Rockové café se na Národní vaří i teď

Jaká je přesně tvoje pozice v Rock Café?

Jsem hlavní produkční. To v reálu znamená, že sestavuju hudební program, který koriguju s programy kolegů z produkce - s Kristýnkou Kellnerovou, ta se u nás stará výhradně o divadelní představení Studia Saint Germain klubu Rock Café, a s Michalem Müllerem, ten má na bedrech ostatní divadelní představení a taky program kina a galerie. Dál mám na starosti kompletní PR klubu, dělám finální uzávěrky nebo třeba domlouvám technickou podporu akcí.

Jak nejčastěji vypadá tvůj den?

No, on je to "den" tak z poloviny měsíce, druhou půlku měsíce, respektive vždycky, když je koncert, trávím v Rock Café večery. Pokud jsem tu přes den, chodím tak na desátou (dřív po mně proboha nikdo nic nechtějte!), začnu samozřejmě tím, že si při první ranní rockové kávě stáhnu maily, těch je v průměru tak padesát denně. Do toho nepočítám Facebook, do složky Facebook se mi denně stáhne kolem dalších padesáti zpráv, vůbec jeho "obhospodařovávání" mi zabírá spoustu času, ale je to rozhodně super komunikační kanál. Máme profil jako "lidé", ne jako produkt nebo tak něco, to znamená, že "sbíráme" Přátele, ne Fanoušky, takže mimo to, že to zní líp, můžeme s nimi komunikovat, což je hodně důležitý. V průběhu dne se pak alespoň ty nejdůležitější maily snažím postupně odbourat, mezitím domlouvám program, zvukovky, točím spoty do rádia, dělám rozhovory, rozesílám tiskovky, smlouvy, jednám s mediálními partnery, připravuju uzávěrky, hledám nový zajímavý český kapelky a snažím se nahánět zahraniční promotéry, tak týden z měsíce mi zabírá samotná uzávěrka programu. Teď nově jsem se začala starat o pražskou indie-rock'n'rollovou partičku The Slots, takže trávím čas ještě domlouváním koncertů pro ně, respektive začínám se v tom teprve orientovat, je to zase trochu jiná práce, ale baví mě to a snad se to i zúročí! Večery jsou především o tom starat se o kapely. Aby muzikanti byli včas v klubu na zvukovce, včas začali a skončili koncert (totéž naši technici), po koncertě se dělají smlouvy a vyplácí se kapely atd. Pak se občas zdržíme na baru, neb dobré vztahy se musejí udržovat, že! Navíc k tomu patří taky chodit po akcích, jezdit po fesťákách, obecně si hlídat novinky z branže a kontakty, hlavně z toho kolotoče nevypadnout! V tomhle typu práce prostě absolutně neexistuje něco jako pracovní doba, telefon mi zvoní neustále, pořád je co řešit.

Na jaře to málem vypadalo, že Rock Café bude muset být zavřeno. Nakonec se rekonstruuje, v čem myslíš, že byl bod zlomu ve vývoji téhle „kauzy"?

On je tohle už trochu táhlejší problém, na kahánku jsme neměli jen v dubnu, ale rozhodně to tehdy vypadalo nejhůř. Měli jsme nicméně tak obrovskou podporu od lidí i médií, že to asi nemohlo dopadnout jinak, i tak nás to ale překvapilo a samozřejmě obrovsky potěšilo. Pomohla nám petice "Zachraňte Rock Café", stejnojmenná skupina právě na Facebooku, happening za záchranu klubu v květnu venku na Národní a další podpůrný aktivity. Postupně všem, i těm, kteří se nás možná chtěli zbavit, došlo, že zavřít nejstarší klub v Praze by byl krok vedle, jak řekl mluvčí MHMP, Rock Café má na pražské kulturní scéně nezastupitelnou roli. Prostě sem patříme. A jestli můžu, i když už je to už v podstatě dávno, všem, kdo nás podporovali a dodnes podporují, posílám jedno velké DÍKY! 

Myslíš, že díky vlně podpory, které se Rock Café dostalo, má klub, co se existence týče, vyhráno?

To doufám!

Co se momentálně v dolním patře Rock Café odehrává?

Opravuje se a opravuje se a opravuje se. Bohužel se to protahuje, protože nakonec byla zvolená natolik náročná technologie odhlučnění, že to prostě nejde urychlit. Jde o to, aby už tyhle úpravy byly konečné a definitivně eliminovaly všechny problémy s pronikajícím hlukem, respektive vibracemi. Bude to ještě zřejmě chvilku trvat, ale dělá se pro to maximum a bude to stát za to!

A co se odehrává v horním patře?

V horním patře, v prostoru zvaném RockCabaret, což je vlastně původní hudební sál přestavěný na takovou divadelní kinokavárnu, probíhá spousta zajímavých představení, ať už jsou to divadla, filmové projekce, workshopy, nebo teď, než se otevře hlavní sál v suterénu, taky série akustických koncertů pod hlavičkou "Unplugged Café".

Co chystáte po Novém roce?

Zatím pořád to samé, tedy divadla, kina, unplugged koncerty. Chystáme i pár opravdových lahůdek, v lednu dorazí třeba balkánská parta Slonovski Bal, bude u nás Jiří Schmitzer a na únor se mi podařilo na akustický koncert "ukecat" i jednu z našich spřízněných a nejoblíbenějších zahraničních kapel, která u nás hraje už skoro pravidelně - kanadské celtic-punkové The Real McKenzies! Ti u nás odehrají 9. a 10. února speciální dvojdenní akustickou show, to bude jízda! A utišíme tak hlad nejen po punkových kapelách, které tu teď nemůžou hrát, ale taky po kapelách zahraničních. I když většina akustických koncertů vychází moc hezky a mají svoje kouzlo, pravda je, že už mi tady hodně chybí skáčkový, punkový a hardcorový kapely, to jsou vždycky super akce, už aby to bylo!

Jaký koncert sis v minulosti nejvíc užila?

Nejradši asi vzpomínám na Sepulturu, to byl jeden z největších koncertů v naší vlastní produkci, překvapilo mě, jak strašně moc byli lidi z kapely v pohodě. Totéž platí o The Levellers, ti nám v listopadu 2006, po první rekonstrukci, respektive přesunutí sálu do suterénu, hráli na otvíračce. Tohle datum vůbec odstartovalo asi nejlepší rok, jaký tady pamatuju, než nás hygiena zase zařízla do 22.00 a pak už se to sypalo až do onoho úplného zákazu hraní právě v dubnu. Skvělí byli taky Backyard Babies, Overkill a spousta dalších. Z českých kapel bývají nejlepší mejdany třeba se Sto zvířat nebo Vypsanou fixou, obzvláště ty po koncertě.

Na co jsi za své působení v Rock Café nejvíce pyšná?

Pyšná zní zbytečně nabubřele, ale je dost věcí, z kterých mám radost a díky kterým mě tahle práce pořád baví. Když jsem sem v roce 2000 nastoupila, velkou část programu tvořily koncerty revivalových kapel. Nic proti, v té době byl jejich boom, ale postupně jsem dávala větší a větší prostor kapelám s vlastní tvorbou, dneska tu má prostor každý, kdo si to zaslouží a koho si zasloužíme my. Hrají tu tedy, v rámci možností, například podle kapacity, známé kapely, ale i ty, které nemají moc šanci se někde ukázat - pro ty máme, když fungujeme v "normálních", neakustických podmínkách, hned dva projekty. Jednak je to soutěž Rock Café Contest a pak taky pravidelné úterky s názvem FreeZone, kde se nevybírá žádné vstupné. Tyhle dva projekty vznikly za mého působení v produkci a našly si svoje místo jak u kapel, tak u publika. Podařilo se mi sem "vrátit" pár jmen, která z různých důvodů už Rock Café "netáhlo", dotáhla jsem k nám pár zahraničních jmen a promotérů, a většina se jich sem ráda vrací. Celkově si myslím, že jsem to tady trošku "omladila" a naučila sem chodit lidi i mimo koncerty, možná taky proto, že s nimi hodně komunikuju, ať už přes mailing list, náš web nebo Facebook, chci, aby věděli, že jsme tady pro ně a že jsou naší součástí, bez nich a bez jejich podpory bychom tady už možná nebyli. I to spolu s x dalšíma věcma (třeba s atmosférou na barech) asi tvoří řekněme rodinnou a kamarádskou atmosféru a myslím si, že to lidi, a koneckonců i kapely, ocení a baví je to.

Co pro tebe Rock Café znamená?

Třetinu života! Uf, je to fakt, jsem tady už skoro 10 let, dalo mi za tu dobu hrozně moc, spoustu zkušeností, inspirace, kontaktů, radostí i starostí, potkala jsem tady spoustu skvělých lidí, včetně těch, s kterýma mám tu čest pracovat, lepší šéfy a kolegy bych těžko někde našla! Rock Café je takový moje "mimi" a tak se k němu taky chovám - někdy možná moc jako opičí máma, ale vypadá to, že mu to svědčí!