Příliš silně zmáčknutí Klaxons
Slovo „kompromis" neznamená „vyloženě špatné". Jenže nelze čekat ani hvězdné výšiny, k těm kočka z obalu alba nevyletí. Pouze více stranám vyhovující průměr. Hodně se namluvilo o komplexu druhého alba, které má navázat na opěvovaný (dle skromného mínění autora přeceňovaný) debut Myths Of The Near Future (2007). Jenže větší mindrák asi kapele způsobilo spíš nimrání v nahrávce a trojí vystřídání produkce.
Historka, jak Klaxons natočili progresivní album podle vlastních představ, které ovšem firma odmítla vydat a poslala kapelu zpátky do studia, je dostatečně známá. Klaxons svěsili uši a vytvořili desku komerčně přístupnější.
A skutečně, jakoby se na albu srážely různé koncepce. „Kalkul z donucení" s touhou zůstat sami sebou. Kde cítíme, že by mohl a měl následovat rozlet, převládne nakonec dojem okleštěného pop songu. Škoda například Twin Flames. V plamenech dřímá napětí, ale nevyšlehne. Flashover se snaží být progresivní zvukomalbou se silnými, výbušnými pasážemi, ale hodí zpátečku dřív, než se hudební příběh stačí rozvinout. Naopak přirozeně chytlavý singl Echoes jakoby se kapela snažila aspoň trochu „ušpinit", aby nezněl jako tak vyložený popík.
Místo novátorství čiší z nahrávky spíš dojem retra, jenže tak tomu bylo vlastně i u debutu, ať si kdo chce co chce básnil o průkopnictví a nu-rave. Ze skladeb jako The Same Space nebo Future Memories jsou cítit odkazy na indie-rockovou historii Inspiral Carpets či Blur, v repetitivních pasážích se ozývají třeba space-rockové výboje Hawkwind ze 70. let, podložené trochu tanečnějšími rytmy. A syntezátory ve skladbě Venusia... safra, neměli tenhle zvuk a motiv takhle náhodou ELO na svojí futuristické desce Time (1981)?
O Klaxons naštěstí stále platí, že dokážou být vtipní, sečtělí a drze okouzlující. I když se nová deska žádným milníkem nestane, pár silných momentů a zábavných nápadů tu najdeme. Třeba gradované napětí závěrečné, členitě vystavěné skladby Cypherspeed nebo nervní výpady titulní písně Surfing The Void.
Navzdory výtkám Klaxons nakonec prosurfovali prázdnotou vesmíru (surfing the void...) se ctí, byť do sféry vyšších planet jim už nevystačilo palivo. Možná by vše dopadlo daleko lépe, kdyby jim nikdo nekecal do práce. Ale těžko říct, když jsme neslyšeli odmítnutou podobu alba a nemůžeme srovnávat. Třeba byla vážně nepoužitelná.
Jedno je ovšem jisté. Klaxons práce v presu nesvědčila. Když jsme začali příslovím, musíme parafrází na lidovou průpovídku i skončit. Příliš mnoho psů, kocourova smrt.
