POETA BLOGUJE: Doggy Style V.

Poeta | 11.11.2009 | Novinky

Článek z magazínu se mi líbí Článek z magazínu se mi líbí

Ohodnoť jako první!

"Psí edice" mého blogu se na chvíli odmlčela. Ne, že bych už nežil se psem. Nebo, že by mě snad neustále nepřekvapoval. Mé blogy vznikají spontánně a když mě zrovna nelíbala psí múza, tak nebyly. Navíc, kdo má psa celý život, musí si u nich ťukat na čelo. Ale co, kdo uvažuje o koupi psa, může si přečíst pár mých blogů a nepochybně se dozví víc, než z webů, kde je pár fotek a info o proporcích.

Už naprosto chápu, že maminky rozumí svým žvatlajícím dětičkám. Za prvé ta komunikace není nijak široká a sdělované informace se opakují. Jinými slovy, tříleté dítě nebude z ničehož nic žádat výkladový slovník ani rozebírat výhody wi-fi připojení na Internet. Za druhé, když s tou žvatlající osobou žijete, je tam to pouto, které vzniká mezi každým, kdo spolu tráví velké množství času. Například když děláte dvanáct hodin u pásu na tom samém místě a metr od vás je každý den ten samý člověk, taky už si spoustu věcí přestanete říkat naplno. Stačí naznačit a víte.

Podobné je to u psa. Ten řekne pohledem víc než dvěma větami. Nic nového, ale každý to opravdu nevidí. Musíte chtít. Když toho psa znáte, poznáte opravdu hodně. Náš pes je navíc velice ukecaný. Jeho spektrum různých mručení, vytí a kňučení je široké jak tajga. Nezahrnuju sem štěkání, tomu nerozumím doteď, ale jinak se docela orientuju v tom, co chce pejsek sdělit. U loveckého psa je to nejčastěji "sem zpruzenej, pojďme ven běhat nebo ti něco rozkoušu". Pro výstrahu většinou rovnou přinese libovolnou botu, aby bylo jasné, že svou výhrůžku myslí vážně.

Jsou tu ještě dvě věci, které jsem o psech netušil. Jsou to dvě nejnechutnější věci, jaké jsem si nedokázal představit ani u toho nejzparchantělejšího smetáka. Natož u čistokrevného sportovce. Pokud nemáte psa, tyhle věci vás prostě nenapadnou. Myslíte, že je to pojídání hovínek, jež se občas uskuteční? Zdaleka nejste blízko pravdě, žraní lejna je čajíček. Jsem rád, že jsem o tom nevěděl dopředu...

První věc je psí kašel. Psa neuvidíte kašlat jako člověka. Žádná packa před čumákem. Pes, když dostane kašel, má fakt problém. Jak jsem naznačil, neumí kašlat. Ale jinak je to stejné jako u člověka. Spousta hlenu, který chce ven. Jak to vyřeší pes? Dáví se dáví až vám podlahu zdobí hlen velikosti mexické placky. Nechutné? Až budete ždímat osmý hlen, už vám to ani nepřijde. Kašel je u psa nejen velice nebezpečný pro něj, ale hlavně velice nechutný pro vás. Je dobré počítat s tím, že po pořízení psa se setkáte se spoustou nechutných výplodů jeho ušlechtilého těla.

Druhá věc je psí záliba v parfémech. Ale pejskovi se nelíbí váš Dior nebo Chanel 5. Pes miluje pachy, které vám suverénně hned z první obrátí žaludek naruby. Když se válí na zádech a vyhazuje nohama do vzduchu, možná má jen dobrou náladu. Pravděpodobněji se zrovna válí v něčem, co velice brzy ucítíte. Představte si to nejnechutnější. Ne, to není ono. Je to mnohem horší!

Zajímavé je i to, že psi mají rádi rafinované vůně. V tom smyslu, že kdejakou nechutnost z něj snadno smyjete. Ale on si neomylně vybere takový smrádek, který z něj budete drhnout dva dny a ještě další tři ho ucítíte. Chcete znát top dva smrady z vlastní zkušenosti? Představte si jak voní pejsek, krasavec, poté, co se vyválí v mrtvé rybě nebo už hnijící kryse. Tak takhle nějak. Chcete ještě psa? Jsou přece taaaak roztomilí!

< Zpět na magazín


Nejčtenější články týdne




Rychlé vyhledávání