Santana na kůrech andělských
Carlos Santana na podzim v Praze
Zdali se s Carlosem Santanou ocitnete v kytarovém nebi a budete blaženě prozpěvovat alleluja záleží spíš na tom, jak moc máte rádi klasický rock. Pro věrné ctitele old-school záležitostí deska smysl má. Originál zůstane originálem, ovšem Santana hraje notoricky známé fláky po svém. A který jiný sólista by tak pokorně smekl klobouk před „konkurenty", souputníky nebo jen o něco „staršími" kolegy, často hráčsky mnohem méně zdatnými (jako v případě Keitha Richardse v Rolling Stones nebo Robbyho Kriegera v The Doors)?
Poměrně velkou zábavu nabídne třeba trylkováním nazdobená verze Whole Lotta Love od Zeppelínů nebo hip hopem rozsekaná Back In Black z repertoáru AC/DC. Nebo do typické santanovské latiny hozený závěr jinak ostře řezaného kousku Can't You Hear Me Knocking z riffové dílny Rolling Stones (navíc fakt, že od „Stounů" si Santana nevybral ohranou Satisfaction, poodkrývá jeho skutečný vkus). A co teprve Riders On The Storm (The Doors) pojatá coby temná odvozenina tance cha-cha nebo Smoke On The Water (Deep Purple) s vířením latinskoamerických perkusí. Zkrátka, Santanovo přearanžování velkých riffů rockové historie většinou nepostrádá invenci, i když třeba z While My Guitar Gently Weeps (kdysi Beatles s tajně hostujícím Erikem Claptonem) udělal pořádný doják.
Ale na Guitar Heaven by také šlo koukat skrz prsty jako na projev nedostatku invence k napsání nového autorského titulu. Ale to bychom asi rýpali nečestně. Navíc Santana byl vždy mistrem cover-verzí a není na tom nic špatného. Stačí připomenout jeho klasický hit Black Magic Woman z roku 1970. Že to není žádná cover-verze, ale „originál nejsantanovštější Santana"? Ale kdepak, originál pochází od Petera Greena a původní bluesové sestavy kapely Fleetwood Mac. Jenže ne náhodou zná každý tuhle píseň právě v podání Santany.
Jako poněkud levná reklamní snaha ovšem působí výčet hostujících zpěváků a hráčů. Že mexický virtuóz chce jen po svém uchopit věčné riffy, to lze to pochopit. Když pozve některé z původních muzikantů, třeba Raye Manzareka z The Doors, působí to jako příjemné setkání starých kamarádů. Ovšem proč místo vokalistů Santana Bandu opět pozval za mikrofon spektrum pěvců, tentokrát v rozptylu od Chestera Benningtona (Linkin Park) přes India.Arie a rappera Nase až po Chrise Cornella ze Soundgarden, je nasnadě. Protože je to z komerčního hlediska efektní. Že výsledek působí dojmem každý pes, jiná ves - nebo spíš každý ptáček, jiná klec - netřeba zdůrazňovat.
Ale opět nechceme křivdit, třeba si s nimi všemi Santana opravdu toužil zahrát... A někdy opravdu zvolil vhodnou hlasovou barvu k příslušné písni, jako v případě Cornella a jeho provedení Whole Lotta Love nebo pamětníka Cockera v hendrixovce Little Wing.
OK, Santana si připsal do bohaté diskografie osmnácté studiové album, které mu slyšitelně udělalo božskou radost a fanoušky neurazí. Je ve skvělé hráčské formě, těšme se na koncert, který je naplánován na 15. října do O2 Areny. A doufejme, že krom cizí klasiky zahraje také dostatek klasiky vlastní. Což ovšem lze předpokládat a pak nastane „konec dobrý, všechno dobré".
