jako text? To není Tráva jako tráva. (smích) Tuhle si můžeš klidně pustit. Původně šlo o pracovní název. Ale co vím, všichni si to z koncertů pamatovali právě podle tohohle slova, tak jsem ho nechal.
S PB o svojských No Name, "velmi křehké" Dashe, nebo čest(ných) Simply Red
Ta písnička už vznikala jako duet nebo se tak vyprofilovala až postupně?
Byl to duet. Původně jsem ho natočil s Alicí Konečnou z Hradišťanu. To byla první verze. Pak jsme s tím pracovali dál.
Jak jsi přišel na Daru Rolins?
Hledal jsem Slovenku, která moc duetů neudělala a taky jsem chtěl, aby nešlo o rutinní duetovou zpěvačku... Napadla mě Dara a myslím, že se to povedlo.
Pojďme k tvému novému albu - vyjít má příští rok.
(smích) Chtěl jsem ho vydat už v minulém roce, jenže u mě je to složitější. Představy ohledně desky se u mě postupně vyvíjí, takže pořád něco vyhazuju a čekám, až to budu mít zkompletované a budu se s tím moct úplně ztotožnit.
Kolik písniček máš hotových?
Zatím jich mám na výběr pětatřicet.
To je dost, ne?
Některé musím vyházet a dodělávám ještě další nové... Člověk se pořád někam posunuje... Ale vždycky vybírám na desku tak z pětadvaceti, třiceti věcí.
Jak probíhá nahrávání - ty hraješ skoro na všechny nástroje, ne?
Na všechny ne, neumím třeba na housle. To jsem zkoušel, dostal je od cimbálovky, a nejde mi to. Nejsem schopen dát vůbec žádný tón, jen strašně vržu. (smích)
Takže violoncello by asi nešlo taky...
Tam je větší tah, možná bych něco vyloudil... (smích) Ale ty housle jsou tak malé, jak jsem zvyklý z krku na kytaře... Vůbec nechápu, jak se tam můžou chlapi s těma rukama vůbec vejít.
Všichni říkají, že nechápou bubeníky, že to musí být schizofrenici...
Tak to jsem, trochu... (smích)
Popojeďme... (smích) Přemýšlíš o dalších duetech?
Ne, bude tam jen ten jeden.
A co takhle duet s Anetou Langerovou? Jste ještě v kontaktu?
Aneta teď natočila svoji desku. Střídáme se, nemáme „mezidobí". Možná někdy.(smích)
Aneta Langerová: Chci hrábnout do kytary a zařvat si
Zatím jsi vydal dvě alba. Kam „směřuješ" nyní?
Teď mám takové akustičtější období, ale s bigbítovým spodkem. Zbožňuju klasickou akustiku, hodně čistých pián, a za tím takovou tu hudbu, „co není slyšet" - rozličné ruchy, hluchy... Ale chtěl bych to udělat hodně čisté a písničkové.
Od 6. prosince jedeš své tradiční Vánoční turné, Přidáte zase nějaké koledy?
Určitě - a upravíme je do jazzu, funky... Všechno možné dohromady. Budeme hrát s cimbálovkou. Jsou to nádherné hudební fúze.
Jaká koleda má největší úspěch?
Máme zajímavě předělané Rolničky - do takového funky stylu. (smích) Tak ty se hodně chytají.
Začínáte v Brně...
Tam se moc těším. Je to sice první koncert, ale minulý rok byl skoro nejlepší. A letos tam točíme DVD - takže vyjde Vánoční turné live.
Proč jste se rozhodli filmovat zrovna v Brně?
Janáčkovo divadlo je největší z míst, kam jedeme, tak hlavně proto. Můžeme tam navézt víc techniky a do koncertu chci zasadit velkou projekci, která bude za námi - 25 krát 15 metrů a to se vejde jenom do Janáčkova divadla.
Poslední koncert je v Bojanovicích...
Klasika - dotočná u cimbálky a skončíme ve sklípku.
Pokaždé máš zajímavé hosty. Letos je to Wabi Daněk. Jak ses k němu dostal?
S Wabim se znám od roku 2003 přes Zdeňka Kovaříka tehdy ještě z vydavatelství Universal. Jezdil jsem k němu na chalupu a tam jsme se potkali. Od té doby si říkáme, že spolu něco uděláme. Na loňských koncertech se to prostřídávalo, někde vystoupila Věra Špinarová, někde Ivan Hlas nebo Lešek Semelka... Letos jsem zavolal Wabimu, on přesunul polovičku hraní, které měl na prosinec a rozhodl se, že se mnou pojede úplně celou šňůru. Uděláme čtyři jeho věci, tři s kapelou... A Rosu na kolejích určitě taky nějak upravíme.
Chodí na Vánoční koncerty jiné publikum?
Spektrum lidí je tam daleko širší než na rockovém vystoupení. Beru to podle Zbraslavi a Újezda (pozn. red. u Brna), což je moje domácí publikum... A tam je rozmezí od pěti do devadesáti let.
Očekávaná otázka - koukáš se na SuperStar?
Dívám se, zajímá mě to a hrdě se k tomu přiznávám. Všichni říkají, že to nesledují, i když to tak není. Nechápu, proč - nemám rád pózy.
A když srovnáš aktuální Superstar s ročníkem, ve kterém jsi účinkoval ty?
Přiznám se, že z předchozích kol jsem moc neviděl, ale finále sleduju pravidelně, dokonce si ho nechávám nahrávat. Úplně se mi vybavil ten stres, měl jsem děsné nervy z živého přenosu. Málokdo si dovede představit, co se odehrává v zákulisí - běhá tam padesát lidí, všechno musí fungovat. A ty nekonečné hodiny zkoušek. Myslím, že to mají dobře udělané. Slovenská produkce zamakala.
Máš ve finále svého favorita?
Trochu mi vadí, že tam není nikdo starší. Všichni jsou hodně mladí a budou muset stát pevně na dvou, nejlépe na čtyřech, aby je to nesmetlo. Protože už nějaký čas bydlím v Ostravě, znám Martina Chodúra ještě z kapely Robson a myslím, že má na postup dál, stejně jako ostatní, protože jsou skvělí. Před všemi smekám, že to zvládají tak dobře. Každý z nich se zvláštně profiluje a rozvíjí. Třeba Miro Šmajda, nebo Dominika Stará. Myslím, že vítěz bude překvapením...
Faith No More v Praze: Když hudební mumifikování nebolí
A na závěr - dostal tě v poslední době nějaký koncert?
Byl jsem na Faith No More, ty miluju. Moje nejoblíbenější kapela, moc let jsem na ně čekal a nezklamali. Chtěl jsem jít na Toma Jonese, ale časově jsem nestihl a Erose Ramazzottiho taky ne. Teď se chystám i se ženou na Backstreet Boys, ona je měla jako malá holka ráda, tak jsem jí koupil jsem lístky jako dárek.
Eros Ramazzotti v Praze aneb diabetikova smrt
Petr Bende: Vánoční turné
06.12. Brno - Janáčkovo divadlo
07.12. Blansko - Dělnický dům
08.12. Havířov - Kulturní dům Leoše Janáčka
13.12. České BUdejovice - Jihočeské divadlo
14.12. Ostrava - Dům kultury města Ostravy
15.12. Praha - Divadlo Kalich
17.12. Třebíč - budova Fórum
19.12. Zbraslav u Brna - Kulturní dům
20.12. Zbraslav u Brna - Kulturní dům
22.12. Dolní Bojanovice - Obecní dům
