Pink v Praze - od úsvitu do soumraku
Pink si českou metropoli oblíbila - zatímco u jiných je jejich Prág is lavly trapně přeříkaným klišé, u americké zpěvačky tenhle nešvar nehrozí. Pobyt u nás si užila a její vtípky na téma vymizení alkoholu v naší zemi související s její návštěvou mluvily samy za sebe...
Koncert odstartovala ve velkém stylu - zatímco loni sešplhala, tentokrát hbitě „slanila". Ve smršti akrobatických čísel ale naštěstí oproti minulé show ubrala, stejně tak se omezil její pobyt v převlíkárně.
Už na úvod nenechala nic náhodě a bezmála dvaceti tisícům diváků naservírovala hitovou masáž, která prostě nemůže nezabrat. Tah na branku songům Get The Party Started, Who Knew nebo Bad Influence rozhodně nechybí, stejně jako obdivuhodná nakažlivost... Když si k takovémuhle repertoáru přičtete zpěvaččinu mistrovskou disciplínu alias kontakt s publikem, bylo vymalováno.
Pink však nejede na polovic a ve své misi pokračovala. Při hitu Just Like a Pill tak odhodila další svršek a připomněla českému obecenstvu, že do Top 3 nejsvalnatějších zpěvaček planety rozhodně patří. V závěru prvního pražského poločasu pak stihla přihodit ještě kocovinový speciál Sober, objednat svojí mamce v publiku a absint a sesbírat další zásobu plyše, kterým ji čeští fanoušci hojně zásobili. Prim jako vždy hrály zpěvaččiny oblíbené žáby...
Tradiční zklidnění přišlo s akustickým dvojblokem, tentokrát na ose I Don't Believe You - Dear Mr President. Zpěvačka tak po své akční stránce ukázala i tvář o poznání citlivější a naléhavější. Jak jinak - sluší jí obě.
Spolu s písní Mean přišlo působivé intermezzo v podobě spoluúčasti Butche Walkera. Předskokan, který se už pár hodin před tím publiku představil se svými Black Widows, a v neposlední řadě i zpěvaččin píšící kámoš se na pódiu zdržel i v následující „cover-pasáži". Došlo na zajímavé medley The Who (My Generation) - Green Day (Basket Case). Nutno podotknout - ani jedna z nich nepostrádala šťávu. V závěru Roxanne od The Police pak zpěvačka objela prvních pár řad v zorbingové kouli.
Prolustrování repertoárů svých kolegů Pink zakončila jak jinak než u Lindy Perry, která se do značné míry podepsala pod zpěvaččiným mocným rozletem podníceným veleúspěšnou deskou - M!ssundaztood. Vzpomínka na třiadevadesátý a nestárnoucí hit What's Up patřila k nejúchvatnějším momentům celého večera.
Konec základní hrací doby pak patřil našlápnuté záležitosti U + Ur Hand, při které se už neupejpal nikdo z publika... A jako finále Leave Me Alone (I'm Lonely) - vyčurat, pomodlit a spát se však ještě nekonalo.
Jediný avšak hutný přídavek, který kapela stihla odehrát do gongu policejní hodiny, přišel v podobě hitu So What. Naštěstí nezopakovala svůj norimberský karambol a bez odbavení se proletěla křížem krážem sešívaným stadiónem. Finále impozantní a nezapomenutelné. Slovo gradace by mohla zpěvačka přiblížit i svým kolegům Green Day...
Stejně jako už třikrát předtím, nenechala Pink českou metropoli po svém odjezdu chladnou. O její korunovaci královnou popu už se dávno ví a svůj titul potvrdila bez nejmenších pochyb. Pražskou krasojízdu nezhatil ani fakt, že odehrála víc jak půl setu za světla, které udělalo z mnoha jejích předchůdců poražené. Co naplat - u Pink holt na odstínu nesejde.
