Príbeh ulice osvěžuje českou muzikálovou scénu
Príbeh ulice vypráví story Nika, který nemá ani jednoho z rodičů a právě vyšel z dětského domova. Jediné, co umí, je rap, ale jinak je absolutně bez jakýchkoliv plánů a cílů. Mezi jednotlivými battly sní o tom, jak odjede na Jamajku, kde se poddá tamějšímu životnímu stylu. Jeho bezstarostnost naruší až setkání s Miou, dcerou bohatého podnikatele, který má úplně jiné představy o partnerovi své jediné dcery.
Kromě těchto dvou hlavních postav se v příběhu objevují další postavy, které muzikál obohacují. Roli záporného zvrhlíka Viktora si v Praze excelentně zahrál syn oblíbeného televizního moderátora David Kraus. Z jeho projevu čiší výstřednost, obrovské sebevědomí a úlisnost. Kraus si svůj part náramně užívá. Salvy smíchu vzbuzuje Nikův nejlepší kamarád Pepe. Obtloustlý "lůzr" svými hláškami průběžně odzbrojuje mladé publikum.
Absolutně nejvtipnějšími postavami a zachránkyněmi Príbehu ulice od lepšího školního představení jsou Miroslava Drínová a Gábika Csinová, představitelky „holek" ulice. Jejich svěží a povrchní dialogy o klucích, o jejich jménech, o lásce a všem, co s životem puberťáka na sídlišti souvisí, se mohou zapsat do divadelní historie. Některé jejich hlášky mají sílu zlidovět a stát se kultovní zejména mezi hiphopovou mládeží.
Dalším velkým pozitivem jsou výkony tanečníků. Polovinu celkově kladného dojmu má na svědomí právě pohyb na jevišti. Ten působí velice jednoduše a přirozeně, přitom každý, kdo si někdy breakdance sám vyzkoušel, ví, že to je jenom klam. České taneční soubory určitě dokážou podobné věci, jen se ještě nespojily s podobným zajímavým projektem.
Naopak největší slabinou českého Príbehu ulice je zvuk. To, že Opakovu hudbu obstarává DJ, se dá odpustit. Gramofony k hiphopu patří, ale sound, který vyprodukuje repro soustava divadla Blaník, je zoufalý. Sice vizuálně dobře působí, že reproduktory jsou připevněny ke zdi řetězy, ale je to málo platné, když nehrají čistě a kvalitně. Kritizovat by se daly i pěvecké výkony herců. Ty se jen vzdáleně podobají profesionitě například Mishy a Roba Pappa, kteří nazpívali milostný promo duet Uuuh. Ale pořád jde o zpěv, který je únosný. Zvlášť když si uvědomíme, že jsme v zemích, kde vládnou kapely Kabát a Desmod a hudbu tu cítí soulově opravdu málokdo. Výkon herců/zpěváků vždy o něco výš posouvají provázející rappeři, kteří jakoby dohlíželi na dění jejich ulice.
Príbeh ulice je ještě nedokonalé dílko, které je sympatické pro entuziasmus, který čiší z jeho představitelů. Jde poznat, že to není jako u jiných muzikálů, kde protagonisté jsou buď pro peníze, nebo proto, aby si mohli zapsat do životopisu další kolonku.
