PETR FIALA z Mňágy BLOGUJE: Velikonoce
Jo jo, to to letí! Letos bylo v Beskydech taky pěkně, jen ne tak teplo, a tak jsme rodinnou oslavu udělali vevnitř. Dvojčata jsou už chlapi - Šimon dostal Robocopa 2, Matěj Kopyta a Mňouka a oba takové ty vrtulníčky na ovládání. Ač odpůrce podobných serepetiček, tohle mě fakt dostalo! Vrtulníček bzučící uprostřed místnosti, no paráda! Děcka nadšená!
Zuzana upekla sekanou ve formě na bábovku - něco ke kávě, já splácal s nejstarším synem Hynkem (20) česnekovou pomazánku - luxusní, jak teď mladí lidé říkají, naházeli na stůl veky, okurky, cibulky nakládané, olivy nezbytné, papričky pálivé...
Babička přivezla Beránka velikonočního, brácha s Lenkou nejmladšího Matyáška - čtvrt roku a pár dnů, puboši dva - Štěpán a Tomáš - zůstali doma. Ségra s Danem (švára) s dětma Jiříkem a Adélkou dorazili vysněným korábem Stříbrným Oktáviánem z bazaru, takže některá světla svítí furt a některá se ne a ne rozsvítit, kufr se otvírá za jízdy a auto se samo zamyká neočekávaně na parkovišti před Albertem... "Hele, ser na to", říká brácha, ale Dana to přesto sere - věci mají fungovat! Smějeme se. Povídáme.
Kuřáci odcházejí na terasu, děti lítají na cestě, kuřáci se vracejí, děti se dožadují dortu, Matyášek s Lucií (moje nejmladší) odjíždějí v kočárkách s maminkama do lesa, vrtulníčky bzučí, Hynek už má třetí kávu, dojíždíme tokajské, otevíráme fernet, krb už zapalovat nebudu, nejmladší syn Jonáš (4) s Adélou zapomenou zavřít králíčky, kočka už číhá, čokl naštěstí zavřený, ségra chce jezdit na dětském traktoru, Dan rozebírá vady vysněného stříbrňáka, smějeme se, povídáme.
V přehrávači točíme neustále dokola sólovku Rica Ocaseka, kytaristy a zpěváka z The Cars, taktéž manžela Pavlíny Pořízkové, šikovnej chlap! Deska je boží, koupil jsem ji za nějakých 69,- v Levných knihách, kde to fakt miluju, obzvlášť papundeklové krabice s nápisem Poslední kusy. Najdete tam toho spoustu, pokud chcete, a já moc chci! Všelijaké a jakékoli neprodané zbytky z evropských trhů, nabízené za pár šupů. Pokud se vyznáte - a já se vyznám! - užijete si dosytosti. Hudba už obecně dávno ztratila svou váhu, ale pro mě ne! Ani náhodou! Vzrušením se FAKT opotím, když narazím na něco totálně nepředpokládaného - The Fall, sólovka Dave Gahana z DM, tribut Fatsi Dominovi, Carole Kingová, Henry Mancini, Traffic, Joe Jackson, Lloyd Cole, Nas,... mraky, mraky hudby! Zázrak, radost, úžas! Úplně mě trhá, když narazím na skvělou desku, kterou v krámě prostě nemůžu nechat! Tohle musí někdo slyšet! Nedávno jsem se vracel strhaný jak kalendář z Café Louvre z tzv Presdej - patnáct rozhovorů o nové desce od jedenácti do šesti - a měl jsem ještě 18 minut čas, abych stihl Pendolino, tak jsem zapad do LK v Jindřišské a potkal jsem tam Mira Žbirku a hned mu vnutil Groove Armadu a Waterboys, neváhal a nacpal mi Howarda Jonese a ještě nějakou černošskou zpěvačku, kam jsem ji, herdek, založil?! Taky jsme se smáli nad cédéčkem Deana Reeda v azbuce... ty boží mlýny, ty fakt, kurva, melou! No jo...
Pokud nehrál Ocasek, sjížděli jsme nového Robbieho Williamse - toho jsem zas vyžebral v EMI, ten má v LK jen první desku-:). Je to lump! Zní to skvěle, a bodejť by ne, když album produkoval Trevor Horn! Kvůli jeho jménu u produkce si kupuju i alba, který bych si jinak nikdy nekoupil a vždycky, opakuju, vždycky si medím - zkuste Lisu Stansfield... Já vím, že tohle už je trochu moc na zakládajícího člena Slepého střeva, ale hned ta první písnička na albu je takovej mazec! Takže půlka Robbieho Williamse je úchvatná, půlka je tak trochu Televarité, skoro každá písnička má nějaký pravzor, který nenápadně sleduje - Last Day of Disco - Depeche M. - ale výsledek perfektní. Ještě mě napadá, že si vždycky seženu spoustu podivných, důležitých, zásadních, přelomových a nezbytných alb, která pozorně přeposlouchám, ale pak si stejně nejraději natavím do beden Pet shop boys, ABBU, Fatboy Slima nebo toho Williamse a skáčeme s děckama po sedačce a po obýváku... Amen.
V sedm večer už mnohé z dětí jeví známky únavy, pokud rovnou neusnou někomu v náručí. Sešlost se rozchází, domlouváme se na květen u mamky na zahradě. Odvážím Hynka, Šimona a Matěje k jejich mamince - uvidíme se ve středu. Musím jet eskorťákem, v galaxáku jsem zase nechal otočený klíček a baterka je hyn. Jasně, že jsem už většinu času dokonalý a už si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy ztratil peněženku nebo klíče nebo telefon, ale občas mi něco přece jen uteče. Teda skoro každý den. -:)
2. blog Petra Fialy: Kočka
