POETA BLOGUJE: Battle Night
Začátek. Mladý začínající promotér Abed se dal dohromady s mladým začínajícím promotérem MikeLem a udělali mejdan. Bylo to v Exitu, jmenoval se Battle Night a s dalším pokračováním se ani nepočítalo. Jenže bylo narváno, úspěch byl očividný, potenciál nepřehlédnutelný. Battle Night střídala kluby, ale koncept zůstal. Freestyle battly o prachy proložené koncerty rapových kapel. Nejdéle vydržela Battle Night v Retru, kde se definitivně zažila a kam pravidelně přitahovala stovky fanoušků volného rýmování. Akce rostla, promakávala se, vychytávaly se chybičky, dnes na ní rádi křtí alba největší jména scény. Dá se říci, že se už vytvořil určitý kult. A některým lidem to samozřejmě nevoní.
Malá odbočka. Český freestyle. Co si budeme povídat, nikdy za moc nestál. Lidé, kteří se dostali do podvědomí díky freestylu, se dlouhá léta dali spočítat na prstech nešikovného dřevorubce. Od roku 2000, kdy začala česká rapová scéna nabírat dech, jsem jich zachytil opravdu pár. Namátkou Tafrob (Brno), Bee (Index, České budějovice), Late M (De Fuck To, Zlín), Blaaball (2. Jakost, Plzeň), Zaga MC Máca (Liberec), Apoka (Naše Věc, Brno), Idea (IdeaFatte, Zlín), Pan Radu (Mělník), G-Money (Ostrava) a další jméno už mě bohužel nenapadá. Možná ještě někdo dával dobře, ale tihle lidé se pravidelně zúčastňovali battlů po republice a bylo o nich slyšet nejvíc. Občas, výjimečně, se zúčastnil i Phat aka James Cole. Upřímně, často šlo spíše o jednooké krále. V těchto dřevních dobách prostě český freestyle zdaleka nedosahoval nějaké vysoké úrovně. A do příchodu Battle Night se na tom nic neměnilo.
Zpátky k tématu. Když se začalo v Praze mluvit o Battle Night, nechalo mě to nejdřív naprosto chladným. Český freestyle mě prakticky nezajímal, protože jsem vždycky dostal akorát porci zklamání, falešných rýmů a špatného rapu. Hodně se mluvilo o talentovi jménem Rest, ale trvalo dost dlouho, než jsem se nechal ukecat a šel si ho poslechnout. Tuším, že to bylo na Urban Republic, kde jsem stál pod pódiem a říkal si: "OH, SHIT!", jeho talent byl opravdu nepřehlédnutelný. Resta a další považuju za druhou generaci českého freestylu. Ostatně, když si přečtete výčet "starých" freestylerů, většina z nich už to nedělá.
Na Battle Night jsem byl asi párkrát jen mrknout na koncerty nebo se opít. První, kterou si pamatuji, je totiž ta, kde jsem poprvé seděl v porotě a opravdu se spoustu hodin soustředil na to, co se tam předvádí. Měl jsem dva silné dojmy. Pozitivní i negativní. Pozitivní byl ten, že z několika desítek "rapperů" vyčnívalo několik (asi pět) opravdu zajímavých freestylerů. A všech pět, nebo kolik jich bylo, už bylo opravdu na slušné úrovni. Cítili rytmus, nemleli páté přes deváté, měli flow a bylo jim rozumět. Negativní? Ošklivé rozčarování nad tím (doteď mě to překvapuje), že pořád existuje celá řádka lidí, kteří vylezou na pódium před tisíc lidí a neumí ani držet mikrofon, neslyší hudbu (jakože vůbec!) a křičí nesmysly o tom, že někoho zabijou, odprásknou nebo zbijou. Asi nebude náhoda, že většinou mají kolem 150 centimetrů výšky. IQ si netroufám odhadnout.
Než se dostanu k pointě (ano, dneska bude!), ještě se musím zastavit u těch haters. Jak to vzniklo? Celkem jednoduše. Jsou lidé, kteří prostě na akci/party nechtějí slyšet freestyle. Chtějí si zatancovat nebo jen popíjet u koncertu. Proč ovšem dissují akci, která je postavená právě na tom freestylu, je zvláštní, ale budiž. Další mají problém s tím, že se byli jednou podívat, slyšeli dva špatné freestyly a usoudili, že je Battle Night zbytečná akce, která dává prostor lidem, jež si ho nezaslouží. To jsou pořád ještě inteligentní důvody, i když se to nezdá. Třetí nejčastější problém je v tom, že na Battle Night je pravidelně nízký věkový průměr fanoušků. A hodně starších party people s tím má až takový problém, že hází špínu na celou akci a zastaví se tam maximálně na koncert a hned zase zmizí. Proč mám pořád pocit, že když se mi někde nelíbí, mám možnost tam nejít?
A protože starší fans mají samozřejmě prostor na různých webech, mají weby, nebo dělají v rádiích, časácích atd., snadno se ta jejich (často nesmyslná) kritika šíří všemi směry. Naštěstí se to neprojevuje na návštěvnosti akce. Ta naopak pořád stoupá. Je fascinující vidět několik set lidí, jak trpělivě fandí pod pódiem, často i do ranních hodin a čekají, kdo bude vítěz a vybojuje si zaslouženou odměnu. Freestyle prostě jede, lidé mají komu fandit a freestyleří mají, kde si to smysluplně rozdat a ještě si přijít na nějaké prachy.
Pointa. Proč vůbec jsem napsal tenhle blog? Protože si prostě myslím, že akce typu Battle Night mají obrovský smysl. Kvalita českého freestylu evidentně stoupá a je jasné, že za to může hlavně pravidelná Battle Night a boom, který odstartovala. Jasně, těch dobrých jmen je pořád tak deset ze sta, ale přibývají. Lidé mají v dnešní době zajímavou schopnost brát všechno jako samozřejmost. Jenže hiphop je tady nějakých dvacet let a pořád zdaleka není využit jeho potenciál. Pořád je u nás hrozně mladý a narozvinutý. To je fakt, o kterém snad nemusím nikoho přesvědčovat a nípat se v tom. Pokud nebudou pravidelné akce zaměřené na nějaký prvek, nastane stagnace.
Důkaz? Český DJing. Dokud tady probíhalo ITF, IDA nebo ještě dále do minulosti třeba Hip Hop Foundation, DJs měli kde se utkávat, makali na sobě a zlepšovali se. Dneska hrají všichni na mejdanech (včetně těch marnějších), ale tuntablism jako takový tady skoro zemřel. Nevím jak vy, já bych rád viděl dobrej DJing! Další důkaz? Street dance. Pár nadšenců dělalo akce a pořádalo workshopy i v dobách, kdy to nebyla taková móda. Celé hnutí rostlo, rostlo a dneska máme megaakci jako Street Dance Kemp a slušnou řádku českých tanečníků (po celé republice) na evropské úrovni. Ono to jde, když se chce a člověk vidí dál než na špičku vlastního jointa...
