Šanson a jazz v podání Iggyho Popa

Deskou Preliminaries Iggy Pop trošku šokoval. Sice každá z jeho studivých řadových desek zní trochu jinak, ale převážně se od něj očekával spíš pořádný nářez. Ne nadarmo bývá označován za krále punku. Místo toho natočil kolekci písní ovlivněných jazzem a francouzským šansonem. Výsledek by se mohl líbit například i fanouškům Leonarda Cohena, který nedávno ohromil Pražany dvěma velmi pozitivně přijatými koncerty.

Mladší ročníky si u jména Iggy Pop vybaví notoricky známou skladbu Lust For Life, která byla použita ve filmu Trainspotting. Deska Preliminaries tuto hitovku nepřipomíná vůbec ničím. Iggy Pop se při vzniku tohoto alba inspiroval slavným francouzským sci-fi románem Možnosti ostrova od spisovatele Michela Houellebecqa. Autorova slova jsou textem skladby A Machine For Loving.

Dalším, kdo Iggyho v roce 2009 inspiroval, byl Louis Armstrong. Jeho melodii si Iggy vypůjčil při skládání King Of The Dogs. Aranžmá skladby nás uvádí do někdejšího New Orleans, do doby kdy vznikal jazz. A vlastně celá první polovina desky zní velmi netradičně. Hned první song Les Feuilles Mortes je klasický šanson. Iggy Pop dojem podpořil i zvolením domácí řeči pro tento žánr - tedy francouzštiny. Ta zazní ještě i v nahrávce Je Sais Que Tu Sais, která zaujme především výraznými bicími.

V pořadí druhá skadba je klavírní I Want To Go To The Beach. Jedná se o další šanson, který tentokrát lehce připomíná hudbu k filmu Hodiny. Popův zpěv a ostatní nástroje nechají smutnou melodii vyznít nakonec trochu optimističtěji, než je hudba Philipa Glasse v Hodinách. Ale to nic nemění na tom, že zde máme pořádně velkou melancholii. Podobně vyzní i track How Insensitive.

Díky svému aranžmá až trošku futuristický sound mají skladby Party Time a již zmiňovaná A Machine For Loving. Iggy se pustil i do country, a to v písni He's Dead / She's Alive. První rockový odvaz přichází až v šesté stopě Nice To Be Dead. Mnoho hudebních recenzentů desku Preliminaries kritizovalo, protože čekali hudbu podobnou této skadbě. Iggy je ale nemile překvapil zcela odlišným pojetím své muziky, a to já naopak hodnotím jako to nejzajímavější, co deska přináší. Iggy Pop v roce 2009 své posluchače překvapil a natočil klidnější album, které se dotýká mnoha hudebních stylů, ale obecně je asi nejvíce z celé jeho tvorby zasaženo jazzem. Pravdou je, že umělcova image - úzké kalhoty a holá hruď - se k tomuto frankofonnímu hudebnímu počinu příliš nehodí, ale jde přece o muziku.