Rytíři jam rocku zase na správné koleji

Shrňme si základní fakta. Ačkoli v Evropě a obzvláště v Česku nepatří Dave Matthews Band (DMB) zrovna ke hvězdným skupinám, v USA jim patří exkluzivní postavení mezi stovkou nejprodávanějších interpretů všech dob - Američané již koupili na 31 milionů desek a to je novinka teprve jejich sedmým studiovým počinem! Sextet, jež se dal dohromady roku 1991 ve městě Charlottesville ve Virginii, získal své kultovní postavení hlavně díky strhujícím koncertním vystoupením na pekelně dlouhých šňůrách po celých Státech. Jedno takové jsem zažil a kochal se, jak každou píseň natáhli spoustou rafinovaných meziher a sól - pro fanouška nespoutané hudby opravdu jedinečná zkušenost.

Přezdívkou GrooGrux se mezi sebou s nadsázkou označují členové DMB, kteří prošli takzvanou GrooGux akademií divokých rytmů a významně přispívají do celkového obrazu kapely. LeeRoi Moore, jež se kření i z přebalu alba, byl králem pomyslné akademie. Zesnul v pozdních fázích přípravy desky, v loňském srpnu, zrovna když band absolvoval další z koncertních turné. Kapela, jež od počátků funguje takřka na rodinné bázi, se rozhodla trávit těžké chvíle hudbou, s oddanými fanoušky - zrušila jen dvě show a na zbytek tour povolala uznávaného saxofonistu Jeffa Coffina ze zpřízněných jazzových Béla Fleck and the Flecktones. Ten pomohl i s dokončením desky a stal se nadále členem sestavy.

Zdá se, že DMB vzdali boj o evropského popového fanouška. Hrají hlavně pro své věrné, a to je dobře. Dosavadní pokusy o příklon k mainstreamu, jako angažování producenta Glenna Ballarda - startéra kariéry Alanis Morissette -  na desku Everyday (2001) nebo příliš dochucovaný předcházející počin Stand Up (2005), dopadly dost nešťastně a ukázaly, že kapele nesvědčí příliš ambiciózní producenti. Rob Cavallo (The Goo Goo Dolls, Green Day, My Chemical Romance) si to naštěstí uvědomuje a snažil se do kreativního procesu moc nezasahovat. GrooGrux King se vrací někam k časům Before These Crowded Streets (1998), k poslední z mimořádně silného tria raných nahrávek DMB, které již patří do zlatého fondu moderního amerického rocku.

Deska není pohřební tryznou - snad pouze balada Time Bomb mluví o ztrátě milovaného člověka. Potemnělé nálady a úvahy nad pohnutými osudy vždycky patřily k jejich tvorbě a GrooGrux King jich také několik nabízí, včetně prvního velkolepého singl Funny The Way It Is o nerovnosti ve světě a lidské lhostejnosti. Dave Matthews nikdy nebyl bůhvíjaký textař, ale vyhýbá se marcipánům jeho popovějšího příbuzného Johna Mayera. Podobně jako on má však romantické polohy, které ukazuje třeba v klidné You And Me nebo Lying In The Hands Of God. Pomalejší kusy jsou v rovnováze ke svižným - Shake Me Like A Monkey představuje klasický DMB otvírák s tvrdým a přerývaným riffem. Rychlé prsty na strunách banja ve Spaceman zase připomenou vliv New Orleans, kde se část desky nahrávala. Arabské inspirace dýchnou ze Squirm, kde harmonie pomalu klesá až někam pod písek rozpálených dun.

Jen několik songů opravdu vyniká - již zmíněný první singl Funny The Way It Is, Lying In The Hands Of God a zejména pestrá i chytlavá Why I Am. Co je důležitější, zbylé nejsou výrazně v závěsu. Dočkáme se bohatých rytmů geniálního bubeníka Cartera Beauforda, kolem nichž se odehrávají muzikantské hody, doslova definující výraz jam rock. Dave Matthews Band jsou opět ve formě, jakoby jim smrt jejich blízkého připomněla, že se mají spoléhat hlavně sami na sebe a nestavět mezi sebou hradby studiových kouzel.

8/10