Sláva! Mos zase bydlí mezi beaty
Mos Def (vl. jménem Dante Terrell Smith) se posledních několik objevoval spíše v titulcích hollywoodských filmů jako Stopařův průvodce po galaxii, Cadillac Records, 16 blokůnebo Prosíme přetočte. Většina příznivců rychlých slabik a bystrých rýmů si přála přetočit, a to do roku 1998, kdy vydal v kolaboraci s Talibem Kweli nestárnoucí hip-hopovou klasiku Black Star. Zatím poslední Mos Defův počin Thrue Magic (2006) totiž naplno odhalil smutnou pravdu, že rapovat už ho nebaví a unavenou desku nahrál spíše, aby se neřeklo. Ale ono se řeklo, nebo spíše napsalo - reakce tisku byly dost neúprosné a hip-hopový svět se začal ptát: Natočí ještě pouliční myslitel z Brooklynu něco pořádného?
Odpověď je ano...a začíná u kvalitních beatů. O část z nich se postarali bráchové Madlib a Oh No. Přestože budete instrošky znát z jejich sólových počinů Beat Kondukta a Dr. No's Oxperiment, hodí se k Mos Defovu výrazu perfektně - zkouřené samply jakoby z poškozených desek umí zaostřit vědomí a přitom nepřekáží rapu. Navíc oba sourozenci aktuálně koketují s orientálními, převážně indickými motivy, a to dává desce zajímavou kari příchuť, třeba jako v úvodní Supermagic nebo skvělém Auditorium s hostovačkou Slick Ricka. Boom bap jistotou v jazz-soulovém duchu příspívá Preservation, jehož produkce se od minulého Mos Defova počinu dost zvedly. Jedním z vrcholů je soulová meditace Roses, kterou si vzala produkčně na starost divoženka Georgia Anne Muldrow a track vyzvedla i svým zkouřeným vokálem. Kdo ještě nemá její future-soul abstrakce, třeba desku Olesi: Fragments of an Earth, zkuste! Čtyři kousky od Mr. Flash, z francouzského labelu Ed Banger, zase servírují moderní electro sound - třeba synth-fanfárky v prvním singlu Life In Marvelous Times se vážně povedly. Twilite Speedbal dodali The Neptunes, s oblohou z nasekaných perkusí jak z desek dvojice Clipse - Mos Def se instrumentálu přizpůsobil a plive jedovaté sliny v jednom z nejpřísnějších a nejlepších kusů desky.
Král karnevalu se za mikrofonem evidentně baví a proto je veliká šance, že budete kývat hlavou pod silou jeho flow, ou ou, protože rytmus hlásek v Supermagic nebo Wahid to je show, za chvíli stojíš na nohou, cítíš radost čistou svou, férovou! Někdy euforii přímo kapalnou, protože závěrečný Casa Bey působí jak open mic, striktní improvizace do retro funku s karibskou příchutí. Je to vlastně „jen" ego trip „koukej jak to dávám", ale opravdu magnetický moment. Proč magnetický? Prostě používám Mosova slova. Jinak opravdu libových frází, které by se dali vložit do recenze („koukejte, jak je funky!") moc není. Na zadek vás posadí spíše feeling, který za nimi vězí. Každopádně nebojte, témata jsou real - láska, válka, politika náboženství a chudoba.
Mos hraje na pohodu a proto nečekejte další Black Star - zestárnul a udržuje si bezpečnou letovou hladinu těsně nad mraky, žádné zběsilé šplhání ke hvězdám. Když se v mystickém zpovídacím tracku History, s produkcí od mistra Jay Deeho, zjeví za mikrofonem někdejší Mosův parťák Talib Kweli, může vás zaplavit pocit příjemného deja vu. Hip-hop hledající pravdu stále žije... a neživoří!
