Popoví vampíři si úspěch zaslouží

...ale vlastně jsou tam naprosto právem. Chutnají totiž jako skvěle připravené cappuccino - takové, kdy vám ještě barman nakreslí do nadýchané pěny obrázek... a po usrknutí povzbudí, ať máte jakoukoli náladu. Je tady ale taky ještě jedna možnost - můžete patřit mezi ty, co si raději vychutnávají poctivou brazilskou černou kávu, himalájský čaj s příchutí zeminy z budhistického kláštera nebo třeba „hezký český pivo". Vampire Weekend pro vás budou příliš kavárenští...

Kdo fandil debutu, neodejde ani tentokrát zklamaný. Vlastně jde o typický „druhý díl" - všeho je více. Na debutu byla nejsvižnější věc A-Punk, ale první singl novinky Cousins ji v tomto ohledu trumfne. Nabízí kytarové vyhrávky v pekelném tempu, nabušený rytmus i hezky rozfrázovaný zpěv těsně pod hranicí fistule. Má dvě a půl minuty a vy víte, že je to přesně ten správný čas, aby někdo z kapely nedostal epileptický záchvat. Pojďme tomu říkat třeba pop s jazzcore nasazením.

Contra není lepší než její předchůdce, ale svým způsobem odvážnější. Nespoléhá totiž tolik na retro prvky a více žongluje se současnými inspiracemi. Třeba nebeská hymna Horchata kombinuje afro rytmy s duhově vrstvenou elektronikou a plážovými vokály trochu jako opěvovaní Animal Collective. Slyšet je dokonce v poslední době tolik nenáviděný auto-tune vokál, který však do zběsilého deklamováni zpěváka Ezry Koeniga v California English skvěle zapadá a ještě zvýrazňuje, jak perfektně Vampire Weekend zacházejí s harmoniemi.

V jiném podání by to působilo překombinovaně, ale tady můžete v jedné tříminutovce slyšet rytmus Havany, senegalského popu a v přemostění k refrénu se to celé promění v digitální lo-fi mezihru jako z levných kláves samohrajek z vietnamské tržnice. To všechno si můžete dovolit, když děláte pop music ve stínu Empire State Building a k snídani zakusujete Big Apple. Ale, aby nedošlo k mýlce, polovina desky je vlastně jakýmsi pokračováním debutu. Tehdejší osamocená balada The Kids Don't Stand A Chance dostala tentokrát dva bratry, a jak Taxi Cab, tak rozchodová Contra ukazují, že Vampire Weekend umějíí do svého zábavného koláče přimíchat i chvíle emotivního zamyšlení. A že jsou texty tak trochu bez ladu a skladu naházeným sledem myšlenek? Vadilo to snad někomu na výtečné loňské desce francouzských Phoenix?

Contra zmamená Proti. Kdo jezdí na vodu, moc dobře to ví... a kdo na vodu nejezdí, může si být jistý, že americká hitparáda je teď tak trochu Contra. Ačkoli Vampire Weekend neboří hudební světy, buďte si jístí, že tak svěží vítr tamní hitparáda - skládající se z několika hvězd a zástupů jejich klonů - hodně dlouho nezažila.

9/10

Faktická: Contra je teprve dvanáctým nezávisle distribuovaným albem na vrcholu amerického žebříčku od roku 1991, kdy se začalo měřit metodou Nielsen Soundscan. V poslední době se podobný kousek podařil ještě deskám Backspacer od Pearl Jam a In Rainbows od Radiohead.