PETR FIALA z Mňágy BLOGUJE: Ladí Neladí Nevadí

Minulý týden proběhlo zatím poslední natáčení v ostravském klubu Garáž s Janou Kirschner a s kapelou Kazety. Jo, takže jsem minulý čtvrtek seděl venku na zahrádce Garáže v ostravském Martinově, plácal komáry, srkal radlera a najednou mi došlo, že je to furt stejný! A furt stejně dobrý! Pořád vznikají nové kapely, co chtějí spasit svět svou absolutně jedinečnou, novou, unikátní a převratnou hudbou. Pořád existují lidi, které nejvíc na světě zajímá takovou hudbu poslouchat a kteří své miláčky chodí podporovat a obdivovat na koncerty popřípadě si dokonce sednou před bednu a svůj vzácný čas tráví jejich sledováním. Pořád existují lidi, které baví si o hudbě povídat, psát a dokonce i přemýšlet. Ne že by to bylo to hlavní - myslím si, že u vytváření hudby by mozek až tak nemusel furt být - ale při přemýšlení se objeví spousta souvislostí, které můžou pomoct i v často totálně nehudebním životě. Prožít život s hudbou je prostě skvělé!

Jana Kirchner, která hrála jako první, byla výborná, zpívala i vypadala skvěle, kapela hrála úžasně a až vzorně citlivě, zvuk udělal Bačis boží jako vždycky, ale mně tam cosi chybělo... jo, už vím! Více života, bordelu, neočekávanosti, dravosti! Samozřejmě už jsem za ty roky pochopil, že všichni takoví být nemůžou, ale já jsem si prostě daleko víc užil vystoupení Kazet - kteří by se mi vlastně vůbec neměli líbit, protože hudebně i textově ztělesňují typické elektro kapely osmdesátých let - za všechny Visage. No jasně, jsou v tom i Joy Division, New Order, Soft Cell...  ale to už bychom se fakt zamotali, a hlavně - JSOU V TOM KAZETY!!! Bylo to paradoxně i přes předpřipravené podlady živé a výbušné ažaž. Mělo to náladu, každá písnička trochu jinou, ale bylo to jasné a ucelené. Kytara hrála absurdně nahlas a bylo to boží!!! Dohromady s textama a projekcema mě to odstřelilo někam jinam než jsem zrovna byl. Chtělo se mi tančit, brečet, řvát - věty, které se v textu opakovaly, jsem zpíval s kapelou a nemyslel na nic jiného, než na to, co jsem zrovna slyšel. Toužil jsem stát na pódiu a hrát s tou kapelou na basu.

Čímž chci říct, že jedna z mála věcí, kterou ještě můžeme přispět k těm pár obvyklým notám, akordům a intervalům, je charisma a vlastní pohled na hudbu. V tomhle u mě Kazety Janu Kirschner převálcovaly a tohle je pro mě pořád důležitější než řemeslná dokonalost a takzvané umění hrát. I když šmatlající bubeník a nepřetržitě falešný zpěv mě neodvazují ani náhodou. Touha a potřeba něco sdělit versus dokonalý přednes dokonalých písniček - rozpor starý jako hudba sama. Přítomní kritici se mnou vesměs těžce nesouhlasili a taky Miško Kaščák nade mnou kroutil hlavou, ale to je tak všechno, co se mnou mohli dělat. I publikum z velké většiny po začátku Kazet odešlo, ale odešlo spokojené se zážitkem z Jany Kirschner a uvolnilo prostor pro pár desítek kývajících se potřeštěnců. Paráda!

V noci jsem se vracel domů a hlavou mi běžely různé momentky z různých dílů:

Jak Richard Krajčo v diskusi řekl, že v patnácti klukům z kapely slíbil, že budou hrát na stadiónech a jak jsme se tomu všichni ve Fabriku smáli dobrou minutu.

Jak Radeček  Pastoušek opilý namol po dost děsném vystoupení nakráčel k diskusním stolu s obrovským hrnkem plným temné tekutiny a já se zeptal: "Co to máš, Radku?" A on povídá: "Kha - fhe.." . Ale byl to další fernet.

Jak se kritik Vedral stále dožadoval vysvětlení, kde teda v deathmetalu jsou ty meloudie, až ho Bruno z Hypnosu postavil před kombo a hrál mu je zpomaleně na basu a ptal se: "Slyšíš? Slyšíš?"

Jak se ve stejném díle zeptal Mišo skupiny Dementor, jestli jim jejich text "Chytni křestana, přibij ho rezavýma hřebama, rozřež ho na kusy a spal na popel" nepřipadá příliš konfrontační a oni řekli: "Ále nie, ved to je iba taká metafora, krestani sú dobrí ludia a biblia je fajn kniha."

Jak kritik Diestler celou diskusi mlčel a poprvé promluvil až hodinu po skončení natáčení, kdy už jsme stáli na popůlnoční Stodolní a on řekl: "K Pavoukovi!"

Jak Baumaxa uprostřed svého koncertu odešel z pódia a z klubu ven vyvenčit psa.

Jak Deph z Pragounion přijel o pět hodin později a druhý den usnul u snídaně v eurestu s hlavou v talíři.

Jak dívčí slovenská metalová kapela The Answer tak dlouho tvrdila, že "my sme hrali ako predkapela Apocalypticy", až jsme z nich vydolovali, že sice hráli na stejném pódiu, ale ve 14 hodin a Finové v noci.

Jak Marián Varga s úsměvem prohlásil, že chápe, že ho v rádiu nehrají, vždyť by to posluchačům připadalo jako porucha.

Jak při diskusi po koncertě Priessnitzu a Zóny A si vzal mikrofon do půl pasu svlečený rozjetý fanoušek a mimo naše tlachání řekl: "Tak já vám něco řeknu! To já, když přijde léto, tak jedu na festival a tam tančím a řádím jako ďábel!"

A spousta dalších...-:) Kus života.

O prázdninách netočíme, ale můžete se v telce podívat na tzv. střiháky. Letos jsme měli Visací zámek, Radúzu, OTK, Kazety a Sporto za českou stranu a za slovenskou to byli Katka Koščová, Ali ibn rachid, Kosa z nosa, Jana Kirschner a Slobodná Europa. Na podzim pokračujeme dál a pokud vše klapne, příští rok by Ladí mělo být putovní, tak se třeba uvidíme tam, kde tohle čtete.-:)