JUGI z UDG - Povídka na pokračování, díl první: Pokusní králíci
Honza s Bárou leželi uprostřed malého pokoje na improvizovaném loži z dek a matrací. Spali tak vždy, když se rozhodli trávit noc u Honzy doma. Bára měla ve svém pokoji postel větší, tam se vyspali celkem pohodlně oba. V bytě, kde Honza bydlel s rodiči, trávili však noce častěji. Díky svobodomyslné povaze Honzových rodičů, starých hipízáků, se zde dalo celkem beztrestně kouřit, popíjet a tu a tam přitáhnout i partu rozjetých kámošů.
Radko s Helenou, Honzovi rodiče, se občas mejdanů i účastnili. To pak Honza často slýchával pochvalná hodnocení svých spolužáků: „Tvůj fotr je fakt punkáč, já mít takovýho fotříka!“ nebo „fakt hustá mamča, jak tančila na kuchyňský lince, to mě dostalo“. Honza to nikdy nekomentoval a spíš se snažil převést řeč jinam. Rodiče miloval, ale často si přál, aby byli normálnější.
To Bára měla rodiče normální. Vzorný manželský pár, poznali se už na základní škole a doteď se vodili za ruce. Báry maminka Magdalena Rytířová vždy tvrdila, že si vzala rytíře a na to se nedalo nic říct. Honzovi jejich vztah přišel určitým způsobem nenormální a často o tom s Bárou diskutovali. Parkrát se i pohádali, protože Honza nepovažoval za přirozené žít s jedním partnerem celý život a nikdy ho nepodvést. Navíc tvrdil, že v takovémto vztahu se akumuluje potlačená touha, která jednou bude muset ven. Báru nebavily ani Honzovi katastrofické scénáře, ani způsob, jak vehementně prosazoval svoji pravdu, hlavně když něco upil. Navíc i ona rodiče milovala a představa, že by jejich tříčlenná rodina neměla být úplná, ji děsila. Vždy však Honzovi jeho paličatost odpustila, protože v něm viděla malého filozofa hájícího zuby nehty právě objevenou teorii a tak ho měla ráda – zapáleného pro věc, často zamyšleného, s hezkými rysy ve tváři, vlnitými vlasy a šálou kolem krku. Když šli po ulici, věděla, že jsou krásný pár. Mysleli si to i jejich spolužáci. Bára si to uvědomovala a dělalo jí to dobře.
I Honza byl na svoji přítelkyni hrdý. Měla archetypálně krásný obličej, delší hnědé vlasy a zelené oči. Vlasy, které moc nečesala, dodávaly její osobnosti jakousi vnější nedbalost. Bára však věděla, že takhle jí to sluší a i svůj rozcuch měla dobře promyšlený a pečlivě dotažený. To, co Honzu k Báře přitahovalo od začátku jako silný magnet, byla však její drobná hubená postava. Nezajímala ho velikost prsou, délka nohou, vlastně ani barva očí. Vždy chtěl být ochráncem ženy, kterou miluje a celou ji schovat v bezpečí svého objetí. Jelikož však sám nebyl zrovna nejmohutnější postavy, podprahově vybíral svoji lásku mezi drobnými dívkami. Alespoň to byla teorie, ke které došel, snažíc se ospravedlnit si fakt, že nikdy nemůže milovat jinou než hubenou ženu, a to ani v případě, že by vše ostatní mezi nimi perfektně fungovalo... Měl pocit, že je-li to tak, není schopen upřímné lásky, která přeci musí existovat nezávisle na tělesné schránce. Před Bárou měl několik holek. Všechny byly hubené a s většinou z nich si dobře rozuměl. Lásku, kterou si přál a kterou hledal, však poznal až s Bárou. Pocítil ji přesně tak, jak si ji představoval. Byla nepochopitelná, iracionální, bolestivá a překrásná zároveň.
