Sestavte si kompilaci s Imodiem: Thom

Když to hrubě spočítám (z matiky jsem propadal), moje pracovní doba je 7 hodin denně. Pak pátek sobota, tj. po šesti hodinách (muzika v dodávce a pak pobyt v klubu). To máme 47 hodin týdně... báj voko. Měsíc má 4 týdny a rok 12 měsíců. Hudbu tedy poslouchám 2256 hodin ročně? Tak takový je můj vztah k hudbě. 2256 hodin za rok. Jestli je to kladnej, normální nebo snad i horší výsledek... Nechám na vás.

To, na čem jsem vyrůstal, najdete v kompilaci od Kárla. Vyrůstali jsme totiž spolu. Začalo to Nirvanou, jako prostředkem pro přehlučení teenagerky od naproti Kárlovy chatky, kde jsme trávili veškerý svůj volný čas a ona do nás valila po večerech nesnesitelný nával slizského disco-techna. Pak jsme se na Nirvaně sekli o kousek víc. Teenagerka si našla bojfrenda a byl klid. Nám ale Nirvana zůstala. Tady vám hodím pár svých věcí, který jsou pro mě aktuální..

PS: Pro kamaráda Jardu, který nenávidí smajlíky, jsem se za jakoukoliv věcí, kterou shledám vtipnou, rozhodl uvést zkratku LOL, je přeci jen víc IN a navíc si kamarád Jarda uvědomí, že „zlatý smajlíky", než zkratka LOL o který ví velkej prd a hned po jejím prvním uvedení dle mého, přestane číst dál.

At The Drive In - Cosmonaut

První zářez v mém „kotlíkářském" vkusu je hudba jako k táboráku dělaná. LOL (tady už kamarád Jarda přestává číst dál). To je ale škoda, protože to je právě on, kdo mi tuhle partu poprvé představil. Nirvana pro mě byla dlouho posvátná a kdykoliv jsem ji zaslechl, moje tělo to zaregistrovalo, jak tvrdí kluci z FiXy... A dlouho se mnou nemohlo nic jinýho takhle hnout. Až pak přišel typ na At The Drive In. Dejte si to, budu rád když ho třeba zaregistruje i tělo vaše!

Deftones - Cherry Waves

Protože náladotvorný songy maj prostě sílu, stejně jako skvělej text, skvělí muzikantství nebo skvělej motiv, mám pro vás věc, kterou teď valím hodně. Kapela navíc aktuálně prožívá jeden nepěkný příběh. Baskytarista po autonehodě leží už rok v komatu a zbytek stále doufá v zázrak. Podobně asi jako Manic Street Preachers dlouho věřili (a třeba ještě věří) v návrat zmizelého Ritchieho Edwardse. Kapely, který v sobě nesou příběh, budou vždycky o něco dál...

Paramore - Careful

Abych nebyl taky za zasněnýho „lehce intelektuála" LOL (kamarád Jarda tomu už asi další šanci nedá, LOL, no vidíte...),  dávám do placu kapelu, která má super songy, výbornou rytmiku a jestli jste si mysleli, že dalších nejlépe sto řádků nevěnuju ústřední postavě celý formace, tak jste padlý na hlavu. Především mají v čele holku, pro kterou je třeba i zemřít, LOL. Tedy pochopitelně z mého pohledu. Zpěvačka Hayley. Protože mám prostě rád frontmany, kteří frontmany opravdu jsou, protože mám rád zpěváky, kteří zpěváky opravdu jsou a když je to navíc holka, co do mého chlapeckého vkusu dokonale zapadá, nemohl jsem tuhle partu vynechat.

Skunk Anansie - Charlie Big Potato

Rock for People mi každej rok dělá obrovskou radost. Kdysi jsem se tloukl do hlavy, že jsem si první setkání s tímhle festivalem mohl naplánovat o rok dřív a stihl bych Guano Apes ve velmi silné formě. Objevil jsem díky němu hromadu nových suprových kapel. A letos „mi nadělili" Skunk Anansie. Tedy v tomhle případě pro mě žádnou novinku, ale live to bude poprvé. Když mi bylo asi 12, můj brácha mi ukázal polaroidovou fotku s plešatou černoškou, podepsanou lihovkou na zadní straně. Byl jejich fanouškem a tu fotku mu na přání poslali. Prostě podepsali, strčili do schránky a poslali klukovi z Čech. Super gesto a já pochopil, že ne všechny kapely tam za velkou louží jsou tak nedostupný. (To že to byly předpodepsaný fotky poslaný managementem, mně bylo a vlastně i stále je putna, LOL.) Na RfP si nenechte ujít.

30 Seconds To Mars - Kings And Queens

Věc  pro mě čerstvá. Stejně jako Johny Depp je všestranná osobnost. Jeho herecký výkony netřeba komentovat a pěvecké už taky ne, jak jsme mohli zjistit ve filmu Sweeny Todd. Mou novou všestrannou tváří je Jared Leto. Jako herec mě baví a jako zpěvák a frontman ještě víc. Jejich nedávný koncert mě definitivně přesvědčil. Jejich nová deska je sakra dobrý kus práce, a proto s dovolením zařazuji do playlistu.

Norah Jones - Man Of The Hour

Pokud někdo tušíte, jestli se nedá Norah Jones sehnat na vinylu, dejte mi prosím vědět. K Vánocům jsem dostal pod stromeček (od kamaráda Jardy, který nesnáší smajlíky a díky zkratce LOL už na tohle místo nedošel a nedozví se tak, že mu mockrát děkuju) gramofon. Gramofon, kterému jsem beznadějně propadl a s radostí zjistil, že i současní interpreti se dají sehnat na vinylu, se stal mým společníkem pro dlouhé večery. Lupání vinylu má strašný koule a když si představím, že na klasickém vinylu, který tak úžasně praská, poslouchám Norah Jones, mám chuť se rozplynout. Krom toho, že na ženský to musí fungovat ještě o dalších 100% víc. LOL Momentálně s Norah Jones především cestuji. Když vám utíká za sklem krajina a v uších máte Norah Jonas, chcete, aby ta cesta nikdy neskončila.

Reef - Place Your Hands

Je to celkem nedávno co jsem to po strááááášně dlouhý době slyšel. A uvědomil jsem si, že je třeba se vracet. Je třeba se vracet na místa, který jsme měli a máme pořád rádi. Vracet se za kamarády a lidmi, který jsme měli a máme rádi a stejný je to s muzikou. Krom toho, pokud se najde během poslechu někdo. s kým to ani na vteřinu nehne, tak je mrtvej:) eee teda LOL. Pro mě naprosto pozitivní "letní" muzika na každej openair mejdan.

Krucipusk - Mamö

Už jsem zpět, musel jsem dotančit po pokoji na Reef. Strejda Tomáš, je strejda Tomáš a mám chuť napsat No comment. Znovu se mi vybavil Rock for People, akorát zimní, a to bylo tenkrát v Abatonu v Praze. Zpěvák měl přes sebe jakousi ovčí vlnu, spletenou bradku do copánku a vypadal jako démon. Totální masakr a mě baví každej jejich koncert. Baví mě deska Druide! A baví mě aktuální deska Amen.

Beck - Loser

Vlastně hned po kamarádovi Jardovi to byl můj brácha Pavel, kterej mě zásobil muzikou. Deska Odelay se tenkrát u něj hodně točila. A taky Melow Gold. Nesmrtelnej šlágr Loser. Beck je prostě umělec, chameleón přístupnější než je třeba chameleón Bowie. Nu tedy šlágr zde.

The Subways - Rock & Roll Summer 09

Kdysi mi někdo říkal „seš spíš na státy nebo na vostrovy?", pak jsem pochopil oč jde, tedy jestli jako radši muziku „ze států" nebo z Británie. Vzhledem k tomu, že mě vždycky brali Korn, POD, Rage Against atd., odpověděl jsem „státy". A je to pravda, britskou scénu moc nesleduji. Britský kytarovky mě až na výjimky neberou. Přesto sem házím partičku, který je teď v ČR přehršel. Já k ní ale přišel poměrně vtipným způsobem. Na to jak nemusím britskou muziku, mám rád britský seriály a sitcomy. Na rozdíl od týhle kapely se o seriálu, kterej mě strašně bere, v Čechách moc neví. Seriál se jmenuje FM, je to o partičce lidí co pracují v rádiu. Info najdete na csfd.cz. V každém díle byl host v rádiu a v jednom se objevila tahle parta. Mně to nedalo, pošmejdil na netu a už teď se nemůžu dočkat jejich koncertu v létě v Hradci, doposud jsem žádný nestihl.

Porovnejte hudební vkus jednotlivých členů Imodia

• Sestavte si kompilaci Ronoonem
• Sestavte si kompilaci Danem
• Sestavte si kompilaci Kárlem
• Růžový jednogigový křest v LMB (fotogalerie)
  
• Samozřejmě, že kluci pláčou (rozhovor)
  
• Už jsme si ledasco vyžrali (2. část rozhovoru)