PETR FIALA z Mňágy BLOGUJE: Tak už tu máme podzim, kdo by to byl v červenci řek?!
Respektive - do kterých se mi buď nechce nebo se na ně naopak těším a odkládáním si těšení prodlužuju. Narvané šuplíky v pracovně, nedonatřený plot, rozpadlá pergola, chaos ve sklepě, zanesená garáž, shnilá lavička, neroztříděné cédéčka, nezarámované obrázky, nedodělaná zídka - ti všichni volají: Tady jsem! Čekám! Zaplať pámbu, že nám na jaře protekla střecha a že už máme novou! Ale popořádku...
Letošní podzim - úchvatný dárek! Teplo, modré nebe, listí všech barev, kouř z ohýnků ve vzduchu, paráda! V obchodě jsme si dali každý dva nanuky - teda Lůca ne, té jsme jen uždibovali kousky - které jsme snědli vylepení na sluníčku na schodech před krámem. Pohoda ve špinavých gatích a rozbitých teniskách. Dlaždičky hřály. Projel autobus se čtyřma lidma, pár aut, několik cyklistů.
Obecní rozhlas po písničce od Marie Rottrové oznámil, že do obce dorazila pojízdná čistírna peří, že od 14ti do 15ti se u pošty budou prodávat husokačice (to by mě teda zajímalo, co to je?!) a že doktorka Huntířová tento týden neordinuje z důvodu čerpání řádné dovolené, zastupuje MUDr. Taussig. Na své zápasy nás pozvali házenkáři i fotbalisti. Knihovna vyhlásila Týden amnestie nepořádným čtenářům, kteří nevracejí knížky včas (konečně taky zpráva pro mě - snad to za ten týden stihnu!) Konec hlášení.
Do krámu vešlo pár důchodců, kteří tady nakupujou celej život a kteří existenci Tesca dole v obci prostě ignorujou. Přestože jejich důchody jsou víc než skromné a v krámu je všechno o dost dražší než v suprmarketu - i obyčejný rohlíky, už asi jinam chodit nebudou. V Jednotě je prostě síla, i když se dneska jmenuje Coop...
Skočil jsem ještě koupit banán na cestu pro holčičku a vyrazili jsme domů. Co já dneska budu dělat? Do čeho se pustím? Čím začnu? No, pod kočárkem mám dnešní vydání Sportu, od toho bych se mohl odrazit! Plus kafe samozřejmě! Pak se uvidí... že by oběd?! Zastavili jsme se u malinového plotu a dojedli několik posledních letošních plodů. Tmavěčervené, měkké a sladké. Pak jsme u slepičího dvorku prostrkávali slepicím pobíhajícím po udusané pokaděné hlíně stébla zelené trávy. Z lávky jsme s Jonášem házeli do potoka klacky a šutrama je za vydatného ječení všech strefovali a potápěli. Bylo slyšet zvuk motorových pil a cirkulárek - trvalý soundtrack v jakémkoli ročním období, někdy blízký a někdy vzdálený. Vzdálený byl lepší.
Vydali jsme se nahoru asfaltkou pokrytou už trochou žlutého listí. Za zatáčkou jsme kousek před sebou uviděli pana Petřeka, jak pomalu tlačí do kopce staré kolo s obvyklou náloží slazených minerálek na nosiči. Okamžitě mi to docvaklo! Skalničky! Pan Petřek, který bydlí až úplně nahoře na kopci, má zahradu ve stráni a na ní nádherné skalničky! Takové ty sporé, houževnaté rostlinky! To je ono! To potřebuju! Zabrali jsme a za chvíli už povídám: "Dobrý den, pane Petřek. Můžu se vás na něco zeptat?" Petřek opřel kolo o bok a čekal.
"No, víte, my máme na zahradě takovou zídku, která drží svah a je udělaná z takových velkých kamenů a mezi nima jsou spáry, docela velké, tak mě napadlo, že bych do těch děr jakože strčil skalničky, aby ten prostor vyplnily, jakože to bude hezčí a možná i pevnější, protože ta hlína se těma dírama furt drolí a odsejpá, akorát, že tomu vůbec nerozumím, těm skalničkám, jaký jsou druhy a který jsou vhodný a který ne, chtěl jsem se podívat na internet, tam je všechno, tak tam učitě budou i ty skalničky, ale stejně je vždycky lepší, když se člověk zeptá někoho, kdo tomu rozumí, a vy jak máte ty skalničky na zahradě, ty jsou úplně super, tak mě napadlo že se zeptám, co bych jako měl udělat, já nevím, jak často se to zalívá, co se s tím všechno dělá, jestli je to nějaké speciální, kde se to jako kupuje a co je vlastně vhodné dát tady, když tu jsme trochu jakože v horách, tak mě napadlo, že se vás zeptám, až vás uvidím, jakože co bych měl dělat?"
"Zasadiť ", řekl pan Petřek a usmál se.
PETR FIALA z Mňágy BLOGUJE: Vítejte v realitě
PETR FIALA z Mňágy BLOGUJE: Pohádka
PETR FIALA z Mňágy BLOGUJE: On Stage
PETR FIALA z Mňágy BLOGUJE: Prázdniny
PETR FIALA z Mňágy BLOGUJE: Perličky na dně
