POETA BLOGUJE: Z Kostela do kostela
Možná jste zachytili, že se v centru Prahy otevřel nový klub Kostel. Ten název není náhoda, před mnoha lety opravdu kostelem byl, ale už je nějakých dvě stě let odsvěcený. Dokonce tam bylo skladiště petroleje (nebo čeho) a počátkem devadesátých let i pár akcí. Kostel je to hodně netypický. Nahoře bývala restaurace, dole mejdany a mezi těmito dvěma místy jezdí výtah.
Dnes se buduje ještě výstavní galerie ve sklepních prostorech. Prostě z místa, kde se dříve šířilo koho mít rád a koho ne, se dneska stává multikulturní centrum. A už dnes jde o nejkrutější klub v Praze - každý, kdo vejde do hlavní lodi zůstává na chvíli s otevřenou pusou. Je to prostě pecka!
Každou první sobotu v měsíci tam připravuji black music mejdan So Fly a teď o víkendu proběhl druhý díl. Přestože bylo ve stejném datu milion festivalů a prodloužený víkend a nevím ještě jaké protifaktory, mejdan se povedl. Někdy do půl jedné bylo slušně naplněno, pak začali lidé (převážně turisti) odpadat.
Udělali chybu. Po jedné začaly dancehallové exhibice. Nejdříve čtyři tanečnice a posléze další tři natřásaly prdelky a předváděli, že dancehall sice není v Čechách žádný mainstream, ale je tu pár lidí, kteří ho dokáží zatancovat kvalitně a sexy. Asi udělám podobnou show ještě někdy, protože ohlasy byly super a sám jsem byl mile překvapen...
Ještě před tanečnicemi se ale vyskytnul na pódiu někdo jiný. Možná je to štěstí pro ni, že tanec už neviděla. Možná by dostala infarkt. Možná tam vůbec neměla chodit...
Ve chvíli, kdy se připojoval DJ Scarface a odpojoval DJ Enemy, aby se vystřídali za gramci, objevila se u nich divná žena s upřeným pohledem do prázdna. Zrovna jsem stál za DJs, takže jsem se jí snažil oslovit (nulová reakce) a postupně jsem jí musel chytat ruce, které se snažila strkat směrem ke gramcům. Opět bez její reakce. Scarface si myslel, že patří ke klubu, já si nejdříve myslel, že patří ke Scarfimu. Chytal jsem jí z počátku docela něžně, takže se jí povedlo skutečně hrábnout do gramců a na vteřinu nebo dvě přerušit hudbu. To už křičela "Ježíš vás miluje" a já ji tahal nekompromisně pryč s mrazením na zádech, jako když jsem poprvé viděl Shining. Naštěstí brzy povolila a sama šla pryč, v té chvíli už následovaná obrovským securiťákem. Šel jsem na panáka. A pak, když už mejdan končil, jsem přidal panáky další a po ukončení kolem třetí jsme s pár lidmi pokračovali dál. Nějak jsem cítil, že to je potřeba.
Pak mám několik výpadků paměti. Pamatuji si zběsilý tanec na DJe Smoga v Chapeau Rouge a pak jsme najednou kousek od Anděla a sledujeme důchodce mířící do skutečného kostela. Bylo něco před půl devátou ráno...
Nevím, koho napadlo jít se podívat na mši, ale šli jsme. Na to, že byla neděle a takhle nesmyslná hodina, bylo tam docela dost lidí. Dokonce i pár mladších. Nikdo ovšem neměl tak dobrou náladu jako my. Už jen celá ta situace v nás vyvolávala buranské hihňání, za které se aspoň tímto způsobem věřícím spoluobčanům omlouvám. Není to nic nač bych byl hrdý. Ale jako bezvěrec musím uznat, že jsme si to docela užili a nedělní mše s tím divným rapperem v sutaně byla docela cool.
