RfP očima Vypsané fiXy
Začínali jsme v Českým Brodě na nejzastrčenější scéně. Chodili jsme mezi lidma, rozdávali jsme papírový lístečky s časem našeho vystoupení, lidi překvapivě dorazili a byl to výbornej koncert! Cejtili jsme, že to má smysl a dalo nám to sílu a energii do dalšího objíždění týhle země, protože to byla taky naše jediná šance.
Postupem času jsme se na RfP dostali až na hlavní pódium a pod náma bylo přes deset tisíc lidí. Neuvěřitelnej zážitek, z kterýho se dá žít dlouho, ale svým způsobem je to srovnatelný s tím prvním koncertem, když jsme lidem dali ty lístečky. Postupem času jsme dostali od „Fořtáka" nabídku, že by nás vzali pod sebe a že by nám Dydla dělala manažerku. Vzali jsme to - smluvní vztah je ústní a funguje už přes sedm let.
Pokud je na jednom konci český festivalový úsečky náš rodinný festival On the Road, kterej pořádáme s několika nadšenými kamarády, tak na druhém konci je Rock for People. A to nemyslím nijak zle - (obojí je podle mě správně, ale zorganizovat RfP je tisíckrát náročnější a nevím, kolikrát dražší) nebo útočně - ( tím narážím na takový ty anonymní internetový kecy, že je to komerční a málo alternativní) - RfP se postupem času propracoval na první flek. Pořád se chtěj zlepšovat a nežijou z podstaty. Pořád se snažej přivést lepší kapely a zároveň objevit pro občana tohoto státu nějaký nový.
Michal Thomes nebo Dydla s náma jezděj na koncerty a já tak můžu sledovat činnost lidí, co Rock for People pořádají. Je to sice takový vzdálený sledování, ale i tak si myslím, že můžu objektivně říct, že to je téměř celoroční práce širšího týmu, která je v dost velkým časovým nepoměru s těmi třemi dny, kdy festival probíhá. Hlavně je to každoroční položení hlavy na špalek a čekání na to, jestli to klapne. Rok stavíš kostky domina, pak na začátku července cvrnkneš do tý první a čekáš, jestli to dojede do cíle.
Celá tahle akce vznikla pro pár lidí v Českém Brodě a byla stejně tak „velká" jako je teď ten náš festival. Nám to takhle stačí (hlavně je to vrchol našich pořadatelských možností), ale těm dvěma chlápkům s velkým nadšením a minimem zkušeností, co si před lety řekli, že uspořádají festival, to po každým ukončeným ročníku nestačilo a zjevně nestačí a díky tomu tady je takhle kvalitní akce, kde hrajou velký kapely z celý planety Země. Každej rok mě na RfP nějaká dostane, rozmasakruje a já vypadnu nadšenej z kotle a jdu na další nebo na nějakej drink a jsem fakt štastnej, že to je tady u nás - v Hobitíně - dvacet kilometrů od San Piega.
RfP je podle mě dobrej příběh a má můj plnej respekt.
