RfP očima Divokýho Billa
Na festivalu Rock for People hrajeme po celou dobu naší existence, což je už 12 let. První účast si pamatujeme velice dobře, byl to čtvrtý ročník, deset ráno a většina účastníků vyspávala po propařené předešlé noci a tak, abychom spáče vzbudili, začali jsme vystoupení asi desetiminutovým bubnováním na kotle, což skutečně zabralo a poté jsme přehráli celý svůj repertoár, který byl v té době zhruba deset středně nacvičených písní.
Tenkrát se hrálo ještě na jediném pódiu postaveném z lešenářských trubek a o dnešní návštěvnosti se klukům z Ameby mohlo tak leda zdát. Tipuju, že bylo celkově necelých dva tisíce návštěvníků. Dodnes mám doma video z prvního ročníku, kde po festivalu probíhá úklid a Fořťák nahlas přemejšlí, koho že na festival časem pozve. Padají jména jako Offspring, Waltari, Levellers, Patti Smith a podobně velké kapely a musím říct, že to tenkrát byl ještě skromnej výčet přání, vzhledem k tomu v jaký obrovský hudební multižánrový festival dnes RfP díky jejich šikovnosti vyrostl.
No půjdeme dál... tak nějak uplynulo pár let a RfP začal být opravdu známý festival, my jsme se taky zlepšovali a najednou jsme hráli v deset večer na hlavním pódiu a lidí pod námi bylo jako much. Vypadalo to že se dobře baví, no prostě paráda. Tedy upřímně, tréma před nástupem na stage byla obrovská. Ale kdo ví, kdybychom tenkrát nebyli odvážní a Amebáci nám nevěřili, že to zvládneme, možná by se spousta věcí potom nestala. A to že se nám docela dařilo, nebudu zastírat.
Divokej Bill dietu rozhodně nedrží
Docela nás mrzelo, když se festival stěhoval do Hradce Králové. Přece jenom už to nebylo za humny a tak jsme měli strach, že to už prostě nebude ono. Od té doby uplynuly už čtyři roky a musím říct, že se Hradec osvědčil. Jezdíme tam většinou na všechny čtyři dny i s večírkem pro nedočkavé, už tradičně se ubytováváme nedaleko v penziónu u Pavlíny, který Jurda (náš basák) přejmenoval na penzion u Punklíny.
Divokej Bill ví, zač je toho Praha... teda Loket
Program je vždy stejný, celej den od pódia k pódiu, načerpat inspiraci, co nejvíc vidět, popařit s přáteli, večer po koncertech k Punklíně, trošku se vyspat, a tak pořád dokola. Po čtyřech dnech domů plný zážitků to pořádně dospat.
Shrnuto a podtrženo, RFP je pro nás jeden z největších festivalů, plný muziky a kapel, který u nás jen tak nevidíš, ale samozřejmě i těch našich hezkých českých. Fandíme odvaze Ameby vozit do Čech kapely bez žánrových hranic, napjatě posloucháme historky kluků z jednání se světovejma hvězdama, smějeme se těm blbostem, co si vždycky navymejšlej do šaten, a potom těch pár dní je pro nás vždy zdrojem obrovské inspirace, solidarity a přátelství lidí z celého světa, který spojuje jedna krásná věc, muzika.
Ať se daří i nadále Vašek a Divokej Bill
