POETA BLOGUJE: BDS ACADEMY

Je to celkem logické. Nutit se do pohybu mi moc nejde. Posilovna je pro mě vyloženě nuda, navíc obklopená funícími zpocenými lidmi. A i když jsem měl několikaletou pauzu, tanec mi nikdy nepřestal chybět. Je to čistá radost. Pro člověka milujícího hudbu naprosto ideální věc.

Už ani nevím kdy a jak jsem se rozhodl zkusit open class neboli otevřenou hodinu tancování, kam může přijít každý. Nepochybně to souviselo s tím, že open class je pravidelná hodina, ale chodit tam pravidelně nemusíte. Prostě si zaplatíte v konkrétní den a v konkrétní čas konkrétní workshop a nemusíte se stressovat, že to třeba jednou nestihnete. Paráda.

Takže se více či méně pravidelně snažím chodit na poppin a dancehall. Poppin jsem tancoval už dříve, někdy od roku 2001 a pár let dál. A upřímně - moc mi to nešlo. Zpětně vím, že jsem měl dost špatnej přístup a špatně o tanci přemýšlel, ale byl jsem prostě puberťák, no. Dneska mi to sice taky moc nejde, ale o dost více si to užívám.))

Na dancehall jsem se vypravil celkem náhodou. Dal jsem to víceméně z hecu, protože sál plný holek není pro člověka mé výšky, váhy a pohyblivosti úplně vhodný. Ego dost trpělo, radši jsem se ani moc nerozhlížel. Představoval jsem si, jak všechny koukají na mé ufuněné pokusy o tanec a říkají si "co tady chce ten starej tlustej debil?".

Jenže dancehall jako hudba mě baví skoro stejně dlouho jako hiphop a ten mě baví už nějakých 13 nebo 14 let. A zjistil jsem, že i ten tanec mi nějak sednul do nálady. A tak teď každé úterý potlačuji ego a chuť být neustále za frajera a chodím mezi kočky na dancehall. Neskutečně mě to baví! Když mi něco nejde, tak to nedělám a sleduju - jak to jde holkám. A těm to většinou jde...

V Praze je obrovské množství tanečních škol, nicméně jít do BDS pro mě bylo naprosto jasné a přirozené. Ani jsem o tom nemusel moc přemýšlet. Podle mě tady není moc lepších tanečníků a baví mě i celá filozofie, kterou se snaží předat mladším dancerům. Lektoři jako Wahe, Káka, Máka, Dano, Fero, Andy nebo Miro mají za sebou spousty let, kdy nejen tančili, ale o tanci přemýšleli, vzdělávali se, jezdili do zahraničí atd. A nijak v tom nepolevují. Žijí tancem na sto procent. Navíc z nich cítím velký nadhled. A obří nadšení, na které slyším nejvíc. Proto si je často zvu do své radio show a rád s nimi mluvím na akcích a prostě kdykoliv a kdekoliv.

Zaslechl jsem i nějaké negativní názory. Jakože jsou prý na prachy a já nevím, co všechno. To je celkem vtipné a cítím za tím nejspíš závist. Když je člověk dobrej, tak by byl hloupej, kdyby předával své letité zkušenosti zadarmo. On je také nezískal zadarmo. BDS jsou pro mě záruka kvality a vždycky mě potěší, když to potvrdí nějaký jejich zahraniční úspěch. Tady v Čechách je snadné tvrdit, že všechny poráží kvůli nějakým známostem. Jenže když vyhrají v zahraničí, tak už se na to těžko nějak negativně argumentuje.

Dneska nechci řešit nějaké světoborné téma. Dneska bych vám všem chtěl doporučit tanec jako ideální formu pohybu. Kam se hrabou zumby, fotbaly a spinningy. Navíc tanečníci vypadají skvěle, cítí se skvěle a nemají takové ty vydřené vzpěračské obličeje. Dance, baby!