PETR FIALA z Mňágy BLOGUJE: Perličky na dně
Tlak na produkci i spotřebu je nekonečný a sílící. Je nám vsugerováváno, že pokud se nezapojíme do řetězce, staneme se bezcenným odpadem, nezajímavým neproduktem. Klid v nedohlednu, o radosti z obyčejného života ani nemluvě! Blázinec!
Takže dobrý: Sereme na to a jdeme si do Levných knih koupit pár cédéček, které přežraný trh vyvrhl coby ne dost rychle se prodávající matroš. Je to vesměs opravdu plevel, ale možno najít Nádheru Velikou, pokud máte čas a víte, co je co resp. kdo je kdo.
Nejsem s oním obchodem nijak svázán a neprovozuju zde Lacinou Reklamu, jen mě baví nacházet na pláži mezi chaluhami a svraštělými igelitovými pytlíky i pár perliček ukrytých na dně. Tohle je nadílka z minulého týdne, místa činu Karlovy Vary a Plzeň, doba pátrání jedna hodina dohromady, cena kusu v průměru 69 korun:
Jamiroquai- Dynamite - postfunk z roku 95. Zajímá mě na tom zvuk, aranže a nápady. Styl mě moc nebaví, ale respekt veliký k tomu gumovému týpkovi mám! Úplně ho vidím, jak si v dobrým malým studiu mastí stopu za stopou, pořád je to zábavné a chytré! Z velkých domácích beden je to nahlas fakt maso!!!
Tunde - debutové album zpěváka z Lighthouse Family, což je ultra popová, absolutně neškodná, líbivá záležitost, kterou bych dřív použil jako zrcátko nebo podložku pod kratší nohu stolu. Dnes vychutnávám! Tahle deska nestála ani padesát korun a přiznávám, pouštíme to teď furt. Je to k letnímu dni na zahradě bezva soundtrack.
Bryan Adams - 11 - další mainstream, co se nestih včas prodat. Bylo to poslední cd, které jsem dal do košíku, těžce jsem váhal. Věděl jsem, že mě asi nic nepřekvapí, že to bude klasický Adams jen s míň nápady, mnohokrát přežvejkané v podstatě hardrockové klišé, šlapající střední tempa, charakteristický hlas a pár balad. Jen mě doma překvapilo, že se mi to líbí a že si to rád pustím-:). Oceňuju vkus, šikovnost a taky texty. A kupodivu nápady tam docela jsou! Zestárnout důstojně!!!
The Wackness - soundtrack k filmu, o kterým nevím nic. Tracklist je ale plný "výborných" hip hopových jmen: Notorious B.I.G., NAS, A Tribe Called Quest, Reakwon... Mišo K. mi jednou říkal, že spojení slov hip hop a výborný je protimluv - jako bonmot to oceňuju, ale nemyslím si to. Mám rád hudbu, co jen tak plyne, šlape a tepe, a když nad tím někdo naléhavě řeční, baví mě to!
George Benson- výběr legendárního jazzového kytaristy z konce šedesátých a začátku sedmdesátých let od Columbie. Klasika úplná, občas si takové věci pustím pro osvěžení. A uklidnění...
Marc Almond - Stardom Road - album zpěváka známého z dávné elektro kapely Soft Cell (hit Tainted Love) z roku 2007. Vůbec netuším, co je to za hudbu. Zvědavě si to pouštím hned po koncertě cestou domů z Plzně do Varů. No... je to poněkud afektovaný přearanžovaný, jakýmsi zvláštním způsobem starodávný pop (hlavně bubny) jak sviňa. Něco jako nadupaný Vašek Neckář s pořádným orchestrem. Nicméně - zajímavé! Vydržel jsem čtyři písničky... pokračování příště.
Frank Sinatra - In the Wee Small Hours - ceněné Sinatrovo album, jedno z prvních, které není jen skladištěm singlů. Klidná, pomalá, smyčcová věc, kterou se musím občas oblažit. Dobré i k psaní textů nebo do sluchátek, když jedeme s kapelou z Aše do Košic a prší.
The Company - další soundtrack, tentokrát k filmu Roberta Altmana. Hudební obsazení: Elvis Costello, Julee Cruise, Chet Baket, Kronos Quartet a další. Písnička My Funny Valentine, kterou jsem poprvé slyšel od Nico, je tady ve čtyřech verzích, paráda. Hned ta první, Costellova, je úchvatná! Takhle umět zpívat...! ...no nic.-:)
De La Soul - The Grind Date klasici písničkového hip hopu z roku 2004. Je skvělé, jak tihle lidi nedělají z muziky zas takovou vědu. A taky, přestože hudební podklady jsou často dost monotónní, nikdy nenudí! To bude asi tím, že to umí!-:)
Lloyd Cole - Antidepresant - rok 2006, naprosto dokonalý klidný... a teď nevím co... Poprock? Americký country rock? Soft rock? Po prvním přehrání mě to moc nerozrušilo, po druhém mi v hlavě pár věcí uvízlo, při třetím mi došlo, jak moc je každá písnička jiná a každá dobrá. Poslouchám to teď taky furt, moc hezké, průzračné a čisté! Už se těším na youtube na průzkum!
Primal Scream - Screamadelica + Give Out But Dont Give Up - no, v Sony BMG někomu došlo, že se na jedno cédo vejdou dvě alba... sláva! Z téhle edice x2 už toho mám mraky, jsou to alba převážně trochu starší, ale za sedum pětek, tak to zas jo! Docela mě mrzelo, že nám PS utekli, když hráli loni v Roxy a na Trutnově, hrozně rád bych si je užil!
Takže tak. Je toho moc a tak je někdy lepší sedět na lavičce a nic nedělat a pozorovat čas. A nechat některé věci, aby nám opravdu utekly. A nepokakat se z toho, však ono nikdy až tak nehoří. A poslouchat ticho, to nikdy nezklame.
A když už je ticho moc dlouhé, tak šup, sluchátka, bedny a JEDÉÉÉÉÉÉM!-:)
