Reportáž: Colours, den poslední – smršť ze štetlu i karibská pohoda

FOTO: Colours of Ostrava – den čtvrtý, 15. 7. 2012

Nedělní program působil relaxovaněji a přitom nabídl tolik dobré muziky, až uši přecházely.

Nadnárodní, v Londýně usazení Shtetl Superstar vycházejí z klezmeru, ale pojali ho velmi neortodoxně a bez mindráků ho míchají s rockem nebo reggae. Jak se dalo čekat vzhledem k zakladateli spolku Lemezi Lovasovi, někdejšímu členovi u nás dobře známých Oi Va Voi. V textech se superhvězdy ze štetlu opíraly do eurounijní politiky i jiných neveselých témat. Ale kdepak nějak vztekle nebo zahořkle. „Protestovali“ spíš odzbrojujícím humorem. Dokonce došlo na češtinu. Nejen, že Lemez pozval na pódium svého zdejšího přítele Jardu Svobodu z Trabandu, ale sám prohlásil „omlouvám se za to, co dělám vašemu krásnému jazyku“ a zkusil to po našem.

Polští R.U.T.A. předvedli skutečně bojovný „akustický punk“. Ejhle, rebelské texty, některé prý až ze 16. století, skvěle sedí i na dnešní mocipány. Svět se příliš nemění.

Lekce životního optimismu

Staff Benda Bilili z Konga jsou prostě fenomén. Kapela vozíčkářů z Konga vygradovala strhující kombinací západoafrických rytmů a jejich afrokubánského a latinského „hudebního potomstva“ nespoutané taneční veselí - a tančilo se i na pódiu: Hup z vozíčku dolů a trsám třeba na rukou.

Velmi poučné vystoupení. Až zase člověk dostane chuť špačkovat a nadávat na poměry, možná si představí, jaké by to bylo narodit se v chudičké zemi s nulovými sociálními jistotami a stát se tam tzv. handicapovaným občanem. A zastydí se před lidmi, kteří si jako Staff Benda Blilili navzdory „ranám osudu“ do dna užívají života a svoji radost ještě dokáží rozdávat jiným.

Fink nastoupil se svým rozjímavým písničkářstvím ve správou chvíli na pauzu od tanečního víru. Témata jeho písní nejsou zrovna optimistická, jenže Fink má dar nepropadat melancholii a frustracím příliš. Když aranžmá vygraduje z posmutnělé lamentace v málem noiseový atak, funguje to jako dokonalá katarze.

Na festivalu plném zahraničních zajímavostí, které už možná nebudete mít šanci vidět, žel vzniká „mediální dluh“ české scéně. Tak alespoň krátká zastávka na scéně vydavatelství Indies, ze které zrovna znělo syrové písničkářství s bluesovým pocitem Ladě. Skupina Ladě tentokrát předvedla rozšířenou sestavu s rytmikou a přesvědčila, že umí stejné naléhavosti dosáhnout jak v komorním prostředí, tak na velké scéně.

Cuba libre

Pokud se vám podařilo dostat na scénu Gong umístěnou v plynojemu na vystoupení The Creole Choir Of Cuba, možná jste si odnesli největší hudební zážitek právě odtamtud. Nešlo jen o nadpozemské vokální harmonie, dokonalé kolektivní cítění i individuální pěvecké mistrovství v sofistikovaných verzích kreolských písní. Když se členové sboru opřeli do hlasivek a začali dynamicky „pumpovat“ pod okouzlujícími melodiemi, začala být jejich euforie nakažlivá. Museli jste prostě vyskočit na nohy. Bylo najednou celkem zbytečné, že Gong je scéna na sezení, všichni tancovali v uličkách.

Jeden ze zpěváků skočil do publika, podával si s diváky ruku a pak se vrátil na scénu parakotoulem. Za chvíli se na pódiu ocitla malá holčička nebo tanečník z hlediště. Živel. Atmosféra v sále vyhecovala sbor natolik, že přidával a přidával, tančil a zpíval víc než půl hodiny po plánovaném konci. Mohl si to dovolit, uzavřená scéna nerušila okolí a program v bývalém plynojemu Kubánci uzavírali.

Janelle Monáe potvrdila pověst, že i (relativně) velkou R&B produkci lze dělat s decentnějším vkusem. Důsledně zebrovitě černobílá scéna i kapela skýtala příjemnou podívanou. Janelle zpívala jak s partesu, zvláště v soulových baladách šel mráz po zádech. A vynikající doprovodní muzikanti sypali z rukávu šlapající funky i najazzlé finty s jistotou vrcholných profíků. Ideální závěrečný taneček na uklidněnou.

Colours jako celek? Originální dramaturgie opět potvrdila naprosto výjimečnou pozici mezi zdejšími festivaly. Areál i přes „dětské nemoci“ obstál a když se při závěrečné řeči ředitelka festivalu Zlata Holušová zeptala publika na pocity z místa konání i programu, hlasitá odpověď zněla naprosto jednoznačně. O kvalitní dvanáctý ročník Colours Of Ostrava 2013 nemám nejmenší obavy.