Sestavte si kompilaci s Michaelem Foretem
Hudba je pro mě vše, co vdechuji a vydechuji. Nesnáším frázi "hudba je můj život", ale holt je to asi nějak tak. Nebýt hudby, tak jsem pravděpodobně mrtvý člověk. Pokud ohluchnu, budu hudbu sledovat. Pokud oslepnu, budu hudbu poslouchat. A pokud ohluchnu a oslepnu, budu hudbu cítit!
Protože je to vrchol Gilmourovské éry té „po-Watersovské". Hymnus z poslední desky Divison Bells z roku 1993 jedné z nelepších rockových skupin všech dob - skupiny Pink Floyd. Objevuje se v něm krásná idyla venkovského prostředí, motivy života, skvělá melodie, pohoda, výborné aranže a v neposlední řadě úžasné napětí a gradace, kterým skupina Pink Floyd vynikala. Pro někoho možná klišé a nuda, pro mě jedna z nejkrásnějších písniček a nejpůsobivějších klipů na světě! PS: Ať žije nadčasovost.
Protože je tak šílený a přeplácaný, až je to famózní! Vtipný a inteligentní text, neobyčejné aranže, super frázování, feelingy a barva, vynikavý „beat". A jestli k někomu sedne výraz originální, tak je to bezpochyby právě Pan Peter Gabriel, který tímto nastolil novou éru hudebního průmyslu. Vlastně tak trochu doslova, protože já osobně Petera považuji za „startéra" samplování a tatínka world-music. V tomhle případě jsem se rozhodoval mezi více písněmi Gabriela (měl jsem v plánu udat Mercy Street, Love Town, nebo Don´t Give Up), ale nakonec jsem se rozhodl pro jeho zřejmě největší hit Sledgehammer. PS: Přeložte si text, bude se vám určitě líbit.
Kate Bush - Running Up That Hill
Objev Davida Gilmoura a výjimečný zjev v populární hudbě! Nevím, co bych k této ženské víc dodal. Natočila pěkný duet s Peterem Gabrielem Don´t Give Up a spolupracovala s ním i na mnoha jeho dalších projektech. Studovala balet a herectví, hrála na housle a hlavně poslouchala Pink Floyd a Petera Gabriela. Je velice muzikální a ovlivnila spoustu „post-osmdesátkových" umělců včetně kapely Placebo, kteří od ní dokonce předělali tuto skladbu. Jo a taky je tahle Bush tak trochu z jiné planety, což není v hudbě nikdy na škodu.
Smutní kluci z anglické střední ještě před tím, než se z nich staly hvězdy se sklony k manýrům. Tento song sice nepochází z jejich nejlepšího alba Parachutes (2000), ale z druhého (vlastně ani ne o moc horšího) Rush Of Blood To The Head (2002). Je to krásná moderní písnička, která tu určitě bude ještě pár desítek let otravovat. Navíc je doplněná hezkým a smutným videoklipem, na jehož natáčení se Chris musel naučit celý text písně pozpátku, aby to nějak fungovalo (smích).
Katie Melua - I Cried For You
Protože je to jedna z nejdojemnějších, nejkřehčích a nejhezčích písniček, které znám. A navíc Katie Melua je krásná holka, na kterou se baví koukat, ještě s hezčím hlasem, který baví poslouchat! Jo a je to autorka, což na lidech (zvláště zpěvácích) miluju!
Šílená, tak trochu neskutečná a dost geniálně originální umělkyně, která má nejzvláštnější styl práce. Její videoklipy patří podle mě k těm světově nejlepším, protože stejně jako její desky, jsou všechny velmi chytré a zajímavé. Přemýšlel jsem na tohle místo dát song Dull Flame Of Desire, který pochází z její poslední a nejlepší desky Volta, jelikož si myslím, že patří k vrcholům její tvorby vůbec. Nakonec jsem ale zvolil Declare Independence (rovněž z Volty) a videoklip k ní, je vážně dobrý!
The Cranberries - No Need To Argue
Protože je to píseň, kterou skoro nikdo nezná a i když jsem chtěl původně zvolit krásnou Never Grow Old, tak se i tady Cranberries ukazují v plné síle! Podle mě je tohle stejnojmenné album No Need To Argue, spolu s albem To The Faithful Departed nejlepší, co kdy The Cranberries vytvořili! Jejich ranou tvorbu bych s čistým svědomím přirovnal k nejlepším nahrávkám skupin U2 nebo Coldplay. Ovlivnili hodně dalších kapel na světě a celé to má něco do sebe. Je to nadčasový zvuk a spojení Dolores O´Riordan s kytarama je okouzlující, stejnì tak jako její specifické frázování. Tyhle "Brusinky" jsou mou mateřskou kapelou, na které jsem se učil první akordy na kytaru, když mi bylo jedenáct. Zanechalo to ve mně dost hluboké stopy.
Protože je to kvalitní pop! Stejně tak jako jejich švédští předchůdci ABBA, má tahle kapela nespočet hitů, za které se nemusí vůbec stydět. Živé, chytré aranže, hafo pěkně použitých smyčců, dobré texty a krásné popové melodie. A hlavně tohle spojení výborného hudebníka a autora Pera Gessleho (prý nejbohatšího Švéda) a charismatické a skvělé Paní zpěvačky Marie Fredriksson je geniální! Roxette jsou legenda a věřím, že se Marie brzy uzdraví (rakovina) a začnou zase něco dobrého společně s Perem vařit.
ABBA - Knowing Me, Knowing You
Protože je to prostě nejlepší kapela na světě! Kdo má víc hitů a komu nabízeli kdy tolik peněz za comeback? Myslím, že to nemá smysl víc komentovat. Výborní skladatelé a skvělé zpěvačky, které po sobě sice v šatnách před koncertem házely talířky, ale na jevišti to v té době spolu tolik nikomu neslušelo, tak jako Anni-Frid a Agnetě.
Suzanne Vega - I`ll Never Be Your Maggie May
Přemýšlel jsem, jestli dát jako poslední skupinu Eurythmics, Texas nebo Suzanne Vega. Rozhodl jsem se nakonec pro Zuzanu, protože si to zřejmě zaslouží nejvíc. Je to "matka Mp3" a navíc kamarádka Václava Havla. A i když mě její loňský koncert v Praze docela naštval, její desky jsou rovněž nadčasové, chytré a originální. Její album 99°C (kde je výborná pecka When Heroes Go Down) má například na tu dobu vážně super zvuk. Suzanne je skvělá autorka, dobrá kytaristka a je to svým způsobem taky zjev! Mám vážně rád její poslední desku Beauty and Crime. Navíc se mi líbí její skromnost.
Na závěr se podívejte na nejnovější video Michaela Foreta Až se vzbudíš. O jeho vzniku se více dočtete zde.
