POETA BLOGUJE: Poetova jedenáctka
Zároveň lze říci, že dubstep loňskému roku dominoval. Jako u každého trendu se vyrojilo nejen spousta nových die hard fans a bassy hltající kids, ale i různí rádoby (a nejen rádoby) srdcaři, kteří zase mají potřebu hlásat do světa, že oni to "poslouchají už roky" a kritizují DJs najednou hrající dubstep a všechny, co se dovolí o dubstepu mluvit. Jako by na to měli copyright. Vzhledem k tomu, že je to naprosto běžné, překvapuje mě jen ten nedostatek nadhledu. Ale co, chyběl u crunku, chyběl u grimu, proč by se měl najednou objevit u dubstepu...
No a protože rok jedenáct nebyl z hlediska hudby nijak revoluční, spíš bych dneska zrekapituloval svůj rok a přidal pár myšlenek a postřehů obecnějších. Můj rok začal dvěmi předsevzetími. To jsem nikdy neudělal, ale kupodivu se mi povedlo je splnit. Za prvé jsem byl rozhodnutý se méně flákat, více makat a trochu se prostě v životě posunout. Stále cítím rezervu, ale ta bude vždycky. Proto bych do roku dvanáct nerad vypadl z tempa, i když už bez předsevzetí.
Druhé předsevzetí se týkalo hraní. Toužil jsem splnit si velký sen a naučit se hrát na gramce. Díky nekonečně trpělivému a ochotnému Rockstarovi se mi tento sen splnil a v mém životě nastalo období zcela nových zkušeností a ztráty iluzí. Mimo jiné jsem se dozvěděl jak málo stačí, aby DJovi něco nehrálo. Jeden špatný kabel a je špatně všechno. Také mě překvapilo, jak neuvěřitelně drze se lidé dokáží k DJům chovat. Nejde jen o to, že vás považují za jukebox. Do jukeboxu se aspoň hází prachy. K DJům se balíci (včetně těch pražských) často chovají jako ke sluhům, někdy hůř. Vůbec je nenapadne, že to hraní není úplně easy, že součástí je i práce a studium mimo klub, a že odhadnout vkus sta lidí v klubu, aby se všichni bavili také asi nebude úplně jen tak. Nulový respekt mají i k technice, která evidentně DJe nestála málo. Nemluvě o tom, že nikdo z toho davu nejde s kůží na trh. To právě jen a pouze ten konkrétní DJ. To on to riskne, pustí track a může zažít ovace nebo opovržení.
Samozřejmě nemluvím o DJs, kteří hrají desítky let provařené hity a vůbec nezkouší experimentovat. Ani na chvilku mě nenapadlo, že bych byl jedním z nich. Snazší cesta je v tomhle případě pro mě ta horší. Na DJs oceňuji originalitu a proto si nebudu kurvit duši hraním Michala Davida nebo Chinaski.
Také jsem si myslel, že DJs mají neustálý přísun holek, ale zatím to nepozoruji. Ony se na vás usmějí, ale já to mám zatím tak, že když hraju, soustředím se na hraní. A když dohraju, tak jsem většinou dost grogy (pořád je to pro mě velké psychické vypětí, protože nemám zajeté postupy nebo sety) a navíc mám u sebe minimálně počítač, což vylučuje pokračovat v mejdanu nějakým ostřejším způsobem. Člověk se prostě úplně neuvolní.
V roce jedenáct jsem se minimálně jednou málem zamiloval. Naštěstí zvítězil rozum.)) Nebo spíš všechny mé práce. Zatím mě baví a naplňují a o vztahu přemýšlím jako o věci budoucnosti. Stále mě dokáží odradit páry, které potkávám třeba v tramvaji nebo metru. Jak se k sobě většinou chovají je peklo. Snad je to tou cynickou Prahou, ale na druhou stranu - proč by to jinde mělo být jinak? No a také samozřejmě doufám, že se to stane nějak přirozeně a nebudu muset hledat. Takže love life v roce jedenáct nic moc.
Ke změnám došlo na rádiu Spin. Zatím je brzy říct, jestli se v roce 2012 vydáme lepším směrem k větší poslechovosti a profesionalitě, ale minimálně cítím v celém teamu chuť a energii toho dosáhnout. Pořád jsem přesvědčený, že je Spin nejlepší rádio v Čechách pro mladé lidi, kteří touží po playlistu bez hospodského bigbeatu. A že už není čistě hiphopové? Není divu. Lidí, kteří by poslouchali jen a pouze rap je čím dál méně. A i tak si většina z nich ráda pustí dubstep, zapaří na nějaké elektro a domácí poslech proloží třeba dancehallem, reggae nebo housem. To, že se radio Spin otevírá více proudům urban music mě těší a je jen na nás, abychom to vybalancovali a neodradili přílišnou pestrostí.
Musím přiznat a omluvit se za to, že u mě nastala krátká blogová pauza. Mohla za to únava a přetaženost. V takové konstalaci mě prostě múza odmítala líbat. Mrzí mě, že jsem nevěnoval blog Václavu Havlovi a Magorovi. U obou jsem měl trochu pocit, že to někdo starší napíše lépe a speciálně u pana prezidenta bych těžko přišel s něčím novým, když o něm psali naprosto všichni. A tak jsem napsal jen o Arnoštu Lustigovi... Tím se dostávám k tomu, že nás tento rok opustilo docela hodně zásadních osobností, na které bychom neměli zapomenout.
Loňský rok byl pro mě opět hodně mejdanový. Možná, díky DJingu, i více než rok deset. Boombox nás klasicky zásoboval kvalitou a viděl jsem pár jmen, které jsem vždycky toužil vidět. Po hodně letech jsem vynechal v létě německý festival Splash a poprvé domácí Hip Hop Jam. Ne, že bych tak držel basu s Kwéčkem, pořadatelem předchozích úspěšných ročníků, ale také to jistě hrálo svou roli.
Mám radost z toho, že mě pořád naplňuje má Get Fresh! Radio Show, děťátko drahé, které běží na Spinu každé úterý v deset. Stále mám nápady, energii a těším se na páté narozeniny. Ty proběhnou v květnu a určitě bude pořádnej mejdan. Za rok jedenáct jsem krom blogů napsal docela dost článků (i když méně než v roce deset), určitě více než sto tiskovek a několik set spotů. Zajímavá byla zkušenost s moderováním předpremiér a premiér Saxany 2. Asi nejvíc bylo setkání s tvůrci v pražské Zoo, kde jsem dvě hodiny mluvil před desítkami maminek a dětí. Myslim, že maminky jsem bavil víc než děti, ale to bude dané tím, že s dětmi se ve svém životě moc nesetkávám a se staršíma holkama zase docela jo.)
Rok jedenáct považuju za jeden z nejostudnějších, co se týče politiky. Lidé jako Vít Bárta potvrdili, že žádná žumpa nesmrdí tolik, aby nemohla smrdět ještě víc. Chtěl bych věřit, že v politice ještě zůstalo aspoň pár slušných lidí, kterým jde o nějaké ideály a obecné blaho. Ať to zní jako klišé, proto tam sakra přece jsou!
Konec roku poznamenala, krom smrti Václava Havla, také kauza Delik. Jeden z mých vůbec nejoblíbenějších slovenských rapperů kdysi hrál v pornu a před pár dny to prasklo. Zatím se nevyjádřil. Už teď je zároveň jasné, že je to sice vděčné téma, ale brzy vyšumí. Jako každá kauza v posledních letech. Lidé prostě touží neustále po nějakých novinkách, bombách, vzrušení a čím dál méně se zasekávají na jedné věci.
Pevně doufám, že bude rok 2012 dobrý rok a nebude válka, kterou hodně lidí předvídá vzhledem k blížící se krizi. Přál bych si, aby se v Čechách skutečně začal řešit problém s rasismem a s menšinami, které jsme zametli mimo zorné pole a ono to "kupodivu" nijak nepomohlo. Bylo by skvělé, kdyby první vlaštovky protikorupčního boje přerostli v opravdový boj a nebylo to jen na oko. Také by mě potěšilo, kdyby si ovce uvědomili, že když někdo něco dělá veřejně, tak má minimálně o dost víc odvahy a větší koule než ten, kdo to jen od klávesnice kritizuje. Obecně se dá říct, že trochu víc slušnosti a přemýšlení by neškodilo. No a taky by mohla konečně přijet Mary J. Blige a Erykah Badu...
