R. Kelly nepojmenoval svoje cukrátka
V patnácti skladbách Američan nepřinesl nic nového. Všechno jako bychom už dříve jen s malými nuancemi slyšeli. To je asi největší slabina hodinové nahrávky. R. Kelly vytvořil typické komerční R&B songy, které se více hodí k romantickým chvilkám než k prolévání krve na tanečním parketu. Každá skladba je tak nasládlá, že mu to mohou sežrat a odpustit snad jen čerstvě zamilovaní. Pozoruhodné je, že k cukrování se přidali i hosté. Ať už mám na mysli Keri Hilson v prvním singlu Number One nebo výtečné zpěváky (Tyrese, Robin Thicke a The-Dream) v závěrečné baladě Pregnant. I nejtanečnější pecka desky I Love The DJ teče jako med a na deváté desce už to opravdu začíná trochu nudit. Malou omluvou může být, že i když je to komerce jak Brno, tak je udělána dobře. Produkce si zaslouží pochvalu. Jen díky ní jde ta srdcebolná hodina vydržet v kuse. A možná také ještě díky písni Be My #2, která se jakoby do nepojmenovaného celku nehodí. Je svěží, taneční a obsahuje i trubku.
Nejlepšími tracky desky Untitled jsou pátý a šestý v pořadí Go Low a Whole Lotta Kisses, které při představě, že by byly odprezentovány živě dobrou kapelou, vzbuzují náznak kvality. Pak ani tolik nevadí cukernatý vokál. Za zmínku stojí také trio závěrečných balad: Religious, Elsewhere a Pregnant, které mohou skvěle posloužit na vytvoření kýčovité nálady u večeře při svíčkách. Muzikantsky sice nic nového nepřinášejí, ale jsou ukázkami toho, v čem je R. Kelly nejlepší a proč ho milují miliony lidí na celém světě. I kýč může být někdy hezký.
Untitled je průměrná soulová deska, který by slušela mladší čokoládové hvězdě. Jde-li o R. Kellyho, vzbuzuje spíš dojem, že se jedná o mrhání talentu, který zpěvák nepochybně má. Umí napsat balady, které drásají mladá srdce, ale hluboko nezasahují. R. Kellyho hudba může léčit jen mělké jizvy. Lionel Richie a mnoho dalších vytvořili opravdu účinnější hojiče ran.
6/10*
