PETR FIALA z Mňágy BLOGUJE: Prázdniny

Petr Fiala | 03.09.2010 | Blogy

Článek z magazínu se mi líbí Článek z magazínu se mi líbí

Ohodnoť jako první!

Niky je pes našich chorvatských domácích. Bydlíme ve Staré Novalji na ostrově Pag, v domě pár kroků od moře. Sedíme na terase a povídáme si. Niky se nám motá pod nohama. Je to jakýsi bílý mopsl, který si dělá co chce. Jde si kam chce. Na přivolání nereaguje. Přestože moc dobře rozumí, s výrazem totálního blba stojí a čeká, až bude odnesen. Pán i paní domácí neustále přerušují debatu pokřikováním "Niky, do boudy! Niky, sem! Niky, zůstaň!" Občas se Niky vypaří na ulici a majitelé ho vybíhají hledat.

Domácí víno je dobré, to trhané z keře i to lahvové. Den je nádherný, moře teplé. Povídáme si. O životě, o dětech, my jim říkáme o nás, oni nám o sobě. Česko-chorvatsky, rukama, nohama, jak to jde. Některá slovíčka jsou dokonce v obou jazycích stejná, například vlak. Ale to je zas docela obtížné v běžné konverzaci nějak použít. Občas to chvilku trvá, ale dorozumíme se nakonec vždy.

Přichází známý našich domácích, postarší elegán s pečlivě ulízanou patkou, a hned se světácky zapojuje do diskuse. Mluví se teď anglicky, zhruba na úrovni pomalých začátečníků po dvou měsících samostudia. Baví se spolu lidé, kteří měli ve škole z jazyků pouze ruštinu. Kteří angličtinu pochytali z filmů, písniček, možná z pár let na střední škole kdysi dávno. Taková ta základní slovíčka a fráze. Krátké věty, zakončené "jůnou?".

Ale je nám dobře. Když jsme sem jeli, hranice byly už jen jedny. Žádné fronty před závorami. Žádné zkoumavé pohledy celníků v uniformách, před kterými se najednou cítíte nějak nervózní, i když vůbec nemáte proč. Svět je samozřejmě jen jeden, všechno ostatní jsou povídačky pro hloupé děti, kterými bohužel všichni tak trochu jsme. Vzduch ani slunce nikomu nepatří, že?

Ochutnáváme domácí ajvar, klobásky, salát z chobotnice, travarovicu...všechno, co neznáme a co má jinou chuť. Výhled na moře bere dech. Nad vodou se zdvihají  vyprahlé hory, plné ostrého kamení, které spásají melancholické ovečky. Nízké ostnaté keře, zmije stočené do klubíček, racci ječící v chumlu za rybářskou lodí.

Hledím na tu krásu a je mi dobře a cítím se tady doma. Chci se tak cítit každý den a všude. V Mongolsku i v Los Angeles. Je to můj svět a byl stvořen pro mě. Můžu si vybrat, co chci. Nemusím jít, kam nechci. Nemusím zběsile plavat proti proudu, můžu splývat, pak přidat, předběhnout všechny, vybrat si mělčinu u nádhernýho ostrova a spočinout tam a pak zas můžu frčet na druhou stranu...

Trošku vypadávám z debaty, zaměstnán těmito úvahami. Niky zase někam zmizel. Je přinesen a chvíli leží na potrhaném ručníku a pak zas bere čáru. Světak přeruší hodnocení dnešního počasí a důrazně se na Nikyho oboří: "Nicky, stay here!"

< Zpět na magazín


Nejčtenější články týdne

Související interpreti




Rychlé vyhledávání