Překvapivě pozitivní rozhovor s Negative

S usměvavým zpěvákem Jonnem a mlčenlivým kytaristou Larrym jsme se sešli před jejich pražským koncertem. Popovídali jsme si o všem možném - došlo samozřejmě na českou „desetiletku", královského Freddieho Mercuryho, rivalské soby nebo hokejové zápolení s našimi zlatými hochy... Druhou část rozhovoru uveřejníme na t-music už příští týden.

Začneme neobvykle - jak se máte?

Larry: Mám se fajn, díky. (zapálí si)

Hudební kariéru jste nastartovali před více než deseti lety, ale do Česka přijíždíte poprvé až teď. Proč to trvalo tak dlouho?

Larry: Je to hlavně proto, že jsme nikdy nebyli u major labelu (pozn red. skupina kapitálově nejsilnějších hudebních vydavatelství), takže jsme to vlastně všechno museli „stavět" kousek po kousku. Nejdřív jsme jeli doma ve Finsku, pak Japonsko... Německo.

Tam jste hodně populární.

Larry: To je pravda. Ale teď jsme konečně dostali příležitost přijet i sem.

Přichází Jonne.

V Praze jste poprvé nebo jste se sem už někdy podívali „soukromě"?

Jonne: Ne, tohle je naprostá premiéra.

Larry: Přesně tak.

Co očekáváte od našich fanoušků? Přeci jen s trochu jinými pocity jezdíte do zemí, ve kterých už znáte své publikum. Jste dnes nervóznější?

Larry: Nemám žádná očekávání. Uvidíme...

Jonne: Jsem nervózní a nabuzený zároveň. Když hrajeme v nové zemi, má to vždycky trochu jinou atmosféru.

Váš tourplan je plný různorodých měst - máte tu Budapešť, Vídeň, Barcelonu... Pociťujete rozdíly mezi chováním a povahou vašich fanoušků, když takhle „přejíždíte"?

Jonne: Určitě. Je to dost znát. Asi nejvíc jsem si toho všiml u krajin, které jsou proslulé fotbalovou „kulturou". Třeba ve Španělsku lidé přijdou a začnou skandovat už před samotným koncertem. (předvádí) Oproti tomu v jiných městech, třeba včera v Budapešti, to musíme zezačátku víc nakopnout, odšpuntovat.

A co Češi, jsou to fotbaloví fanoušci?

Jonne: To nevím, ale slyšel jsem, že české ženy jsou nádherné... (smích)

Co budete dneska večer hrát, máte materiál ze čtyř desek...

Jonne: Většina písní bude z poslední studiovky Karma Killer. Ale samozřejmě jako vždycky zahrajeme i nějaký výběr z dalších alb.

Nedávno jste vydali i nové DVD, které mapuje nejlepší okamžiky vaší kariéry. Jaký moment vám utkvěl v paměti jako ten nejsilnější?

Jonne: Pro mě bylo jedním z nejintenzivnější vítězství v cenách MTV (pozn. red. MTVs European Music Awards 2007: Best Finnish Act). Hodně se mi na tom líbilo to, že šlo o hlasování lidí. Ve hře byli Nightwish, HIM a další komerčně úspěšnější kapely... Ale vyhráli jsme my.

Jednoduše šlo o to, že to nebylo hlasování pár vybraných jedinců v porotě.

Jonne: Ano, bylo to, jak to říct - „čisté". Brali jsme to jako ocenění naší dosavadní práce...

A pro tebe?

Larry: Nevím.. (přemýšlí) Ale hodně jsem si užil turné s HIM a Rasmus v Německu. Nejen tam, jeli jsme vlastně i po Rakousku, Švýcarsku. Byly to skvělé koncerty.

Jonne: Ale teď si ještě vybavuju, že opravdu neskutečným zážitkem bylo, když jsem poprvé slyšel naši písničku z rádia. To bylo opravdu vzrušující.

Larry: Vzrušující a podivné. (smích)

Jonne: Něco ve stylu: „To nemůže být pravda..."

Četla jsem, že máte hodně rádi performance Queen nebo Davida Bowieho.

Jonne: Ano, jsou to tvůrci velkých představení.

Udělali jste dokonce cover verzi Queenů, k písni Too Much Love Will Kill You. Vypadá to, že jsou vám hodně blízcí.

Jonne: Miluju je. Freddie Mercury byl prostě král, král zábavy a velký showman.

Takže kdybyste si měli vybrat jedinou kapelu, kterou byste chtěli vidět naživo.

Jonne: Byli by to rozhodně Queen.

S Freddiem... Ne s Paulem. (pozn. Paul Rodgers)

Jonne: Bezpochyby! Nelíbí se mi ta nová „mutace". Oceňuju, co dělají, ale dalo by se to provést rozumněji, třeba pod jiným jménem...

(k Larrymu) A tvůj oblíbený umělec?

Larry: Vzhledem k tomu, že hraju na kytaru, obdivuju Jimyho Hendrixe. Byl skvělý ve studiu a tak, ale to nejlepší ze sebe vydával na pódiu. Vždycky, když vidím záznamy s jeho vystoupeními, sedím u toho s vyplazeným jazykem a jednoduše to nepobírám. (předvádí)

V historii se mezinárodně hodně prosazovaly švédské kapely - teď to vypadá, že zažíváme finskou éru. Proč myslíte, že se hodně daří kapelám Suomi.

Jonne: To nevím, možná jde prostě jen o novou generaci... (přemýšlí) Vždycky u nás byli dobří muzikanti. Rozdíl je v tom, že v současnosti jsou managementy finských kapel daleko líp propojené s mezinárodní scénou...

Přímo v téhle místnosti jsem před pár lety dělala rozhovor s Cardigans a když jsem s nimi řešila severské řeči, řekli mi, že finština je zasr... jazyk. Co vy na to? (smích)

Jonne: Zasr... jazyk? (překvapeně) Potkalas Ninu Persson? (pozn. zpěvačka Cardigans)

Byla moc fajn... Tak co vy a švédština?

Larry: Museli jsme se ji učit na škole.

Jonne: Já jsem to nenáviděl.

Larry: Skoro každý k ní měj odpor.

Jonne: Navíc je tu obrovská rivalita v hokeji - mezi Švédskem a Finskem.

A Českem...

Larry: Jo...

Jonne: Dodneška si pamatuju, jak jste nás porazili ve finále, bylo to Mistrovství světa v Norsku 1999.

Máte jednoho děsného hráče, teď si nemůžu vzpomenout na jméno - bez zubů a hlavně hrozně brutální.

Jonne: To bude Ruutu. Je dobrej.

Nemám ho ráda.

Jonne: Já jo. (smích)

Je tu něco, co byste chtěli vzkázat českým fanouškům? Vystoupení máte sice teprve před sebou, ale i tak.

Jonne: Hlavně jsem opravdu rád, že jsme tady. Je to poprvé, co vystupujeme v Česku, a rozhodně to není naposledy. Už teď pracujeme na další desce, v průběhu turné vznikají nové písničky. Do konce roku by měl vyjít čerstvý materiál od Negative, takže doufám, že fanoušci budou trpěliví...

Fotogalerie: Iva Marešová