Simply Red a jejich poslední pražské naposled
Za těch šestadvacet let toho Simply Red na hudební scéně stihli požehnaně. Úctyhodný počet jejich hitů se dnes hrdě řadí mezi klasiky, stejně tak usazení zubního klenotníka Micka Hucknalla mezi nejužší špičku světových pěvců je bez diskuzí. Své kvality britská parta potvrdila i včera v Praze. Nutno podotknout - potřetí za posledních pět let.
Komořina a bezprostřednost - jak simply!
Podle předpokladů se česká metropole v rámci setlistu žádné revoluce nedočkala - přeci jen, jaké by to bylo loučení bez hitů? Škoda tak jen písniček You Make Me Feel Brand New a The Air That I Breathe, které kapela pro tentokrát nechala v šuplíku. Co do atmosféry si ale letošní koncert s tím loňským v mnohém nezadal. Hlavní rozdíl? Méně cukrlátek, žádné videoprojekce, minimální efekty - a přesto větší efektivita... Kapela vsadila na „komořinu" a bezprostřednost - tahle sázka vyšla na výbornou. Jak simply.
Simply Red: Když odcházení bolí (report 24. 5. 2009, O2 Arena)
Podobně jako loni měli Simply Red pomalejší rozjezd - nevýrazný song Out On The Range z desky Life není zrovna ideálním otvírákem. Stejně tak následující dvojblok Thrill Me - Your Mirror z veleúspěšné placky Stars tím pověstným sešlápnutím plynu rozhodně nebyl. První příjemné šimrání v břiše tak přinesla až třináct let stará záležitost s teploměrem v kapse - Night Nurse. Dalšími trefami do černého byly křehká balada For Your Babies a do té chvíle nejvřeleji přijatá hitovka Holding Back The Years z debutu Picture Book. Co naplat - některé knihy jednoduše nežloutnou.
„Zpívejte - i když to třeba neumíte. A pokud to bude shit, je mi to jedno."
Velké finále první části obstaraly třiadvacet let stará pecka The Right Thing a pětadvacítky Come To My Aid a Money's Too Tight (To Mention), všeho všudy první dva singly, které Simply Red ještě jako zelenáči do světa vyslali. Poslední písničkou před odchodem do šaten byla vypalovačka Fairground. Ta si díky strhujícímu tempu vysloužila jak nejpropracovanější choreografii Micka Hucknalla, tak i přítomných diváků. Nutno podotknout, že české publikum reagovalo po celý večer skvěle - pomohla mu možná i slova zpěváka z úvodu koncertu: „Zpívejte - i když to třeba neumíte. A pokud to bude shit, je mi to jedno." Netřeba zdůrazňovat, že byl Mistr Hucknall uvolněnější než kdy jindy.
Pauza mezi základní hrací dobou a přídavky byla tentokrát hodně dramatická - dupání, tleskání, pískot, jekot - diváci nechtěli své hvězdy nechat odjet. Těžko se divit, čekala je trojice hitů par excellence. Jako první zazněla zřejmě největší simply-hitovka devadesátých let Stars. Zaslouženě jeden z nejrozzářenějších momentů celého večera. To samé platí i o následujícím kousku Something Got Me Started. Ten byl posledním nakopnutím před závěrečnou jistotou - If You Don't Know Me By Now...
Je zbytečné spekulovat o tom, jestli se Simply Red stověžaté máti představili naposledy nebo ne. Fakt, že si chce Mick Hucknall od hitové „jednoduchosti" odpočinout a vrhnout se do sólových a méně mainstreamových vod je pochopitelný... Nic to ale nemění na tom, že Praze nachystali další z nezapomenutelných hudebních večerů. Teď už příznivcům mimořádné britské soul-jazz-popové eminence nezbývá, než doufat v další začervenání...
Fotogalerie: Iva Marešová
