POETA BLOGUJE: Jak jsem DJoval

Být DJem byl můj dlouhodobý sen, který jsem ale odkládal nejvíce ze všech. Nejdříve kvůli vysoké ceně vinylů. To jsem byl ještě chudý student a nedokázal jsem si představit, že kupuju měsíčně balík desek. Tenkrát stál singl dvě až tři stovky, album pak pět set a víc. Někdy mnohem víc. Navíc ta technika etc.

S nástupem Serata jsem chvilku tvrdil, že když už bych měl DJovat, tak jedině z vinylů. Protože je to hiphop. A protože je to real shit. Postupně mi ale došlo, že Serato (a podobné vychytávky) dávají člověku do rukou obrovské možnosti. To, že je v Čechách málokdo využívá, byť jen k originálnějšímu výběru tracků, je jiná věc. Trochu jsem se zajímal i o mašinky, které nemají s gramci nic společného, ale to bych si připadal jako Míša David s těmi jeho klávesami. Takže sen byl u ledu.

Jednoho dne začal na rádiu Spin vysílat DJ Rockstar, který tohle o mě věděl. Viděl mě dokonce někde pouštět hudbu, kde jsem se snažil absenci mixů nahradit hláškami do majku. Viděl mojí euforii a už tam mi říkal, že bych se měl naučit hrát. Když jsme spolu začali vysílat na Spinu, tohle téma přišlo na přetřes jako jedno z prvních a Rockstar se rozhodl, že mě to prostě naučí. Ve finále určil i datum mé DJské premiéry na 30. června, kdy jsme pořádali první plzeňský Soulgasm.

Mé první setkání s gramofony jsem považoval za fiasko. Byl sem totiž přesvědčen, že díky dlouhým letům fanouškovství, poslouchání hudby a sjíždění DJských videí budu okamžitě druhý Mixmaster Mike. No... Nebyl jsem.

Připadal jsem si ztraceně, trapně, neschopně, ale nikoliv zlomeně. To, že jednou budu DJ jsem totiž už dávno věděl. Možná to zní namyšleně, ale prostě jsem to věděl a vím. Kdybych neměl možnost pouštět hudbu přes rádiový éter, pravděpodobně bych už hrál dávno. Těžko popsat slovy jak moc mě baví pouštět lidem hudbu...

Ostatně znají to moji kamarádi, holky etc. Hlavně z doby před facebookem jsem byl hroznej a pořád někomu něco vnucoval. Vsadil bych se, že dívka se kterou jsem pár měsíců bydlel už některé songy vyloženě nesnáší.))

Ve čtvrtek byl poslední školní den a zároveň první Soulgasm Plzeň. Probudil jsem se nervní a byl jsem v tom stavu prakticky celý den. Věděl jsem totiž, že těch lekcí s Rockstarem nebylo dost a cesta ke ztrapnění je krátká. Zatraceně krátká.

Jediné, co mě uklidňovalo bylo, že v rodné Plzni by mi nějaké kiksy mohly projít. A pak mě dost uklidňoval přímo Rockstar. Že tam bude jeho technika, na kterou jsem jakžtakž zvyklý, že tam bude MIDI Controler (se kterým mi to překvapivě docela šlo skoro hned), a hlavně že tam bude on připraven zasáhnout. V Plzni jsem za ním těsně před hraním málem šel a vzdal to... Ani to neví. Nakonec jsem vypil třetí Excelent během pár minut a šel na to.

Samozřejmě, že první kiks přišel, když se mě Rockstar zeptal, jestli už to teda dávam a může si jít na chvilku po svých. Řekl jsem jasně, Dominik ušel asi deset metrů a já v prostřed jednoho tracku pustil jiný. Byl jsem na omdlení, ale byl to krátkej song a já už zase musel míchat další. Potil jsem se. Snažil jsem se tvářit pozitivně, ale pochybuju, že to vyšlo.

Cítil jsem to jako největší dřinu. A hlavně ta zodpovědnost! Máš v klubu lidi, hraje to hrozně nahlas, každej špatnej scratch je slyšet jako burácení hromu a špatnej mix připomíná paralympiádu. Jen bez toho automatického soucitu. No byl jsem v cracku.

Pak hrál Rockstar. Jako vždycky jako pán. Pil jsem dál Excelenty. Když sem se o dvě hodiny později uklidnil, zeptal se, jestli bych si ještě nezahrál. No to si piš! Hned jsem na to vletěl a cítil, že to jde výrazně lépe. Snad za to mohl Excelent, snad jsem byl opravdu klidnější a ty mixy byly lepší. Nevím. Každopádně jsem zkusil to jediné, čím jsem se mohl odlišit od skvělého party DJingu Rockstarova. Pustil jsem dubstep. Dominik ho nesnáší. Jak ho vezme Plzeň jsem netušil. Ale risknul jsem to.

Parket se zaplnil nadšenými ksichty. V životě jsem snad nebyl šťastnější. S nadšením a totální vervou (a taky s devátým Excelentem po ruce) jsem vybíral bomby a prožíval maximální euforii. Kdyby byl Rockstar poblíž (utekl před dubstepem, řekl bych), tak bych ho snad zulíbal.

Bohužel místo polibků jsem mu rozjebal přenosku za dva a půl litru...

Ani nevím jak. V té euforii jsem prostě něčím moc mrsknul nebo o něco zavadil a bylo to. Dohrával jsem večer z notebooku. Ani jsem Rockstara nezahrnul díky a nadšením. On totiž logicky moc nadšený nebyl. Druhý den hrál ve Varech a další dny na dalších místech republiky. Tak snad si přečte aspoň tohle. Rockstar mi splnil sen. A to se nezapomíná. Bez něj bych dál čekal na nějaké znamení. Díky moc, Dominiku!!!