RECENZE: Rytmus - Fenomen

Není snadné se ubránit alespoň malému kontextu. Rytmus je jeden z nejprodávanějších česko-slovenských umělců, a tak prostě nezůstane anonymní, i kdyby chtěl. Vždycky se bude vedle jeho tvorby řešit i všechno kolem. Alespoň dokud bude fanoušky zajímat.

Název Fenomen je nejvýstižnější

Přesto bych se rád držel samotného alba Fenomen. Dovolím si tvrdit, že název aktuální desky je nejvýstižnější ze všech tří sólovek (Bengoro, Král, Fenomen). Rytmuse jakoby nešlo neřešit. Umí to se sociálními sítěmi, objevuje se ve všech možných médiích a hlavně - zaplňuje obrovskou mezeru na trhu. Druhý Rytmus tady prostě není, i když by jím asi leckdo chtěl být. Rytmus je fenomén a tvrdě na tom pracuje. Má ještě co nabídnout?

Rytmus se dokonale inspiruje zahraničními postupy, co se týče image a celkového marketingu. A dělá to dobře. Škodí to jen jeho hudbě samotné. Jakoby i samotnou muziku a texty tvořil schopný marketér ovládající všechny postupy, jak prodat značku Rytmus. Jistě, funguje to. Ale vnímavý fanoušek hudby, který má rozled a umí si dát věci do souvislostí, touží spíš po opravdovosti, než po značce nebo marketingovém plánu.

I když budeme chtít slyšet třeba v textu Nehladám nějakou souvislost s Patrikovým reálným životem a rozchodem s jeho letitou partnerkou, opět pocítíme spíš vypočítavou inspiraci než syrové emoce. Škoda. Rytmusova tvorba je vymyšlená pro masy a je pro ně taky hezky naservírovaná v jednoduché podobě s jasně promyšlenými hudebními, rapovými nebo textovými efekty.

"... do pusinky si ho vezmi"

Rytmus si ze současného světového popu vybral všechno, co je "trendy", přeložil to do slovenštiny a vyslal 11 pečlivě vybraných tracků. Na Fenomenu tak najdeme honosně znějící hiphop, taneční muziku, elektro, dubstep i zpívanou baladu. A pokus o sexy track Čau jak sa máš, který je suverénně nejslabší skladbou. Začátek textu: "Čau jak sa máš, moje meno je Patrik a chcem tě dneska večer pomilovat" zní jako vtip, ale po chvilce zjistíte, že smích tuhne a při hláškách jako: "do pusinky si ho vezmi" marně hledáte v paměti dívku, která by po téhle hlášce nevyprskla smíchy.

Naopak nejsilnějším trackem je I Heard About od německého producenta Mad Skilla žijícího v Praze. Jak se album Fenomen snaží znít světově, jen Mad Skillovi se to opravdu povedlo. Jeho intro si dokážu klidně přestavit s vokálem Rihanny. Baví mě i Rytmusova flow a klaunování v textu a rapu. Nemluvě o děcku křičícím v pozadí "Rytmus je král!".

Za zmínku stojí i skvělé a vkusné elektro od producenta Sukowache v songu AKM. Byla by to vlastně absolutní bomba, nejen na česko-slovenské poměry, ale "čotijebečotijebe" rap je pro mě prakticky nezkousnutelný. Ovšem, abych byl fér, když narážím na rap, musím jasně napsat - že rapové pasáže patří k vrcholům alba. Rytmus je výborný rapper. A když vám nesedí v jednom tracku, v jiném nabídne úplně jinou flow a tam už se třeba vkusem potkáte. Rytmus je opravdu výborný rapper. Ale zpěvák bohužel nikoliv.

Rytmus je výborný rapper, zpěvák nikoliv

Rytmusův zpěv působí křečovitě, takže se v něm ztrácí všechny emoce. Je to čistě můj subjektivní pocit, ale nevěřím, že to při poslechu Čau jak sa máš nebo Bez mami bez otca také nepocítíte. Rozdíl oproti léty broušenému rapu je enormní.

Jestli s Rytmusem stárnou i jeho fanoušci si netroufám tvrdit. Ani to, jestli bude žhavý fenomén i za pár let. Jediné, co si dovolím předpovědět, je, že fanoušky brzy omrzí jeho vymezování se vůči všem "hejterům", kritikům, závistivcům a prostě všem, kteří si dovolí brát Rytmuse do úst jinak, než pozitivně. Už je těch narážek a songů trochu moc, na to, že je má všechny "v pi*i" a vůbec ho nezajímají.