Rock s prstem na spoušti
Kámo, určitě si někdy viděl nějakej ten kultovní kousek. Víš, co myslím? Film, jak ho ještě deset let všichni kopírujou. Je plnej hlášek, který pak každej magor vypouští z pusy a přijde si děsně vtipnej a tak - prostě biják, co určuje styl. Jsou dva druhy, takový ty undergroundový, co maj svou sektu uctívačů a občas proniknou i do hlavního proudu a pak ty, co se snaží přes kultovnost hlavně pořádně vydělat a prodat třeba ještě ňáký výrobky, co se tam čistě náhodou mihnou před kamerou. Těch druhejch je čím dál víc a mířej většinou na mladý diváky. Anglickej režisér Guy Ritchie (jo, je to ten bejvalej od Madonny) začínal někde mezi těma dvěma skupinama, trochu kopíroval starý gangsterky, ale přidal i něco svýho - Sbal prachy a vypadni byl slušnej biják, ne? Podfuck taky celkem ušel, pak ale začal rejža trochu upadat a s RocknRolla se snaží vrátit na začátek. Syrovej film z podsvětí, natočenej jako černočerně humornej klip, chápeš? Jestli si ho viděl v kině, pak víš, že to má celkem koule, ale zase nic extra šmakózního. Aspoň tam hraje Karel Roden ruskýho mafiána. No, popojedem.
„Problémová rocková hvězda Johny Quid je nezvěstný a předpokládá se, že je mrtev". „Cože...náš Johny? Ten jestli je mrtvej, tak je to tenhle rok už potřetí"
Zdaj se vám ty úryvky z filmu vtipný? No, nebudem to rozebírat. Tady jde totiž o soundtrack, protože muzika je hlavní složkou všech kultovních filmů, ne asi! Moc dobře to ví i Guy Ritchie a tak si stejně jako to dělá Tarrantino, sestavil soundtrack sám. Musí bejt velkej fanda rock´n´rollu, protože z filmu to je cejtit. A jako jsou svižný střihy a kamerový švenky, stejně frčí kytáry a je jedno jestli je vyhrábl z šedesátejch let nebo tam dal něco čerstvýho jak silikony Mesárošový.
„Na toho týpka si musíš dávat pozor, časy se mění. Nerespektujou starou školu." „Ale houby! Nic lepšího než stará škola neexistuje a já jsem v ní podělanej ředitel, jasný?"
Stará škola, prostě klasika a že jich je tu rozházenejch. Třeba špinavej a zkreslenej rhytm and blues Have Love Will Travel od The Sonics je skvělá trefa. Vybrat cokoli od The Clash znamená fakt jistotu, tady ve stylovém reggae fláku Bank Robber. Podobnej zvuk nabízí i hitovka Mirror In The Bathroom z pekelný dílny The Beat - v osmdesátým roce věděli jak říznout do masa. A co trocha funky tanečků pro černý gangstas? Jasný, jsou tam, třeba Outlaw od kapelky War fakt kroutí zadkama a Flash and The Pan křepčej přímo pod disco koulí. Klídek dodá Lou Reed s jeho baladickým varováním „na toho chlápka s bouchačkou si dávejte majzla!"
„Když facka nepomůže, zkuste nože nebo je podplaťte. Ale nechte si účtenky, protože tohle není žádná mafie, jasný?"
Hudební vývoj jde dopředu a RocknRolla je toho důkazem. Občas z těch novejch tracků vylezou skvělý pecky jako otvíráková bluesovo-rocková vypalovačka I´m A Man od Black Strobe, jeden z nejpovedenějších kousků alba s parádně narubanejma kytarama. Možná budeš znát uřvaný švédský The Hives, ti taky nezklamali. Ačkoli je nová, tak působí We Had Love od The Scientist spíš jak ze starý školy, ten retro zvuk jí fakt sluší. Ale jinak dává stará škola těm novejm písničkám na frak, třeba protože uslintanej hit Rock & Roll Queen od The Subways je dost ohranej a navíc blbej. Abych nezapomněl, dali tam taky pár úletů jako rusky zpívanej ožraleckej rock Dopylsia nebo latinskoamerickou záležitost od Miguelito Valdese. Kdo viděl film, vzpomene si na scény, kde byly použitý, takže je to vlastně oukej.
„Co to bude dneska? Mučení? Škrtič? Anebo staré známé topení v kádi plný raků?"
Žádný mučení dámy a pánové, protože RocknRolla je vážně dobrej deal a dělá čest svýmu jménu. Dá vám ucelenej posluchačskej zážitek a to ani není nutný vidět předem film. Rozhodně patří k nejlepším písničkovým soundtrackům poslední doby, ať už jste gangster, rocker nebo strejda Motl. Nějaký námitky? No proto!
9/10
