RfP 2010: Honza Křížek (Blue Effect) se těší na Prodigy

Pod oknem mi tu vyzpěvuje nějaká megaveselá banda, je slyšet harmoniku, možná je to z repráku a sem tam do toho někdo zahuláká kus melodie. Paráda, jenom doufám, že se to neprotáhne jako obvykle do tří do rána.

To pak zavírám okna, vrážím hlavu pod polštář a ve finále, když už nevím kudy kam, si představuju, že sem to vlastně já, kdo tam dole vykřikuje ty úplně ale nejvíc zásadní nesmysle.

Jo to když se z jinýho bytu sem tam velmi zřídka a občas ozve piáno, tóóó je jiná, bratři a sestry! To totiž někdo - neustále přemejšlím, zda žena či muž, přehrává klasiku a je to teda setsakramentská jízda!

Když jsem ho/jí zaslechl poprvé... po druhé, myslel jsem, že si někdo pouští Stravinskýho z desky. Jenomže pak sem zaslechl chybu....krátkou pauzu a hned zase pokračování - už správně. Fakt úlet!

Boží musí bejt, když občas zakdákám já... když si nasadím sluchátka a něco chci nahrát, tzn. že je slyšet jenom: oooooooo... ouuououuuuuuu... kvíííííílíííííím a ty si tak vzdáááááále... to určitě, žádnej Láďa se nekoná!

Včera, když jsme se vraceli z koncertu v Českých Budějovicích, jsme vzadu v autě, kde sedíme s Wojtou, zase vymejšleli hrozný hovadiny, a ne že by se přímo netýkaly našeho letošního festivalovýho setu. Hovadiny teda padaly jedna za druhou, ale po jistý selekci z nich vykrystalizovala jedna kardinální, kterou teď musíme dát dokupy buď ve zkušebně, nebo spíš někde na cestách. Pak už ji jenom zahrajeme na koncíku a... kéž jsou výplody naší chorobomyslný fantazie vyslyšeny:)

My to v tý naší dodávce máme takhle rozselektovaný. Vepředu - odkud se nejčastěji ozývají politický glosy - sedí Radim a Vašek, uprostřed nataženej zvukař Bertík - většinou spí, protože cesta na koncert a dodávka jsou poslední dobou jediný místo, kde si ten kluk odpočine. No a vzadu, jak už sem napsal, jedou celou dobu buďto ultrahovadiny, překonávání se ve vytuňování interiéru káry skejtovejma samolepkama, nebo vaření. Zrovna včera to byla květáková polívka...

Je fakt docela slušnej ústřel, kam my se s tou naší károu všude dostaneme. Teď nemám na mysli zrovna Mount Everest, spíš povahu akcí, na kterých hrajeme. Ať už je to rozpětí mezi malou hospodou a fotbalovým stadionem, nebo další extrém à la hraní v propasti Macocha. Anebo... tak dlouho sem si dělal na koncertech prdel z toho, že bychom se rádi zúčastnili legendárního folkovýho festivalu Porta, až si nás na něj letos pozvali. Ahóóój kamarááádi  (hlásím v tričku Slayer).

Jé já se tak těším na Prodigy! Sorry, že skáču jak kozlík z jednoho tématu na druhý, ale nějak mi to dneska do tý kebule vystřeluje jedno za druhým a já si opět připadám jak průtokovej ohřívač nápadů. Jenom to všechno stihnout zaznamenat, následně si to po sobě přečíst, zjistit, že je to totální trash a jak říká klasik "Ctrl+A a Delete".

Ještě mě teď rozsekal Radim, prej: "Vašek se teď někde vytahoval, že máme v červnu 14 koncertů a já sem jich napočítal čtyřiadvacet". A pak ještě kámoš Rony. Ten zas pro změnu zahlásil v tramvaji: "Ty vole doufám, že nejsem revizor, nemám lístek...". Těch keců se namele tolik, že nejsme schopný je uchovat. Ještěže tak, protože většina z nich je stejně druhej den naprosto nepublikovatelná.

Nás teď čeká docela slušná sada koncertů a do toho ještě musíme dodělat pár koncertních vychytávek, který sme si na sebe a na vás ušili, aby nebyl každej náš set stejnej, nebo ještě líp - jak říká klasik - aby to nebylo koncert od koncertu "Ctrl+C a Ctrl+V".

Ještě historka z natáčení na závěr:

Nedávno sme se na jednom hraní potkali s fiXou a bylo to takhle:

BEf.: "Čáááu klucííí..."

Pítrs: "Čáu, budete hrát něco od Walk Choc Ice?"

Márdí: "Nazdár, tak co, budou konečně nějaký tvrdý kytáry?"

Mejla: "Jaký Walk Choc Ice? Neznám!"