POETA BLOGUJE: Cestovní deníček

Proto jsem před časem napsal "cestovní deníček" o výletě do Švýcarska na koncert Eminema a teď vám nabízím deníček postřehů z cesty do střediska La Norma ve Francii. Jediným účelem je nastínit jak taková cesta může vypadat a také se pochlubit, že jsem si tam zahrál v klubu...

Odjezd je v pět z Florence. Dorážím s kamarádem za pět pět. Autobus je plný různých lidí a zcela chybí krásné dívky. Doufám, že při bližším prozkoumání se tenhle můj pocit změní, ale zdá se, že nejhezčí holka je součástí naší party. Zadaná.

Řidič má první proslov. Těšíme se na instrukce ohledně podšálků, ale nic. Zklamáni to rozebíráme a plánujeme prvního mrože.

Pouští se Kolja.

Rozebíráme komouše a mou oblíbenou scénu z výslechu: "Ne, my si netykáme, JÁ TI TYKÁM!"

"Ahoj tady Louka, tak se mi udělalo nějak smutno a hádej na koho jsem si vzpomněl... No, na tebe..." Má druhá nejoblíbenější scéna.

Pouští se Bank Job, tuším, že v češtině to vyšlo jako Čistá práce. Po prvních minutách (hromadný sex týpka s dívkami různých ras) je film vypnut a nahrazuje ho fuckin Noc na Karlštejně. Asi jsou mezi námi puritáni, co už dlouho neměli sex s dívkami různých ras.

Kamarád nemůže najít mrože. Řidič se mu snaží u zavazadlového prostoru pomoci a s baterkou se ptá, co hledá. Odpovídáme, že je astmatik a hledá dýchátko. Jdu se smát za roh.

Řidič má druhý proslov o tom, že na nejbližší zastávce udělá ze sedaček lehátka. O podšálcích opět ani zmínka.

Přemýšlíme, jak ze sedaček udělá lehátka. Pak nastoupíme do busu, kde je ze sedaček udělaná zvláštní palanda po celé délce autobusu. Přemýšlíme, jak se tam, sakra, vejdem.

Tulíme se s kamarádem v minimálním prostoru a shodujeme se, že to vypadá spíš na výlet s holkou než s kámošema.

Kamarád zapíjí dva ibalginy pivem a tvrdí, že po tom určitě usne. Pak usne.

Já neusnu pomalu ani ve své posteli, takže celou noc přemýšlím nad vším možným. Od koncentráku až po to, co by se stalo, kdyby autobus se spícími a nepřipoutanými lidmi naboural. Díky bohaté fantazii mám po spánku, i kdyby náhodou hrozil.

Je devět ráno, jsme v La Normě. První věc, kterou vidím po vystoupení z busu je obrovská hora. A vedle ní další. A další. Fotím a zkouším rozesílat mmsky. Zjišťuji, že kromě flašky Jägermaistera jsem zapomněl ještě zařídit roming.

No co, stejně jsem chtěl nebýt na telefonu a užít si klid.

Ubytování bude prý až ve dvě, takže rovnou vyrážíme na svah. Je to nádhera. Všude sníh, málo lidí, skvělé sjezdovky, všechno upravené a dobře promyšlené. Žádné fronty na nic.

Děkuji kamarádovi, že odbyl mé brblání ohledně helmy a pořídili jsme si jí. Hned po prvním větším pádu bych měl určitě otřes mozku.

Po probdělé noci je mi dost blbě, ale vzduch a neskutečný výhled to tak nějak přebijí.

Po ubytování v příjemném apartmánu zjišťujeme, že to jediné, po čem jsme opravdu toužili celý den nemáme. Horkou vodu.

Voláme letargické delegátce, která mi byla nesympatická hned po té, co do mikrofonu v busu řekla první slovo. Je letargická.

Vyrážíme do vedlejší budovy na recepci. "My jsme tady na plakátu" vykřikuji euforicky a opravdu! Kamarád domluvil po mailu, že si s DJem Noirem zahrajeme ve čtvrtek v místním klubu Babbalous, ale o plakátech jsme nevěděli. Pak je potkáváme ve všech obchodech a obchůdcích, dokonce ve třech verzích!

Přesto myslíme hlavně na teplou vodu.

Ukazuje se, že ve většině místních obchodů a kavárnách dominují domácí potraviny a neskutečné úžasné a voňavé pečivo. Lidi jsou fajn. Kromě Francouzů potkáváme hlavně Čechy.

Stále žádné krásné dívky.

Večer se jdeme podívat do klubu Babbalous. Příjemné místo, prostorné, návštěvnost ten večer pět lidí. Bavíme se o tom, že asi jsou lidi po večerech unavení a tak si tam uděláme ve čtvrtek soukromou party pro nás šest.

Amstel je moc dobré pivo.

Nikde nemají Jägermaister. Myslím na ten, co jsem nechal doma. Nejlepší je ledově namražený, takže jsem na horách nechtěl pít nic jiného.

Končíme ve společné místnosti našeho apartmánu, kde všichni dostávají totální žravou. Moc jsme nenakupovali, takže je sranda sledovat šest lidí, kteří se snaží z ničeho udělat něco. Všichni něco tlačí. Žvýkám samotný chleba, jako když jsem byl malý kluk. Je super. Ostatní se mi smějí.

Ve čtvrtek nejdu na prkno. Za prvé mě všechno bolí, za druhé večer máme hrát.

Zajímavá debata o mimozemšťanech.

První krásná dívka. Černoška v supermarketu. Ale má s sebou nějakého "kamaráda", tak se jí ani nezmíním, že večer hraju v klubu.

Večer jdeme na luxusní večeři, která zdaleka nestojí tolik, co luxusní večeře v Praze. Zatímco se roztéká velký kus sýru, ke kterému máme na stole několik misek salátu, dva kyblíky brambor a pečivo, číšník přináší jeden z vrcholů. Rozehřátý kotlík a tácek plný různých syrových mas, které si můžeme rovnou na kotlíku udělat. Tak dobré maso jsem nikdy neměl. Nejdříve mě otravuje, že si každý kousek musím udělat (chtěl jsem jíst, ne vařit), ale postupně v tom nacházím zalíbení.

Přežraní se přesunujeme do klubu. Je tam všechno nachystané, zapojili jsme se před véčou, jsme v klidu. Až do té doby, než zjistíme, že na mixáku nefunguje díra na sluchátka. Hrajeme po paměti, lidí přibývá, vypadá to na mejdan. Oproti prázdné středě pecka a lidé pořád proudí. Někdo jde spát, někdo přichází, je živo.

Francouzi nás chodí chválit, Češi chtějí Kabát. Pak přichází slečna, že by chtěla nějaké "plesové šlágry, abychom si mohli zazpívat". Nadechuju se, že jí pošlu někam, ale pak jen klidně říkám, že nic takového nemám. Napadá jí spásná myšlenka. Říká, ať jí ukážu, co mám, že si vybere. Nadechuji se znova, ale nakonec jen suše konstatuju, že takhle to nefunguje a že už si to zkazila těmi plesovými šlágry. Přestávám si jí všímat a v duchu si říkám, co ještě za těmi gramofony zažiju. Chvíli na mě kouká, jako bych jí něco dlužil a pak konečně odejde. Nemá cenu se rozčilovat, stejně by to nepochopila.

Slušně se zlijeme, takže cestou z klubu vznikají šílené fotky a trochu řveme. Vtipné je, že řveme rusky "Nový rok" (ne, nevím proč) a v jednu chvíli se rozrazí okno a někdo nás rusky seřve. Volám na ní, že pravoslavní měli Silvestr nedávno a my jsme levoslavní. Nevíme, co ta paní křičela, ale shodujeme se, že to bylo negativní.

V pátek je nám kupodivu docela dobře a hory vyřeší i tu trochu kocoviny, co to na nás zkouší. Pořád na prkně padam, takže mejdan je přecijen trochu znát. I tak mě to nejvíc baví.

Večer jsou všichni dead. Koukáme na filmy a ujišťujeme se, že půjdeme do klubu, abychom zjistili, jestli tam bude stejně lidí jako ve středu (pět) nebo jako na nás (hafo) ve čtvrtek nebo dokonce víc.

Nikomu se nechce nic a nikam. Ujišťujeme se aspoň, že nepůjdeme brzo spát, abychom usnuli v busu cestou domů. Do půlnoci všichni spí, jen já si pouštím ještě před spaním Sherlocka. Usínám někdy v půlce. Takhle brzy jsem dlouho nespal.

Zpáteční cesta je o něco lepší, asi i usnu. Všichni ostatní jsou v bezvědomí, protože před cestou vychlastali flašku ginu a flašku vodky.

Shodujeme se, že příště bereme auta. Finančně to vyjde skoro stejně a luxus je nepoměrný.

Přestože jsme spolu byli v této sestavě poprvé, nedošlo k žádným hádkám nebo negacím, díky přátelé!