POETA BLOGUJE: Recenzenti
Troufám si říci, že nejvíce se to projevuje právě na recenzích. Nikdy jsem je nepsal úplně rád, je to náročná a ošemetná disciplína. Můžete někomu uškodit, můžete ze sebe snadno udělat blbce, prostě riziko trapasu je mnohem větší než u novinek přejatých z US webů. No, i když... Na různých českých rapových webech se dočtete nesmysly i v přeložených novinkách.
Nebudu se tvářit jako neomylný odborník. Doteď na pár stránkách visí i několik totálních kravin z mého pera. Ale poučil jsem se. Čtu po sobě, ověřuji si i věci, kterými jsem si jistý a zásadně už nepublikuji články později než ve čtyři ráno. V tom byl zakopaný pes, vím to a už to nedělám.
Ale zpátky k recenzím. Jesti si správně pamatuji definici, recenze je subjektivní názor s nějakou objektivní platností. Stručně řečeno. Myslím, že ta objektivní platnost je velice důležitá, protože recenzi člověk nepíše pro sebe, ale pro čtenáře. A čtenářovi nic nedá, pokud napíšete o desce, že je to sračka. Existuje totiž celá řada lidí, kterým by se právě tohle album mohlo líbit. A ti lidé nejsou špatní ani hloupí, jen mají jiný názor a vkus.
Co je největší problém českých recenzí obecně? Tedy nejen rapových? Není to neznalost hudby nebo antitalent na psaní a formulování. Je to ego recenzenta. Čeští recenzenti se často cítí hrozně mocní a hrozně silní v kramflecích, protože mají možnost hlásat svůj názor i tisícům lidí. Touží ovlivňovat vkus národa, ale, kdo jim dal to právo? Jejich šéfredaktor, tím, že je přijal do redakce? To snad ne, proboha! Podle mého názoru žádný recenzent nemá právo desku poplivat, i kdyby mu přišla sebevíc špatná.
Příklad? Už je to nějaká doba, co mě jedna recenze vyloženě vytočila (a vytočit mě je poměrně náročné). Bylo to v tištěné Mladé frontě a pamatuji si, že recenzentem byla slečna. Jméno už nevím, ale asi měla dost špatný den, když psala o albu Johnny Cash Remixed. Chápu, že ortodoní fanynku Cashe mohly remixy od Pete Rocka, Snoop Dogga a dalších docela štvát. Ale aby napsala něco jako že ta deska je dobrá jen na podložení záchodového prkénka? No dovolte?!? Komu tim prospějete? Snad jí to vylepšilo den, jiný význam to nemělo.
Tím se dostávám k dalšímu problému recenzentova ega. A to, když zapomene na své poslání okomentovat desku a jen předvádí své stylistické schopnosti. Říkám tomu onanie. Takový člověk se opájí vlastní slovní zásobou, velkým množstvím metafor a přirovnání a ve finále neřekne vůbec nic. Hodnota pro čtenáře? Nula.
Když se zaměřím na české rapové recenze, vidím ještě jedno mínus. Neposoudím, jestli se týká i jiných žánrů, ale v rapu je to zcela obvyklá věc. Říká se jí předpojatost. A vůči komu jsou čeští hiphopoví fans a novináři nejvíce předpojatí? Je to celkem jednoduché. Vůči pražské scéně a speciálně vůči tvorbě labelu Bigg Boss. Těch důvodů je víc. Částečně si za to Pražáci mohou sami tím, že na své domácí koně píší zásadně pozitivní až řiťolezecké recenze. Ale tak jednoduché to není. Vůči Praze jsou předpojatí tak nějak všichni, kdo v ní nežijí. A netýká se to jen rapu. Škoda jen, že málokdo má nad tak očividnou (a zbytečnou) věcí nadhled. Proto i jinak super psavec z Moravy napíše recenzi se špatné skrývanou žlučovitostí, ačkoliv jinak píše výborně. Nechápu.
Psaní recenzí je ošemetná disciplína proto, že recenzent má určitou moc ovlivňovat veřejné mínění. Měl by to dělat zodpovědně a s vědomím, že není pán Bůh a neví nejvíc ze všech. Přiměřená dávka pokory je na místě.
Ještě jedna věc mě přivádí v úžas. Nevadí mi, když recenze na hudbu píše někdo, kdo sám hudbu netvoří. Stejně je kvalita hudby neměřitelná, takže dohadovat se, kdo už může o hudbě psát a kdo ještě ne, je nesmysl. Ale formulace typu: "Tady měl autor udělat tohle, tady to měl zahrát takhle a tohle vůbec neměl dělat" mi přijdou jako ukázka totální nabubřelosti a nesoudnosti. Autor tu desku udělal, tak jak ji chtěl udělat. To je přece tak jasné a evidentní! Přesto se umělec dočte spoustu rad, kterým se musí nutně vysmát...
Podle mého názoru je účelem recenze nejen komentář, případně rozbor a nějaké subjektivní hodnocení s objektivním přesahem. Z recenze chci hlavně zjistit, jestli je to album, které bych si poslechl nebo ne. Nechci číst, že je dobré leda jako podložka pod hrneček. Chci se buď nechat zaujmout a nebo ujistit, že to není nic pro mě. Ego recenzenta, natož jeho komplexy, nikoho nezajímají.
